Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




blah. Roland de Medicis
Rolandus de Medicis

15. září, připomínka
Postavení:poustevník
Úmrtí:1386

ŽIVOTOPIS

Narodil se v Miláně do významné rodiny Medicejských, jejichž rod patří mezi nejslavnější v severní Itálii.

Ve věku kolem 30 let odešel do lesů mezi Tabiano a Salsomaggiore, poblíž Bargone, protože se rozhodl pro asketický život a cestu k svatosti skrze umrtvování. Hlavním výrazem askeze byla u něj mlčenlivost, vystříhal se i slov považovaných za nutnost. Ač žil poustevnickým životem, nezabydlel se v žádné poustevně a všechna roční období trávil pod širým nebem, často na nepřístupných místech Alp. Jeho potravou byly lesní plody a náplní života vlitá kontemplativní modlitba. Vídán byl i poblíž hradu Pallavicino. Někdy stál po dlouhý čas na jedné noze s upřeným pohledem k nebi. Své šaty po čase záplatoval listím a také chodil v kozlí kůži. Jako slavnostní šat používal černý háv. Život v umrtvování, nepřetržité modlitbě s rozjímáním o Božích dobrech, posty, to vše mu podlomilo zdraví. Nemocného a neschopného ho při lovu objevili sluhové markýzy A. Casattiové a přes jeho odmítavá gesta jej dopravili na hrad Bargone. Promluvil jen ke karmelitánským zpovědníkům v Cremoně.

Zemřel 15. 9. 1386 a byl pohřben v Busseto.

Proces směřující k potvrzení kultu od nepaměti byl oficiálně otevřen v roce 1794 a k jeho potvrzení od Pia IX. došlo 28. 9. 1853.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

P. Maria Virgo, Perdolens ; Nicomedes (století neznámé); Nicetas Gothus (asi 370); Rolandus de Medicis (1386); Catharina Fieschi (1510); Ioannes Baptista et Hyacinthus de los Angelis (1700); Antonius Maria Schwartz (1929); Ladislaus Miegoń (1942); Paulus Manna, presbyter (1952); Valerianus, m. Tornusii (s. inc.); Ioannes Baptista et Hyacinthus ab Angelis, martyres (1700); Straton, Valerius (s. IV); Alpinus, ep. Lugdunen. (s. IV); Aprus, ep. Tullen. (s. VI); Aichadrus (s. VII); Emila et Ieremias (852); Iosephus Puglisi (1993); Paschalis Penadés Jornet (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský