Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-


sv. Cyprián
sv. Cyprián




sv. Kornélius a Cyprián
Cornelius Pp et Cyprianus

16. září, připomínka
Postavení:papež a biskup, mučedníci
Úmrtí:252
Patron:Kornelius: sedláků; vzýván při křečích, nervovém onemocnění a padoucnici; Cyprián: vzýván proti moru
Atributy:Kornelia: tiára, roh; Cypriána: kniha, meč, palma

ŽIVOTOPIS

Kornelius byl zvolen papežem až když začal slábnout císařský zákaz volby římského biskupa. Protivníci pak zvolili vzdoropapeže a mimořádným problémem se stala otázka přijímání odpadlíků zpět do Církve. Císař Gallus obnovil nařízení obětovat modlám a papež Kornelius dosvědčil svou věrnost Kristu mučednickou smrtí.

Cyprián pocházející z Kartága v severní části Afriky měl řečnické vzdělání a znalost práva. Křesťanem se stal až po více jak 30 letech svého věku. Začal horlivě studovat Písmo sv. a věrně se jím řídit. Stal se knězem a biskupem v Kartágu. Zde řešil problém s přijímáním odpadlíků, o němž psal biskupu Korneliovi a zažil dvojí pronásledování. Při druhém přišel o život.

Společný úděl spojil tyto mučedníky ve společném oslavení jednou památkou. Jejich další životopis se proto prolíná.

/V ČR pro závaznou památku sv. Ludmily je tato dvojice připomínána nezávaznou památkou až následující den./

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

"MIMO CÍRKEV NENÍ SPÁSY"

To je známý výrok Cypriána Thasiue, který se narodil kolem r. 205 v Kartágu v Tunisku. Vyrůstal v pohanské rodině patřící k místní aristokracii a vzhledem k jeho nadání snadno vystudoval řečnictví i práva. Jako pohanský advokát vedl, podle vlastních slov, "dlouho bezbožný a odporný život." Pak se jeho přítelem stal Cecil, který byl knězem (možná se znali už v mládí). Vzájemné rozhovory vedly k obrácení na víru, kterou přijal Cyprián s velkou opravdovostí. Studoval Písmo sv. a své jmění rozdal chudým. Přijal křest a nastoupil cestu ke kněžství. Brzy po vysvěcení přijal i biskupské svěcení a řízení církve v části Afriky.

Záhy byl císařem Déciem vydán edikt, nařizující všem obyvatelům římské říše obětovat pohanským bohům, s přísnými tresty pro ty, kdo nebudou chtít uposlechnout, což se týkalo křesťanů.

Na ty, zvláště na jejich představitele, bylo pronásledování zaměřeno především. Cyprián tehdy považoval za rozumné řídit svou církev z ústraní pomocí dopisů. V té době psal i svůj nejvýznamnější spis "O jednotě církve."

Teprve poté co císař byl zaměstnán válčením s Góty, mohl se opět plně ujmout své funkce a mezi prvním musel řešit otázku odpadlíků, zv. "lapsi." Postupoval s mírností, vida, jak velké množství odpadlíků bylo v samotném Kartágu. Už po počátečním nařízení k obětování modlám, si mnozí opatřovali různým způsobem certifikáty, že obětovali bohům, aby si zajistili pokoj. Někteří je bez obětování kupovali. Ti všichni slabí i těžce zpronevěřilí najednou chtěli zpět do církve. Jenže praxe byla původně taková, že od Církve byl na odpadlictví trest doživotního pokání.

Někteří vyznavači, kteří prošli vězením, byli zachváceni pýchou a povýšeností, takže začali dokonce nařizovat biskupům, co mají dělat. Cypriánovi nepřátelé, v čele s pěti kněžími, kteří se samozřejmostí ihned každého přijímali zpět bez rozdílu jak velká byla jeho vina, požadovali, aby dělal totéž. Podle nich pro návrat stačil lístek s textem "Budiž přijat do církve!" od nějakého mučedníka, který se za něj přimlouval. - Už rozkazovací způsob vyvolával pochyby a s takovou praxí Cyprián nesouhlasil. Chtěl vyčkat církevního rozhodnutí.

Církev římská byla asi 14 měsíců (od smrti papeže Fabiána) bez biskupa, protože světská vláda dbala na přísný zákaz volení papeže. Zatímco v Africe Cyprián působil z ústraní, v Římě se vedení církve ujal kněžský sbor, do jehož čela se dostal Novatianus. Své přátele oslňoval vzděláním i řečnickou pohotovostí, ale byli křesťané, kteří viděli jeho nespolehlivost a další nectnosti.

S ustupujícím krutým pronásledováním se připravovala volba papeže a z Kartága se vypravili do Říma i Cypriánovi nepřátelé vedeni knězem Novatianem, aby ovlivnili volbu římského biskupa, konanou v polovině března. Neuspěli, zvolen byl kněz Kornelius, který byl synem Římana Castina. Poražená strana bouřila a nakonec zvolila svým biskupem Novatiana jako vzdoropapeže.

Kornélius se ujal úřadu a než začal řešit otázku návratu odpadlíků, došlo mu usnesení biskupského sněmu z Kartága, řízeného Cypriánem. Obsahovalo názor, že všichni odpadlíci, pokud činí upřímné pokání, smějí být k sv. pokání připuštěni a s Církví alespoň v hodinu smrti smířeni. Velikost trestu měla být podmíněna velikosti provinění. - Kornélius s těmito názory souhlasil a k definitivnímu schválení svolal sněm italských biskupů, kterých se dostavilo na 60. Rozhodnutí bylo potvrzeno.

Protivník Novatianus s ním nesouhlasil a jelikož neměl ještě biskupské svěcení, pozval si tři venkovské biskupy, které přehnaně pohostil a opil. Pak se dal od nich vysvětit na biskupa. Také si vyžádal jejich přísahu, že nepřejdou ke Korneliovi. Následně vydal prohlášení, že odpadlíci nemohou být nikdy s Církví smířeni. Sebe a své druhy prohlásil za čisté křesťany - katharoi (z něj pochází slovo kacíř) - držíce se pevně evangelia. S tímto prohlášením se vyvyšovali nad ostatní. Papež Kornélius i jeho biskupové, Cyprián v Kartágu a Dionýsius v Alexandrii, usilovali o zklidnění a jednotu Církve s velkou horlivostí. A mnozí rozkolníci se vraceli ke Kornéliovi, uznávali svůj blud a přiznávali, že se lstivostí a svůdnou mnohomluvností nechali obalamutit.

Za Korneliova vedení působilo v Římě i přes pronásledování 46 kněží, 7 jáhnů a 7 podjáhnů, 42 akolytů a 56 exorcistů, lektoři i klerici, kteří otvírali a zavírali kostel. Tyto počty uvedl sám Kornelius v listu antiochijskému biskupu. E. Gibbon podle tohoto listu, v němž je zmínka o 1500 vdovách, odhaduje, že římských křesťanů bylo na 50 tisíc.

Za Déciova nástupce Treboniána Galluse vypukl mor a pohané nákazu sváděli na křesťany, že neobětují bohům. Císař zároveň obnovil nařízení, které křesťanům opět přikazovalo nové obětování bohům. Je uváděno, že začátkem pronásledování celé skupiny křesťanů přicházely na úřady nahlásit, že raději zemřou než aby zapřeli svou víru. Biskup Kornélius byl zatčen a uvězněn mimo Řím v Centumcellae (dnešní Civitavecchia). Pro opakované odmítnutí obětovat, byl často mrskán a nakonec pro svou vytrvalost asi už v červnu sťat (jak uvádí P. Alberti v díle Papežové). Biskupem Cypriánem je vícekrát označen mučedníkem. Z toho se usuzuje, že smrt podstoupil o něco dříve než Cyprián a to pravděpodobně v Římě. Podle sv. Jeronýma však oba zemřeli v týž den 14. 9. V některých starších zprávách je též uvedeno, že Kornelius na následky zacházení zemřel při transportu. Jisté je, že byl od křesťanů pohřben do staré části Kallistova cemétria.

Biskup Cyprián byl předveden před prokonsula Galeria Maxima, který ho nazval hlavou bezbožníků a císaře označil za zbožného. Cyprián vyznal kým je a na slova o (pohanských) obřadech prohlásil "Nevykonám!" a zůstal neoblomný. Proto Galerius vyhlásil rozsudek: "bude sťat mečem!" Na popravu šel důstojně a dav věřících ho doprovázel. Cyprián před smrtí dal katovi 25 zlatých odměnou za vynaloženou námahu. Služebníci oltáře mu pomohli svléknout kněžský šat a lidé rozprostřeli plátna, aby jeho krev byla do nich zachycena, což kata silně rozrušilo, ale nakonec sebral odvahu a setnul hlavu klečícího Cypriána.

Jeho ostatky byly přeneseny do francouzského Compiègne a později jejich část do Lyonu. Lebka však byla umístěna v Kornelimünsteru u Cách.

V roce 1849 byl nalezen ve vinici u silnice appijské mramorový úlomek s nápisem " NELIUS MARTYR". Papež Pius XI. pozemek koupil za účelem vykopávek, do nichž se pustil sám nálezce De Rossi a r.1852 objevil doplnění úlomku i hrobku mučedníka Kornélia, římského biskupa. Po levé straně hrobu se nacházejí obrazy sv. Kornélia a Cypriána jako věrných přátel. Na protější straně jsou další obrazy. Odborníky bylo zjištěno, že pochází z let 561 - 574 a významně dokládají vztahy Říma s Afrikou. Oba svatí mučedníci jsou stále vzýváni v prvním kánonu mše svaté.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zamyslím se nad tím, co bych byl ochoten kvůli důsledné věrnosti zásadám křesťanství podstoupit? (I život za odmítnutí nařízeného úkonu?) Uvědomuji si důležitost svědectví víry? - Co pro ně udělám?

Všemohoucí, věčný Bože, Tys postavil svatého Kornélia do čela své církve a svatého Cypriána povolal za biskupa, aby oba sloužili Tvé církvi slovem i příkladem; na jejich přímluvu chraň všechny pastýře svého lidu i společenství věřících svěřené jejich péči a veď je cestou k věčné spáse. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ludmilla (921); Cornelius Pp et Cyprianus (252); Ninianus (asi 432); Editha (asi 984); Victor Pp IIIw (1087); Ioannes Macías (1645); Euphemia (ca. 303); Abundius et socii (ca. 304); Priscus, ep. Nucerin. Paganorum (ca. s. IV); Rogellus et Servideus ('Abdallah) (852); Vitalis, abbas (1122); Martinus Sacerdos (1213); Ludovicus Aleman (1450); Dominicus Shobioye, Michael et Paulus Timonoya* (1628); Ignatius Casanovas (1936); Laureanus (Salvator) Ferrer Cardet, Benedictus (Emmanuel) Ferrer Jordá et Bernardinus (Paulus) Martínez Robles* (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský