Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





blah. Marie /Terezie od svatého Josefa/ Tauscher
Teresia a Iosepha /Maria/ Tauscher

20. září, připomínka
Postavení:zakladatelka kongregace Srdce Ježíšova OCD
Úmrtí:1938

ŽIVOTOPIS

Pocházela z Žandova v Braniborsku (dnes Sądów v PL). S rodinou se přistěhovala do Berlína. Studovala na Moravě a po smrti matky se musela postarat o rodinu. V Berlíně založila jeden domov pro chudé a opuštěné děti a druhý pro bezdomovce. Při péči o sirotky vytvořila společenství, pro které zvolila spiritualitu bosého Karmelu. S přihlášením se pod generalitu tohoto řádu zvolila sídlo v holandském Sittardu, kde v 83 letech zemřela. Její řehole a domy se rozšířily po Evropě a od r. 1912 i do Ameriky.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

ŽIVOT ZASVĚCENÝ PÉČI O SIROTKY

Narodila se 19. 6. 1855 v braniborském Sandowě (po česku uváděném jako Žandov). Místo se nachází na území dnešního Polska, údajně 10 km od řeky Odry a asi 30 km (JJV) od Frankfurtu nad Odrou. Na mapě je označeno jako Sądów bez zakreslených budov a poněkud severněji se nachází další stejné označení. Marie Tauscher byla dcerou luteránského pastora s funkcí evangelického superintendenta v Berlíně. Pokřtili ji 24. 7. jménem Anna Marie.

V roce 1862 se rodina zřejmě přestěhovala do Arnswaldu, kde se také narodily Líza a Magdaléna. Po třech letech se všichni stěhovali do Berlína, kde Marie ze zdravotních důvodů přerušila školu. V roce 1870 rodiče ji a Lízu poslali studovat na Moravu. Už v té době prý Marie v sobě objevovala první známky řeholního povolání.

Léto 1873 trávila u dědečka a babičky, dostala i nabídku k sňatku, kterou rázně zamítla. V dalším roce Marii zemřela matka a ona měla převzít péči o rodinu. Ve 30 letech začala pracovat v Kolíně nad Rýnem jako vedoucí v ústavu pro duševně choré. Celé zdravotnické zařízení mělo ředitele luteránského vyznání, kterému záleželo na stejně smýšlejícím personálu. Když Anna Marie o tři roky později konvertovala ke katolické víře, znamenalo to pro ni i ztrátu zaměstnání. Přesto plná důvěry v Boží pomoc, v kolínském kostele svatých apoštolů 30. 10. 1888 složila profesní vyznání víry s odhodláním oddat se zcela Kristu.

Určitou dobu byla uklízečkou u augustiniánek a po té se stala společnicí zámožnější dámy. Od té obdržela větší finanční částku a tohoto daru využila pro domov chudých sirotků a opuštěných dětí, který založila 2. 8. 1891 v Berlíně. Dala mu název "Domov sv. Josefa". Během dvou až tří let vytvořila kolem sebe společenství spolupracovnic na způsob řeholní komunity s názvem "Služebnice Božského Srdce Ježíšova” za účelem péče o tyto děti. Uvádí se, že založila též domov pro bezdomovce.

Zpočátku pro založení řeholní komunity, pečující o sirotky, nemohla najít porozumění ani u duchovních pastýřů a početnější protestantské obyvatelstvo jí rovněž nepřálo, což se projevilo také kritikou v tisku. Členky zbožného spolku nesměly nosit řeholní oděv. Marie Tauscher cestovala po Evropě a usilovně hledala vstřícného biskupa. Po přečtení životopisu sv. Terezie od Ježíše, zvolila spiritualitu Karmelu a členky komunity začala učit žít po vzoru Tereziiných bosých karmelitek. V průběhu několika let otevřela v Berlíně další dva domy.

V roce 1897 byla v Římě za generálním představeným bosého Karmelu s prosbou o připojení k řádu. Ten ji přijal do řádu s řeholním jménem Terezie od svatého Josefa, ale na přičlenění celého společenství musela ještě 7 let čekat. Od roku 1897 se činnost již ale rozšiřovala do dalších zemí. Tou první byla česká.

Do podkrkonoší přišly Tereziiny sestry již na podzim 1896 a v hornické Krupce si pronajaly malý dům, v němž od března následujícího roku pečovaly o 15 dětí. Záhy byla potřeba starat se o 50 dětí, proto byly pronajaty další prostory a žádostí stále přibývalo. Sestry rozšířily působnost i do Maršova, kde přijaly nabídku nastěhování se do starého mlýna. Nebyl ale pro ně vhodným místem a tak již v zimě r. 1900 stěhovaly děti do Mostu. Na přesunu pracovala i Marie Terezie Tauscher. Následující rok dojednávala v Čechách i další možnosti. Rektor jezuitské koleje v Bohosudově jí pomohl v Krupce získat Lužní Dvůr (Auenhof), kde byla velká zahrada a možnost přebudování jedné budovy na kapli. Sestry pak od litoměřického biskupa E. J. Schöbela měly povolení nosit zde řeholní hábit (vztahoval se výhradně na jeho diecézi), ale ke zřízení noviciátu souhlas nedal.

V roce 1904 Marie Terezie Tauscher při audienci u papeže Pia X. získala církevní schválení pro své dílo a hned v italském Rocca di Papa založila mateřský klášter se zaměřením na konání noviciátu. Nová řehole byla však schválena až roku 1910 a s konečným potvrzením v r. 1930. Roku 1912 se z Evropy již rozšířila i do Ameriky. Sestry se usazovaly zejména v dělnických oblastech, kde bylo více dětí potřebujících jejich pomoc. Zřizovaným domům dávaly názvy domovy sv. Josefa.

Podle letáku z roku 1918 s mateřskou láskou pečovaly o opuštěné děti a zaměřovaly se na jejich výchovu. Do domovů sv. Josefa přijímaly děti starší jednoho roku do stálé péče a mimo to, na různou část dne, děti z dělnických rodin. Starší dívky učily ručním a domácím pracím a večery věnovaly dělnicím z továren. Podle potřeby poskytovaly dětem oblečení a finanční podporu.

Některé sestry navštěvovaly katolické rodiny, aby je povzbudily ke křesťanskému životu. Nesezdané páry motivovaly k uzavření církevního sňatku a svým slovem působily na rodiče, aby své děti nechali pokřtít. Pro velmi nuzné a nemocné sháněly materiální pomoc.

V témže letáku upozorňovaly na výuku náboženství po více dnů v týdnu, každodenní mše svaté v domovech, čtvrteční a páteční adorace. Život v domovech se řídil pevnými pravidly. Terezie od sv. Josefa zavedla rodinný systém. Určila, že ubytování svěřenců se má dít ve skupinách do šestnácti na jednu sestru, která se o ně plně stará. Děti z těchto skupin měly docházet i do veřejných škol, aby nevyrůstaly v izolaci. Péče o ně končila nástupem do učení nebo schopností se osamostatnit. U domovů měly být zahrady, případně dvorky pro hry dětí. Děti v domovech získávaly duchovní základy, vynikaly bezstarostnou veselostí a dobrým zdravím.

O materiální a finanční zajištění provozu i pomoci nuzným se sestry přičiňovaly obracením se o pomoc k majetnějším příznivcům i institucím a také chodily po domácnostech se sbírkou, prosíce o příspěvek.

Matka Marie Terezie od svatého Josefa poslední dny života dožila ve Sittard, v Holandsku. Titul ctihodná dostala od papeže Jana Pavla II. 20.12 2002. Před vánocemi r. 2005 došlo k potřebnému zázraku pro blahořečení. To se pak slavnostně uskutečnilo 13. 5. 2006 v katedrále v Roermond v Nizozemí.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Modlitba za mládež je vždy potřebná. Pomodlím se desátek růžence, aby nacházela správnou cestu směřující k Bohu.

Bože, Tys povolal blahoslavenou Terezii od sv. Josefa, aby v Tvé církvi ukazovala cestu ke spáse; dej, ať povzbuzeni jejím příkladem jsme ochotni pomáhat a plněním příkazu lásky dojdeme i my do Tvého království. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Andreas Kim Tae-gŏn, Paulus Chŏng Ha-sang atque CIII socii (1838-1867); Eustachius, m. Romæ (století neznámé); Iosephus Maria de Yermo y Parres (1904); Teresia a Iosepha /Maria/ Tauscher (1938); Andreas Kim Tae-gĹŹn, Paulus Chŏng Ha-sang atque CIII socii (1839-1867); Thomas Son Cha-sĹŹn, Bartholomæus Chŏng Mun-ho (1839-1867); Dorymedons (s. III); Hypatius, Asianus et Andreas (ca. 740); Adalpretus (1172); Thomas Johnson (1537); Franciscus de Posadas (1713)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský