Světci k nám hovoří...


sv. Marie Rivier

Maria Anna Rivier

3. února, připomínka
Postavení:zakladatelka kongregace
Úmrtí:1838

ŽIVOTOPIS

Narodila se 19. 12. 1786 v Montpezat-sous-Bauzon v departementu Ardèche ve Francii.

V 16 měsících při nešťastném pádu z postele utrpěla zlomeninu bederního obratle, takže nemohla ani stát. Na zádech se po zemi posouvala pomocí rukou. Nohy se jí nevyvíjely rovnoměrně s tělem. Její matka ji každý den nosila do blízké kaple Notre – Dame de Pitié, kde byla uctívána Panna milosrdenství. Asi po čtyři roky zde jako dítě trávila mnoho hodin, kdy ležela na malém koberci mezi oltářem a obrazem Madony. S velkou důvěrou zde Panna Maria byla žádána o její uzdravení. A pak přišel nápad se slibem maličké. Údajně opakovala: „Když mě uzdravíš, budu ti přivádět malé, udělám pro ně školu a budu říkat, aby tě velmi milovali!”

Na svátek Mariina Nanebevzetí v roce 1777 Anna Marie náhle pocítila sílu v nohou, mohla stát a chodit. Pamatovala na svůj slib a pro své postoje ji její vrstevníci přezdívali „malá maminka“.

Od 12 let byla se starší sestrou na škole s internátem u sester Notre-Dame v Pradelles v Haute-Loire. Ráda by po dokončení studia zůstala v klášteře, ale tam byla odmítnuta s poukázáním na její nedostatečné zdraví. S poděkováním tehdy řekla: „Když mě sestry nechtějí přijmout do svého společenství, založím si vlastní.” Představená se prý s údivem usmála.

V roce 1786 se Anně Marii podařilo otevřít školu v Montpezatu. Zájem byl velký a schopnosti mladé učitelky chváleny. Sílu čerpala z modlitby, vychovatelské úspěchy jí byly dány její opravdovou láskou k dětem. Čerpala také z toho, že se v dětství zasvětila výchově dětí, aby je vzdělala a přivedla k Bohu. To vše přispělo k tomu, že se mnozí její žáci později stali velmi horlivými křesťany!

V roce 1789 se rozpoutala revoluce s udávaným záměrem udělat nový, lepší a lidštější svět a začala ničením všeho lidského a církevního. Anna Marie přišla o školu, řehole byly rozpuštěny a nechyběl zákaz jakékoli náboženské činnosti. Anna Marie v té době založila spolu se čtyřmi družkami stejného smýšlení nové společenství pod patronátem nejsvětější Matky. Své působení začalo v podzemí, přesto se s elánem rozvíjelo. V blízké obci Thueyts se setkala s pronásledovaným knězem Louisem Pontanierem ze společnosti sv. Sulpicia a s jeho podporou začala připravovat počátek nové kongregace sester „Uvedení Panny Marie (do chrámu)“. Její činnost se pak věnovala výchově a náboženské formaci mládeže.

Anna Marie 21. 11. 1797 kolem sebe shromáždila několik dívek se čtyřmi družkami a složila slib. S požehnáním generálního vikáře, arcibiskupa z Vienne, začalo tajné organizování vyučování dětí a setkání s dospělými. Vše se opíralo o provizorní reguli zredigovanou knězem Pontanierem. Od roku 1801 měla kongregace plnou podporu místního biskupa z Mende a dalších biskupů, kteří uvítali viditelné charisma a činnost Anny Marie Rivier.

V letech 1802-1810 už se sestrami otevřela 46 domů a v roce 1803 začal první noviciát vedený Annou Marií. V roce 1815 získala starý klášter v Bourg-Saint-Andéol, který se stal centrem kongregace a místem pro její šíření a apoštolské práce. V roce 1820 byla schválena řádová pravidla používaná jako platná již od roku 1802.

Anna Maria byla duší i srdcem kongregace až do konce života. Při jejím blahořečení 23. 5. 1982 papež Jan Pavel II. řekl: „Díváme se dnes na blahoslavenou Annu Marii Rivier, kterou už papež Pius IX. nazval ženským apoštolem. Skutečný žár jejího apoštolátu udivoval všechny současníky v době Francouzské revoluce i po ní.“

Papež František ji slavnostně kanonizoval 15. 5. 2022.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Blasius, ep. et m. in Armenia (asi r. 320); Ansgarius (865); Simeon et Anna; Celerinus, Celerina, Laurentius et Ignatius, m. Carthagine (s. III.); Leonius (s. IV.); Teridius et Remedius (s. IV./V.); Lupicinus, ep. Lugdunen (s. V.); Adelinus (asi 696); Wereburga (asi 700); Berlindis (s. VIII.-X.); Helinandus (po roce 1230); Ioannes Nelson (1578); Iustus Takayama Ukon (1615); Maria a Sancto Ignatio (Claudina) Thévenet (1837); Maria Anna Rivier (1838); Maria Helena Stollenwerk (1900); Aloysius Andritzki (1943)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský




Bez písemného souhlasu autora není povoleno veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.