Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Mauricius /Mořic/ a druhové Thébské legie
Mauritius, Exsuperius

22. září, připomínka
Postavení:mučedníci
Úmrtí:asi 302
Patron:vojáků, zbrojířů i řemeslníků, kteří pracují s barvami; Piemontu, Savojska, Sardínie, Burgundy
Atributy:korouhev, rytíř, voják

ŽIVOTOPIS

Mořic velel legii složené z horlivých křesťanů. Svým vojákům byl příkladem jak v udatnosti, tak i ve víře a lásce ke Kristu. Protože byli křesťané, byla jejich legie decimována a nakonec jeden za druhým položili pro Krista své životy. Stalo se to na území města St. Mauric v kantonu Wallis ve Švýcarsku.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

LEGIE HODNÁ CTI

Jedná se o část armády, která byla vytvořena z mužů pocházejících z Horního Egypta, převážně z Théb (dnes Karnak) a okolí. Výjimečná byla tím, že byla sestavena z křesťanů, kteří dokázali být věrni své víře a nikdo a nic je od Krista nemohl odloučit.

Hlavním velitelem byl Mauricius (Mořic) a dalšími veliteli Exsuperius a Kandidus. Svým vojákům byli příkladem statečností i křesťanskou zásadovostí. Počet armády ani mučedníků této legie není přesně znám. Zlatá legenda hovoří o 6666 mužích. Jejich postupná poprava spadá do doby pronásledování za císaře Diokleciána a Maximiana, kteří spolu vládli do roku 305. Dioklecián na východě se sídlem v Nikomédii a Maximian na západě měl sídlo v Miláně a pak v Ravenně. Tento Maximian se mezi léty 286 a 302 vypravil se svou armádou do jižní Gallie, kde potlačoval vzpouru Bagaudů. Mauriciova legie dostala příkaz k přesunu a měla se připojit k Maximiánově armádě poblíž Ženevského jezera. Uváděné detaily jsou poněkud rozličné.

Maximian po překročení Alp tábořil na úpatí hory sv. Bernarda v údolí Rhónském u Oktodura (pozdější Martigny) a nechal zde konat slavnosti s oběťmi pohanským bohům, které měly armádě zajistit vítězství. Vojáci asi měli u pohanských oltářů i skládat přísahu, že budou bojovat proti Bagaudům a stíhat křesťany jako nepřátele státu a bohů. Thébská legie se o tom dozvěděla a pozměnila směr cesty. Pokračovala mimo císařský tábor přes úžlabinu Agaunskou k Ženevskému jezeru. Císařské rozkazy je však dostihly a Mauricius na ně odpověděl přibližně takto: "Jsme odhodláni císaři sloužit věrně a statečně proti nepřátelům, ale nemůžeme obětovat modlám ani se podílet na pronásledování svých křesťanských bratrů a sester."

Maximiana tento odpor rozhněval a rozkázal, aby kvůli neposlušnosti byl podle vojenských zákonů každý desátý muž Thébské legie zabit. Avšak ani poté, co jeho vojáci splnili rozkaz, vojáci Thébské legie svůj postoj nezměnili. Jejich velitelé, zejména Mauricius s Kandidem, je povzbuzovali k trpělivosti a vytrvalosti a připomínali, že jejich popravení bratři již zvítězili, dosáhli mučednické koruny a je třeba se nebát následování s křesťanskou statečností a věrností Bohu.

Císaři vzkázali, že se mu zavázali ke službě tělem a krví, ale srdcem i duší že náleží Bohu. A svědomitě ho budou poslouchat, pokud nepůjde o rozkazy příčící se vůli Boží.

Odpovědí císaře bylo opakované decimování legie. Nakonec svým vojskem Thébskou legii obklíčil a nařídil jejich zmasakrování.

Tato legie byla již vzpomínána při mučednické smrti Felixe a Reguly 26. 6. Ostatky mučedníků byly v Agauna vyzdviženy kolem roku 380 a nad místem nálezu nechal walliský biskup Teodor postavit svatyni, která se stala poutním místem. V roce 445 byl příběh Thébské legie zaznamenán sv. Eucheriem z Lyonu. Král Zikmund v září 515 rozhodl, aby zde u chrámu těchto mučedníků byl založen klášter. Ten byl v r. 574 vydrancován Lombarďany a v 10. století Saracény. V roce 1128 ho převzali augustiniáni. Současná bazilika v Saint-Maurice-en-Valais je již osmou stavbou v místě hrobu mučedníků.

Roku 962, z iniciativy císaře Oty, došlo k papežskému potvrzení kultu mučedníků Thébská legie.

Král Vladislav I. v roce 1158 přinesl z Milána pro hlavní pražský chrám kost a meč sv. Mauricia a později svatovítský chrám obdržel ještě další části z ostatků jeho legie.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Památka těchto mučedníků je mi výzvou ke statečnosti i podnětem ke zpytování svědomí mého vztahu k ostatním křesťanům. Byl bych ochoten za ně přinést oběť svého života jako vojáci z této legie? - Jako Kristus? Jak by se má ochota, k níž se mám přiblížit měla začít projevovat? - Jsou to otázky pro vlastní předsevzetí.

Všemohoucí, věčný Bože, Tys dával svatým mučedníkům Thébské legie sílu, aby statečně snášeli utrpení pro Krista a víru v něho potvrdili mučednickou smrtí; dej i nám slabým svou božskou pomoc, abychom tě statečně vyznávali svým životem. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

( závěrečná modlitba z breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Mauritius, Exsuperius (asi 302); Emmerammus (asi 690); Othow, ep. Frisingen (1158); Ignatius de Santhiá (1770); Emerita (s. inc.); Basilla, m. Romæ (304); Silvanus, eremita (ca. s. V); Florentius, presb. (ca. s. VI); Lauto seu Laudus (post 549); Salaberga (ca. 664); Iosephus Marchandon. (1794); Carolus Navarro (1936); Germanus Gozalvo Andreu (1936); Vincentius Pelufo Corts et Iosepha Moscardó Montalváw (1936); Vincentius Sicluna Hernándezw (1936); Maria a Purificatione Vidal Pastor (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský