Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Josef de Yermo y Parres
Iosephus Maria de Yermo y Parres

20. září, připomínka
Postavení:kněz, zakladatel
Úmrtí:1904

ŽIVOTOPIS

Narodil se 10. 11. 1851 v usedlosti Jalmolonga patřící k obci Malinalco v diecézi Toluca v Mexiku. Matka Marie-Josefína zemřela do dvou měsíců od porodu a otec Emanuelse, který byl advokátem, se přestěhoval se synkem do hlavního města Mexiko-city. První vzdělání získával Josef Maria od soukromých učitelů a později navštěvoval katolickou školu. V šestnácti letech přišel do kongregace lazaristů (Congregatio Missionis - CM) v Mexico City a byl poslán na studie filozofie a teologie do Paříže. Do plánů však zasáhly zdravotní problémy, pro které musel studium přerušit. Následovala i duchovní krize a opuštění řádu. Studium dokončil až ve 28. letech a kněžské svěcení přijal 24. 8. 1879 v leónské katedrále. Nastoupil službu diecézního kněze a také profesora filozofie a francouzštiny v semináři. Brzy se stal vynikajícím kazatelem a později charismatickým vychovatelem. V životě Josefa de Yermo se stalo prvořadým úsilí o jednotu s Kristem skrze modlitbu, eucharistii, kontemplaci a následování lásky jeho srdce k lidem.

Po zdlouhavém plicním onemocnění dostal kolem roku 1884 do správy dva chudé kostely na leónském předměstí. Jeden, zvaný Kalvárie, byl nedostavěn a druhý byl zasvěcen Božskému Dítěti. Zde na periférii města se setkával s otřesnou bídou i mravním úpadkem. Stal se také svědkem krutého osudu dvou odložených novorozenců. To ho vedlo k rozhodnutí založit na tomto předměstí útulek, který se stal počátkem nové kongregace Služebnic Nejsv. Srdce Ježíšova a chudých. Souhlas k této práci s prvními čtyřmi sestrami dostal od biskupa 13. 12. 1885. Pro sestry sepsal stanovy a staral se o jejich řeholní formaci.

Vládní podpora byla pro potřeby útulku bezvýznamná a dlužné částky narůstaly. Josef Maria Yermo se proto vydal hledat dobrodince a sponzory do Guanajuata. Situace využil Dr. Gutlérrez a snažil se ovládat vedení útulku. V Pueble Josef Maria Yermo přijal odpovědnost za útulek pro chudé staré osoby. V polovině roku 1889 přesunul do Puebla generální představenou kongregace i s novickami, aby je zbavil tlaku kvůli dluhům i zásahů Dr. Gutiérreze, který chtěl jejich počet snižovat.

P. Josef Maria Yermo pak zřídil akciovou společnost s názvem Křesťanské milosrdenství a za peníze z prodeje akcií pořídil pět budov v jednom bloku. Po stavebních úpravách sem umístil hlavní sídlo kongregace s noviciátem a se služebnicemi přesídlil on a kajícnice zvané magdaleny. Pro ty zde byly vytvořeny pomocné dílny, v nichž je sestry učily pracím a připravovaly je pro zařazení se do společnosti. Jednalo se přibližně o 160 magdalen a mladých dívek, kterým bylo zapotřebí pomoci k novému životu.

P. Josef Maria Yermo věnoval na toto dílo dědictví po otci i výtěžek ze své širší kazatelské činnosti. Přes všechny snahy o soběstačnost díla dolehly na P. Josefa a jeho Služebnice velmi tvrdé zkoušky, zejména 12. 4. 1899 v podobě požáru, který zachvátil celé oddělení, vyhrazené mravně ohroženým dívkám a ženám, i s velkými zásobami potravin. V té chvíli se zdálo vše zhroucené.

V roce 1902 došlo k přepracování stanov a Sv. stolci byla odeslána žádost o schválení kongregace. O rok později, po smrti Dr. Gutiérreze, mohl P. Josef Maria Yermo sloučit do jedné řeholní rodiny sestry z Puebla, které tam měly na starost 13 domů, s ostatními sestrami na leónském předměstí a v hlavním sídle.

V zápětí následoval vedle těžkého střevního onemocnění kříž pomluv s jejich následky. Jedna z prostitutek jej uvedla jako otce svého dítěte při zápisu do matriky. Nenašel se nikdo, kdo by usiloval o zjištění pravdy a tak "koš špíny" se vysypal na nebohého zakladatele, který se právě takové osoby snažil přivést na cestu k Bohu. Byl zahájen obviňující proces a rozšířena informace, že P. Josef Maria Yermo má dítě. Biskup ho proto zbavil práva předsedat při skládání slibu sester jeho kongregace a zakázal mu v ní vykonávat službu zpovědníka. Ten s bolestí a pokorou přijal jeho rozhodnutí.

Důvěřoval Bohu, chtěl trpět pro něho a přiblížit se trpícímu Kristu. Byl si vědom toho, že všechno byla Boží milost a proto se považoval za nic. Svůj život končil posilován a uchvácen Boží láskou. Zemřel 20. září v Puebla de los Án-geles a byl přenesen do kaple kongregace, kde věřící vyjádřili svůj dík zpěvem Te Deum.

Jan Pavel II. jej 7. 9. 1989 prohlásil za ctihodného a 6. 5. 1990, při návštěvě Mexika, za blahoslaveného. Přitom připomenul, že své kongregaci zanechal dva cíle lásky: Krista a chudé. Označil ho za apoštola lásky, kterým ho nazývali už jeho současníci, protože v duchu evangelia uměl spojit lásku k Bohu s láskou k bližnímu a s dokonalou syntézou rozvinul úctu k Ježíšovu Srdci s osobní láskou k chudým. (Z papežovy homilie.) Tentýž papež ho 21. 5. 2000 kanonizoval.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Andreas Kim Tae-gŏn, Paulus Chŏng Ha-sang atque CIII socii (1838-1867); Eustachius, m. Romæ (století neznámé); Iosephus Maria de Yermo y Parres (1904); Teresia a Iosepha /Maria/ Tauscher (1938); Andreas Kim Tae-gĹŹn, Paulus Chŏng Ha-sang atque CIII socii (1839-1867); Thomas Son Cha-sĹŹn, Bartholomæus Chŏng Mun-ho (1839-1867); Dorymedons (s. III); Hypatius, Asianus et Andreas (ca. 740); Adalpretus (1172); Thomas Johnson (1537); Franciscus de Posadas (1713)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský