Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





Jména Panny Marie
nomen sanctissimum Mari

12. září, nezávazná památka

ŽIVOTOPIS

K historii památky:

Martyrologium dnes na prvním místě uvádí svátek jména Panny Marie. Pro celou církev vznikl jako památka na poražení turecké armády u Vídně v r. 1683, které souviselo se vzýváním jména Panny Marie a s její pomocí. Je tedy zároveň projevem vděčnosti a poukazem na identitu jména Mariiny vznešené, neporazitelné osobnosti a pomocnice křesťanů v nejtěsnější Boží blízkosti.

Svátek Jména Panny Marie se začal objevovat ve španělské diecézi Cuenca na počátku 16. století. Původně se slavil jako oktáv svátku Narození P. Marie (15. 9.). V roce 1587 byl posunut na 17. 9. a vzhledem k tomu, že hebrejské dívky dostávaly jméno až dva týdny po narození, začalo k jeho slavení docházet až 22. 9. Snaha o takový detail by mohla poukazovat na zdvojení svátku, jehož význam je odlišný.

Papežem Inocencem XI. byl ustanoven pro celou latinskou církev hned po vítězství nad Turky. P. ThDr. Fr. Kunetka, doc. liturgiky, v dotazu na tento svátek pro KN uvedl, že "patří mezi menší mariánské svátky a souvisí s termínem svátku Narození Panny Marie (8. září), tak jako např. slavnost Neposkvrněného početí Panny Marie a svátek Panny Marie Bolestné." A jeho slavení bylo v neděli v oktávu Narození P.M., protože vítězná bitva se uskutečnila v neděli 12. 9. 1863.

Na toto zářijové datum byl svátek při reformě kalendáře v roce 1911 stanoven papežem Piem X. S reformou kalendáře v r. 1969 se začalo ubírat svátku na jeho významu, s odůvodněním potřeby redukovat počet svátků svatých. Zůstala však možnost slavení veřejné liturgie jako titulární slavnosti v chrámech a kaplích, zasvěcených Jménu Panny Marie a pro historické souvislosti i v rakouském kalendáři. Vedle toho se objevila tvrzení, že jde jen o zdvojení svátku Mariina narození a pro památku P.M. Bolestné, kterou oktáv končí, nemá zde tento svátek místo a zůstane zrušen. Proti tomu hovoří zařazení v novém římském Martyrologiu z r. 2001 i význam Mariina jména, coby pomoci v našem životě.

V roce 2001 došlo i k opětovnému zařazení památky (vypuštěné r.1970) zpět do Všeobecného Římského kalendáře.

K nejznámějším poutním místům Jména Panny Marie u nás patří poutní kostel zasvěcený Mariinu jménu na Lomci a chrám Panny Marie ve Křtinách.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

PŮLMĚSÍC POD NOHAMA NEPOSKVRNĚNÉ PANNY

Svatý Bernard nazval P. Marii zářící hvězdou nad velkým mořem lidského života a vyzýval k pohledu na tuto hvězdu při všech souženích, úzkostech, pokušeních i sklíčenosti slovy: "K hvězdě se dívej, Marii vzývej!" Jinými slovy "Dostaneš-li se do problémů, vzývej P. Marii a zvítězíš."

To učinili obyvatelé obležené Vídně, když v r. 1683 byli ohrožení invazí tureckého vojska a s nimi i celá Evropa. Na první pohled neměla Vídeň proti 260 000 vyzbrojených Turků, vedených Kary Mustafou, naději. Tento mohamedánský vojevůdce armády sultána Mohameda IV. chtěl umístit na svatoštěpánský dóm půlměsíc a plánoval, že nahradí i ostatní kříže v Evropě. Sultán měl vládu půlměsíce a porobení si křesťanské Evropy naplánováno, když z Bělehradu 13. 5. 1683 vyhlásil Leopoldu I. válku s výzvou k bezpodmínečné kapitulaci. Vyhrožoval zničením Rakouska a připojených zemí, doslova, že budou "bez milosti srovnány se zemí ohněm a mečem. Císař a polský král i jejich spojenci a každý džaur, tedy nejubožejší z tvorů, budou vyhubeni jako červi a zhynou potupnou smrtí." Zmocnění se Vídně bylo i Mustafatou považováno za hlavní krok k podrobení Evropy.

Proti 260 tisícům Turků vyrazil na pomoc polský král Jan Sobieský se 60 tisíci vojáky a u bran Vídně nad Turky zvítězili, protože s ohroženým lidem vzývali jméno Ženy oděné sluncem, pod jejíž nohy symbol půlměsíce patří a prosili ji o pomoc.

Císař Leopold dal vojsku postavenému proti Turkům prapor s obrazem Neposkvrněné, na kterém je půlměsíc pod jejíma nohama. Boj na výšině Kahlenberg začal v neděli 12. září již ve čtyři hodiny ráno. Před východem slunce Marek D Aviano (pam. 13. 8.) sloužil bohoslužbu u kamaldulského kláštera za záchranu křesťanství před oblehateli přinášejícími islám a smrt. Utvrzoval vojsko zvoláním: "Maria pomůže" a zůstal s ním v bojové vřavě. Při modlitbě sám sebe nabízel v oběť a je mu přisuzována pomoc při udržování morálky vojáků při více bitvách.

Těžký boj trval až do podvečerního času. Polské jízdě se podařilo v muslimském táboře způsobit zmatek a úderem na křídle mnoho nepřátel přimět k ústupu. Přitom prý osvobodili i zajaté křesťany. Po skončení krutého boje, ukořistěnou tureckou zástavu poslal Jan Sobieský papeži do Říma se slovy: "Přišel jsem. Viděl. Bůh zvítězil!"

Jednalo se o druhé vítězství nad Turky. Po něm se ještě jejich vojska v r. 1716 pokusila získat Petrovaradín u Dunaje (v území Jugoslávie) a tím jejich pokusy dobývat Evropu skončily. První vítězství nad nimi, 7. 10. 1571 u Lepanta, je připomínáno svátkem Panny Marie Růžencové. Tehdy, když Turci plánovali dobýt Maltu a směřovat na Apeninský poloostrov, ohrožení křesťané si uvědomili, že P. Maria je jejich útočištěm a obrátili se k ní o pomoc.

Také v dnešní době platí Bernardova výzva: "K hvězdě se dívej, Marii vzývej!" - a zase bude dobře.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Na úmysly Panny Marie a k její cti se pomodlím svatý růženec.

Bože, provázej nás svou mocnou ochranou a na přímluvu blahoslavené Panny Marie nás vysvoboď ode všeho nebezpečí a naplň svým pokojem. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

( závěrečná modlitba breviáře ze společných textů o Panně Marii)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

nomen sanctissimum Mari; Autonomus (asi s. III); Cronides, Leontius et Serapion (s. III); Guido, peregrinus (asi 1012); Petrus Sulpitius Christophorus Faverge (1794); Franciscus Maqueda Lopez (1936); ; Albeus (ca. 528); Apollinaris Franco, Thomas Zumarraga et IV socii* (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský