Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Ansgar
Ansgarius

3. února, připomínka
Postavení:arcibiskup OSB
Úmrtí:865
Patron:biskupství Hamburk a Brémy
Atributy:kožešina a skupinka pohanů

ŽIVOTOPIS

Nejdříve byl mnichem v klášteře Corbie, později učitelem v Korvey. Pak se stal apoštolem Dánů a Švédů. V roce 831 biskupem v Hamburku, dále papežským legátem pro Skandinávii a nakonec arcibiskupem v Brémách.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

APOŠTOL SEVERU

Narodil se asi r. 801 v Pikardii, na severozápadě tehdejšího území Francie blízko benediktinského opatství Corbie. V pěti letech mu zemřela matka a o jeho výchovu pak bylo postaráno v blízkém klášteře. Dosáhl tam vynikajícího vzdělání a složil řeholní sliby.

V roce 823 se stal učitelem nově založené klášterní školy Korvey v Sasku. Když následník dánského trůnu Harald v Mohuči přijal slavně sv. křest, císař Ludvík Zbožný rozhodl, aby ho Ansgar následoval do jeho země jako misionář. Aniž tam dosáhl velkých úspěchů, byl odtud odvolán do Švédska, kde v městě Björkö založil větší církevní obec a vybudoval první kostel ve Skandinávii.

V roce 831 se vrátil do Saska a stal se prvním hamburským biskupem. V následujícím roce byla jeho biskupská volba při návštěvě Říma potvrzena a zároveň jej Řehoř IV. jmenoval apoštolským legátem pro Dánsko, Švédsko a severní Slovany. Ansgar pověřil spolubratry Gautberta a Nitharda hlásáním evangelia ve Švédsku a sám odešel do Dánska, kde byla evangelizace obtížnější. Budování základů začal vzděláváním dánských mladíků v novém klášteře v Turholtě na území nynější Belgie. Při politickém dělení země v roce 843 však tento klášter ztratil.

O dva roky později přišla další rána, kterou bylo zničení Hamburgu normanskými piráty. Bylo mu pak nabídnuto uprázdněné brémské biskupství a došlo tak ke vzniku hambursko-brémského biskupství, které se stalo základnou pro evangelizační působení na severu.

Ansgar při svém působení v Dánsku získal krále Horida a postavil pět kostelů. Pak se vydal do Švédska, kde byl jeden jeho spolubratr zabit a druhý vypovězen. Získal pro Krista švédského krále Olafa a upevnil tamní křesťanské obce. Správou pověřil Remberta, který se později stal jeho nástupcem na arcibiskupském stolci. Ten byl ustanoven ke konci Ansgarova života, jednalo se o povýšení spojeného biskupství. Poslední období života Ansgar věnoval modlitbě a skutkům blíženské lásky, přípravě se na smrt.

Při veškeré organizační a apoštolské činnosti žil celý život jako pravý mnich s posty a modlitbami, k asketickým skutkům patřil žíněný pás, který nosil na těle. Byl štědrý k vdovám a sirotkům, zjednával četným otrokům svobodu, i když šlo o nepřátele. Při všech starostech byl i spisovatelem, např. autorem životopisu prvního Brémského biskupa sv. Willehada. Základem jeho vnějších úspěchů bylo vnitřní skryté úsilí a stálé spojení s Bohem. Tak to v životě bývá a mělo by to být poučením i pro nás, chceme-li něčeho dosáhnout.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Vše, čeho budu chtít dosáhnout, budu podporovat modlitbou.

"Bože, Tys poslal svatého biskupa Ansgara, aby hlásal evangelium skandinávským národům; na jeho přímluvu uchovej světlo své pravdy i nám a dnešnímu světu. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen"

( závěrečná modlitba z breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Blasius, ep. et m. in Armenia (asi r. 320); Ansgarius (865); Simeon et Anna; Wereburga (asi 700); Ioannes Nelson (1578); Celerinus, Celerina, Laurentius et Ignatius (s. III); Leonius (s. IV); Teridius et Remedius (s. IV /V); Lupicinus, ep. Lugdunen (s. V ex.); Adelinus (ca. 696); Berlindis (s. IX-X); Helinandus (post 1230); Maria a Sancto Ignatio (Claudina); Thévenet (1837); Maria Anna Rivier (1838); Maria Helena Stollenwerk (1900)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský