Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Kateřina Fieschi
Catharina Fieschi

15. září, připomínka
Postavení:mystička, ošetřovatelka nemocných
Úmrtí:1510
Patron:Janova; italských nemocnic
Atributy:nemocní, srdce

ŽIVOTOPIS

Pocházela z italské šlechtické rodiny. Ve 13 letech toužila po řeholním životě, ale v 16 se z rozhodnutí rodičů provdala. Po neradostných začátcích s patriciem Adornem, přitažena mystickými zážitky, dosáhla i změny jeho života. V janovské nemocnici Pammatone pak sloužila nemocným. Heroičnost Kateřininy lásky vynikla zejména za morové epidemie. Zemřela v 63 letech.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

JSEM ZDE PRO DRUHÉ

Kateřina Fieschi se narodila roku 1447 v Janově v Itálii. Její otec Jakub Fieschi býval v Neapoli královským náměstkem či místokrálem. Ze vznešeného rodu de Negri pocházela i matka Františka. Kateřina se jim narodila jako čtvrté dítě. Od dětství byla soucitná a se zájmem o utrpení Pána Ježíše a jeho oběť na smír za hříchy lidstva, rostla její zbožnost. Ve 13 letech chtěla následovat svou sestru Limbanii do kláštera, ale nedostala povolení.

S odevzdaností do Boží vůle uběhla tři léta a rodiče, zřejmě s politickým záměrem, ji přiměli vzít si za manžela mladého Juliána Adorna. Tímto sňatkem začalo pro Kateřinu těžké chmurné období. Manžel vůči ní byl tvrdý a místo života naplňovaného láskou, hledal povyražení a užíval si života jinde. Po pětiletém trápení si Kateřina v 21 letech uvědomila, že je ještě mladá s dostatkem půvabu a přijala dámské rady, aby se zapojila do víru společenského života. Začala chodit na slavnosti a hýřivé zábavy, ale nezapomínala přitom na Boha.

Po dalších pěti letech ve světských radovánkách nenalézala radost a zmocnila se jí zádumčivá beznaděj. Plna lítosti proto vstoupila do chrámu sv. Benedikta a prosila ho o přímluvu u Boha. V dalším březnovém dni r. 1473 navštívila v klášteře svou sestru a na její radu tam poklekla u zpovědnice, aby předložila Pánu svůj život.

Zalila ji lítost s odporem k dosavadnímu stylu života a její srdce si osvojilo rozhodnutí: "Již více žádný hřích!" Po návratu rozjímala o bolestném umučení Spasitele a v mystickém zážitku vnímala Kristovu krev, která ji zaplavovala, i jeho slova: "Tato krev byla prolita z lásky k tobě, na zahlazení tvých hříchů."

Kateřinino obrácení se životní zpovědí přineslo brzy dobré ovoce. Manželovo příkoří začala přijímat s trpělivostí a vroucně se za něj modlila. Julián se začal mírnit a za čas se změnil. Kateřina si ukládala přísné pokání a láskou přilnula ke Kristu. U paty kříže jí Spasitel ukázal své Srdce, které vnímala jako naplněné ohněm a přijala jeho políbení. Mohla pak říci: "Nežiji již já, ale žije ve mně Ježíš." Denně se účastnila mše svaté a přijímala eucharistii i když časté sv. přijímání nebylo v té době zvykem. V adventu a v postní době žila pouze z eucharistie údajně po 23 let.

S velkou pokorou a láskou prokazovala v místním špitále službu chudým nemocným a vzbuzovala v nich důvěru i trpělivost. S modlitbou za ně jim svým životem ukazovala na Krista a stávala se pro ně učitelkou duchovního života. V roce 1489 byla zvolena za představenou nemocnice.

V letech 1497 a 1505, kdy řádila v Janově morová epidemie, Kateřina znásobila své skutky lásky. Jak přemohla odpor k morové nákaze vypráví příběh, v němž při obsluze chudé ženy, která už nedokázala vyslovit jméno Ježíš, rozvázala její rty polibkem s tímto svatým jménem. Sama pak byla zasažena morovou nemocí, ze které se Boží milostí uzdravila a znovu pak zapojila do služby druhým.

Poslední léta života prožívala v bolestivé nemoci, se kterou si lékaři nevěděli rady. Její tvář však častěji zářila nebeským pokojem.

Její pohřeb se uskutečnil ve špitálním kostele. Ostatky Kateřiny byly po 18 měsících vyzdviženy a nebyl na nich shledán žádný rozklad. K potvrzení kultu došlo 6. 4. 1675 papežem Klementem X. a za svatou ji prohlásil r. 16. 5. 1737 papež Klement XII.

Kateřina zanechala dva spisy. Do Duchovních dialogů sepsala své prožitky - obrácení a dny "v očisťujícím ohni božské lásky." Druhý, s názvem "Traktát o očistci," jí vysloužil přezdívku "učitelka očistce." Popsala v něm vidění očistcového ohně, který očišťuje duši od lehkého hříchu a od trestů za neodčiněné hříchy na světě. Toto přirovnala ke způsobu čištění zlata ohněm. Duše jsou přitom zaplaveny Boží láskou, živeny nadějí a trpí touhou po patření na Boha a prožívání radosti dokonalé lásky, které je zdrojem pouze On. Očistec je přirovnán ke strašné noci, která se změní ve šťastný den. Proto jsou pro duše potřebné modlitby, zejména obětování mše svaté za ně.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Za rozjímání si zvolím pravou lásku k Bohu, kterého třeba milovat pro něho samého a ne pro přijímání darů a milostí. Zvolím si přitom pravidla pro boj se svou sebeláskou.

Bože, Tys povolal svatou Kateřinu Janovskou k životu naplněnému skutky milosrdenství; prosíme Tě: nauč i nás poznávat Tvou vůli, abychom tak jako ona žili příkladným křesťanským životem. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

P. Maria Virgo, Perdolens ; Nicomedes (století neznámé); Nicetas Gothus (asi 370); Rolandus de Medicis (1386); Catharina Fieschi (1510); Ioannes Baptista et Hyacinthus de los Angelis (1700); Antonius Maria Schwartz (1929); Ladislaus Miegoń (1942); Paulus Manna, presbyter (1952); Valerianus, m. Tornusii (s. inc.); Ioannes Baptista et Hyacinthus ab Angelis, martyres (1700); Straton, Valerius (s. IV); Alpinus, ep. Lugdunen. (s. IV); Aprus, ep. Tullen. (s. VI); Aichadrus (s. VII); Emila et Ieremias (852); Iosephus Puglisi (1993); Paschalis Penadés Jornet (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský