Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Stanislav /Jan/ Papczński
Stanislaus Papczński

17. září, připomínka
Postavení:kněz, zakladatel kongregace MIC
Úmrtí:1701

ŽIVOTOPIS

Pocházel z polské Podegrodzie. Vstoupil k piaristům a stal se knězem. Jako učitel rétoriky, vynikající kazatel, vyhledávaný zpovědník a šiřitel mariánské úcty působil zejména v Mazovském vojvodství. Založil kongregaci kněží mariánů Neposkvrněného početí P.M., pro kterou 24. 11. 1699 od Inocence XII. dosáhl papežského schválení. Jako institut měli mariáni biskupské schválení od října 1673 a roku 1677 se nastěhovali do kláštera Nový Jeruzalém v dnešní Góra Kalwaria, kde o. Stanislav zemřel.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

SLUŽEBNÍK NEPOSKVRNĚNÉ

Narodil se 18. 5. 1631 v Podhradí (Podegrodzie) u Starého Sącze v Polsku jako osmé dítě Tomáše Papczyńskiho a Žofie roz. Tacikowske, která ho prý zaslíbila již před narozením Ježíši a Marii. Důvodem byla záchrana z řeky Dunajec, do které s ním v těhotenství spadla. Při křtu dostal jméno Jan.

Po škole v Podegrodzii odešel do jezuitské koleje ve Lvově a pak do Rawa Mazowiecka, kde studoval filozofii. Epidemie, boje s kozáky a pozdější válka měly vliv na přerušení studia a střídání místa pobytu. V letech 1649-1650 studoval na koleji Podoliniec (dnes území Slovenska). Zde začal noviciát u piaristů s přijetím jména Stanislav od Ježíše a Marie. Po roce byl poslán na studium teologie do Varšavy, kde 22. 7. 1656 složil slib čistoty, chudoby a poslušnosti do konce života. Kvůli bojům se Švédy byl poslán do Rzeszówa. Kněžské svěcení přijal 12. 3. 1661. Působil jako profesor rétoriky a po třech letech se vrátil do Varšavy. Pokračoval v profesorské činnosti a stal se vyhledávaným kazatelem a zpovědníkem. Vyzýval k důvěře v Pannu Marii a učil lásce k ní, s důrazem na její pomoc, aby národ zůstal věrný Bohu a byl uchráněn dalších nepřátelských nájezdů.

Učil o tajemství Boží lásky, která obdařila člověka úžasnou důstojností a zdůrazňoval vyvolení, pro které se člověk přijetím už první iniciační svátosti stává mystickou svatyní Nejsvětější Trojice. Připomínal, že jako je Bůh skrytý v eucharistii, tak je skrytý i v lidském srdci, které se mu zcela odevzdá. Proto nás vyzývá: "mimo Boha nic jiného nesnášejme na oltáři svého srdce".

V Kazimierz poblíž Krakova se o. Stanislav rozhodl k založení kongregace kněží mariánů Neposkvrněného Početí, zprvu jako institutu. Bylo to asi r. 1669, kdy také před představeným piaristů nabídl Bohu a P. Marii své srdce, duši i tělo s příslibem sloužit jim horlivě v čistotě až do konce svého života. V září 1671 oblékl ke cti Neposkvrněné bílý hábit a připravil stanovy budoucí kongregace. Za hlavní cíle stanovil: šíření úcty k Neposkvrněnému početí Panny Marie (ač dogma o Neposkvrněném početí P. M. vyhlásil až Pius IX. r. 1854), pomoc duším trpícím v očistci, pomoc správcům farností a apoštolská činnost.

Biskupské schválení tohoto kněžského institutu mariánů obdržel 24. 10. 1673.

Je uváděno, že z jara toho roku ještě působil jako vojenský kaplan u armády Jana Sobieského, válčící s Turky na Ukrajině u Chotimi. Druhý boj tohoto polského panovníka byl vzpomínán u památky Jména P.Marie (12. 9.). O. Stanislav P. se mystickým způsobem setkal s padlými a měl vidění očistce. Následně za ony duše obětoval mimo mše sv. posty, kající skutky a modlitby. Připomínal, že modlitba za zemřelé je potřebným projevem lásky k bližním a zároveň nám napomáhá pamatovat na to, že zde nemáme trvalý příbytek a budeme dříve či později odcházet na věčnost. V této souvislosti jsou i slova "Podmínkou spravedlnosti na světě je víra v nekončící věčný život člověka."

O. Stanislav P. je představován jako znalec Písma sv. i teologických otázek a kazatel, kterému naslouchaly významné osobnosti. Byl duchovním rádcem apoštolského nuncia Antonína Pignatelliho, pozdějšího papeže Inocence XII., ale i vynikajícím duchovním pastýřem nemocných. Nakonec sám přijal stravující onemocnění a po horlivé přípravě na setkání s Ježíšem a Neposkvrněnou Pannou, zemřel ve věku 70 let a pohřben byl v Hoře Kalvárii (Góra Kalwaria).

Papež Jan Pavel II. jej 13. 6. 1992 prohlásil ctihodným Božím služebníkem, jeho nástupce Benedikt XVI. 16. 12. 2006 uznal zázrak na jeho přímluvu a z jeho pověření vatikánský státní sekretář kardinál Tarcisio Bertone ho 16. 9. 2007 na polském poutním místě Licheń vyhlásil blahořečeným. Kanonizován byl 5. 6. 2016 papežem Františkem na náměstí sv. Petra v Římě.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Naučím se modlitbu otce Stanislava: "Pane, můj Bože, dej mi silnou víru, pevnou naději a ustavičnou lásku. Dej mému srdci milost, aby toužilo po tobě, v touze tě hledalo, v hledání nacházelo a nalezeného milovalo."

Bože, Tys naplnil svatého Stanislava duchem pravdy a lásky, aby byl dobrým pastýřem Tvého lidu; veď nás, abychom i my podle jeho příkladu rostli ve víře a lásce, a na jeho přímluvu nás provázej svou pomocí. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

( závěrečná modlitba breviáře)




Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Robertus Bellarmino, ep. Capuan. et doctor Eccl. (1621); Satyrus, frater s. Ambrosii (asi 377); Lambertus, ep. Traiecten. (asi 705); Columba, virgo et m. Cordubæ (853); Hildegardis (1179); Petrus de Arbués (1485); Stanislaus Papczński (1701); Franciscus Maria de Camporosso (1866); Sigismundus Felix Feliński, episcopus (1895); Sigismundus Sajna (1940); Rodingus (s. VIII in.); Reginaldus, eremita (ca. 1104); Cherubinus Testa (1479); Ioannes Ventura Solsona (1936); Timotheus Valero Pérez (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský