Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





blah. Antonín Schwartz
Antonius Maria Schwartz

15. září, připomínka
Postavení:kněz, zakladatel kongregace
Úmrtí:1929

ŽIVOTOPIS

Pocházel z početné rodiny v Báden v Rakousku. Téměř celý život bojoval s tuberkulózou, která byla z Boží milosti několikrát pozastavena. Stal se knězem a ctitelem Nejsv. Srdce Ježíšova, který si vzal za vzor sv. Josefa Kalasanského. Podobně jako Janu Boskovi v Itálii, ve Vídni Antonínu Schwartzovi ležely na srdci potřeby učňů a mladých dělníků. Založil Kongregaci křesťanských dělníků a o jeho pastorační činnosti svědčí to, že byl nazván apoštolem dělníků. Zemřel v 77 letech.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

OTEC UČŇŮ A TOVARYŠŮ

Narodil se 28. 2. 1852 v Baden poblíž Vídně. Byl čtvrtý ze třinácti dětí Ludvíka, jenž byl úředníkem, a Josefíny. V 15 letech mu zemřel otec a další rok procházel krizí, kvůli které přerušil studium. Dostal se z ní s pomocí duchovního rádce o. F. Medisty a pak u piaristů, kde začal v roce 1869 noviciát, dokončil gymnázium. Jeho vzorem se stal zakladatel kongregace Josef Kalasanský (pam. 25. 8.).

Vzhledem k tomu, že existence piaristů začala být v Rakousku nejistá (očekávalo se zrušení), Antonín v roce 1871 nastoupil dle jejich přání do diecézního semináře ve Vídni. Zkoušky zvládal snadno, ale začal mít problémy se zdravím. Objevily se projevy tuberkulózy, vykašlával krev a míval horečky. Tento stav znepokojoval představené. Ernest Müler, kolega, který se později stal biskupem, mu v době největších potíží donesl škapulíř Srdce Ježíšova a dodal: "Jestli tě Srdce Ježíšovo potřebuje, tak se uzdravíš." Antonín uvěřil a stalo se. Založil pak spolek ctitelů Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a 8. 12. 1873 se zasvěcením se Neposkvrněné Panně přijal druhé jméno Maria. Kněžské svěcení přijal 25. 7. 1875 od kardinála Rauschera. Po něm nastoupil do farnosti Marcheggot, kterou hned zasvětil Nejsv. Srdci Ježíšovu a působil v ní jako kaplan do r. 1879. Dalším místem jeho pastorace byla vídeňská nemocnice v Sechshaus u Milosrdných sester. Zde byl s. Magdalénou K. upozorněn na pastorační mezeru u mládeže, která po škole nastoupila do učení nebo továren. Viděl, že v rozhodujícím věkovém období není dobré, aby byli tito mladí odkázáni řešit své problémy sami nebo ovlivňováni partou z ulice. Cítil, že potřebují pomoc jak při problémech s pracovním uplatněním, tak duchovní posilu pro překonávání překážek a udržení křesťanského životního směru. Otec Antonín proto v r. 1882 založil "Katolické sdružení učňů pod ochranou sv. Josefa Kalasanského" a sestry daly k dispozici potřebné prostory. Byly vytvořeny herny i knihovna a založen pěvecký sbor. Tou dobou se u o. Antonína opět probudila tuberkulóza a on proto prosil kardinála o uvolnění z funkce nemocničního kaplana. Zprvu byla žádost zamítnuta a k uvolnění došlo až po určité době, kdy se Antonínův zdravotní stav stále horšil.

Po dočasném uvolnění od práce v nemocnici se vše zlepšilo. Antonínovi tři spolupracovníci zřídili i zprostředkovatelnu práce a spolupracovali s vedoucími učňů. Pak o. Antonín Schwartz vymyslel pro mladé dělníky nové řeholní společenství, které uvedl v život 24.11 1889. Dal mu název "Kongregace křesťanských dělníků sv. Josefa Kalasanského." Od preláta Kollera přijal s pěti bratry řeholní hábit. Všechny své svěřence provázel s otcovskou péčí v jejich dalším životě a bránil jejich práva. Poznal prý každého, i když jich bylo časem tisíce. Díky jemu vznikala také nová kněžská povolání.

Základem všeho byla modlitba. Tu označoval za hnací sílu k úspěchu v každé činnosti a k ní také často povzbuzoval své dělníky a zvláště spolubratry. Byl jakýmsi "strážným andělem" pracujících. U politiků se snažil, aby byli citlivější k problémům dělníků. Zasazoval se za jejich práva, zejména odborné vzdělání a nedělní volno. Podporoval i oprávněnou stávku. Podílel se na zřizování internátů a zakládal sebevzdělávací kroužky. Přes všechny tyto aktivity se pak setkal s obviněním, že církev nic pro dělníky nedělá.

Při své práci nejednou pocítil obdivuhodnou Boží pomoc, která se týkala i finanční stránky, aby mohl kongregaci a její působnost rozšiřovat. Její největší rozmach byl zaznamenán v letech 1889 - 1919. O. Antonín Schwartz měl hlavní podíl na vybudování prvního dělnického kostela ve Vídni, zahájil i provoz náboženské tiskárny a činnost mnoha katolických spolků. Horlivě se snažil o realizaci doporučené encykliky Rerum novarum od papeže Lva XIII. Antonínovo dílo snad stejně horlivě napadaly antiklerikální kruhy až do konce života. Při svých sedmdesátinách obdržel za zásluhy Zlatý kříž Rakouské republiky a kardinál Piffl ho nazval apoštolem dělníků.

V posledním roce života ho opět postihly vážné problémy se zdravím. Přes zlepšení 30. 8. ztratil vědomí, ale 12. 9. zase ještě mohl navštívit své rodiště i cisterciácký klášter v Heligenkreuzi. Za úsvitu o necelé tři dny později, v kruhu spolubratrů, přešel do věčného života.

Blahořečený byl 21. 6. 1998 papežem Janem Pavlem II.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Je v mém životě hnací silou modlitba? Kde hledám zdroj energie? Jak se snažím, aby má činnost byla požehnaná? - Na tyto otázky si dnes odpovím, stanovím si další zásadní postup jaký by mi asi poradil blah. Antonín a hned začnu podle něj žít.

Bože, Tys naplnil blahoslaveného Antonína Schwartze duchem pravdy a lásky, aby byl dobrým pastýřem Tvého lidu, zvláště dělnické mládeže; veď nás, abychom i my podle jeho příkladu rostli ve víře a lásce, a na jeho přímluvu nás provázej svou pomocí. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

P. Maria Virgo, Perdolens ; Nicomedes (století neznámé); Nicetas Gothus (asi 370); Rolandus de Medicis (1386); Catharina Fieschi (1510); Ioannes Baptista et Hyacinthus de los Angelis (1700); Antonius Maria Schwartz (1929); Ladislaus Miegoń (1942); Paulus Manna, presbyter (1952); Valerianus, m. Tornusii (s. inc.); Ioannes Baptista et Hyacinthus ab Angelis, martyres (1700); Straton, Valerius (s. IV); Alpinus, ep. Lugdunen. (s. IV); Aprus, ep. Tullen. (s. VI); Aichadrus (s. VII); Emila et Ieremias (852); Iosephus Puglisi (1993); Paschalis Penadés Jornet (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský