Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





blah. Bernardýna Jablonska
Bernardina Jablonska

23. září, připomínka
Postavení:řeholnice
Úmrtí:1940

ŽIVOTOPIS

Narodila se 5. 8. 1878 v malé obci Pizuny (dnes při Jędrzejówka) u Narol, asi 20 km jižně od Tomaszów Lubelski. Otec Gregor byl chudý rolník, vlídný, laskavý a rozhodný. Matka byla pořádkumilovná a zodpovědná s impulzivním temperamentem. Všechny tyto vlastnosti prý Bernardýna zdědila. Měla také tři bratry. Místo školní docházky navštěvoval rodinu chudý učitel, který za chléb s mlékem začal Bernardýnu učit číst a psát. Ještě jí nebylo 15 let, když zemřela jejich matka a otec se brzy nato znovu oženil.

Bernardýna hledala útěchu v modlitbě a připojovala skutky umrtvování. Při červnové pouti v Horinci r. 1896 se setkala se zakladatelem společenství chudých sester v Brusně a osmý den po 18. narozeninách vstoupila k těmto albertinkám. Šlo o počátek tvořící se nové kongregace, kterou zakládal bratr Albert Chmielowski (s pam. 25. 12.) v Krakově.

Vzhledem k tomu, že o řeholním životě nic nevěděla, nebyly začátky její formace lehké. Bylo třeba více namáhavé práce konat pro tělesně postižené, méně času na modlitbu a hned v počátku jí byla přidělena práce hlavní kuchařky. Pro Bernardýnu to bylo zdrojem pochybností, zda se rozhodla správně. Přetrvávající ctižádost doplňoval vnitřní nepokoj do té doby, než objevila posilující radost s odevzdanosti ke službě Bohu a bližním. Bez této odevzdanosti by zde pro ni nebylo pravé cesty.

Sestra Bernardýna si původně snad představovala kontemplativní život a Bůh si od ní přál oběť života ve službě chudým. Na doporučení duchovního otce, k překonání obtíží, konala v poustevně Kalatówkach poblíž Zakopaného exercicie a svěřila se Nejsv. Srdci Ježíšovu. Pro jeho lásku mu obětovala vnitřní i fyzické těžkosti a zároveň zde v modlitbě zrála i její heroická láska.

Pro každodenní práce pak čerpala sílu z Kristovy přítomnosti v eucharistii a jak jí to bylo možné, utíkala k adoraci. Řeholní jméno Bernardýna Marie přijala údajně 3. 6. 1897 a po čtyřech měsících, 4. 10., obdržela řeholní hábit. Po skončení noviciátu, zřejmě 1. 4. 1899, byla jmenována představenou komunity a 7. 4. 1902 ustanovena generální představenou kongregace (potvrzené až později), kterou formovala v duchu sv. Františka. Šlo jí více o kvalitu sester než o jejich množství. Především jí šlo o vztahy k ukřivděným a sama říkala: "Bol mých bližních je i mým bolem."

Jejím zpovědníkem a duchovním vůdcem se 6. 12. 1904 stal P. Fr. Czesław Lewandowski. Bernardýna se ukázala jako velmi dobrá organizátorka s charismatem realizovat františkánskou ideu při formaci mladých sester a prací s chudými dívkami. Proto na první generální kapitule 9. 2. 1922 byla oficiálně zvolena generální představenou a na dalších kapitulách (v letech 1927, 1933, 1939) znovu potvrzena.

Do roku 1926, v němž stanovy kongregace potvrdil krakovský arcibiskup Adam Sapieha, se sestry řídily pravidly Třetího řádu sv. Františka, na jejichž doplnění se Bernardýna podílela s bratrem Albertem r. 1917-1918. První dočasný slib na dobu tří let (po potvrzení kongregace) složila 25. 12. 1927 a věčné sliby vykonala 25. 12. 1930.

Po 1. světové válce, kdy Polsko prožívalo ekonomickou krizi s velkou nezaměstnaností a útulky albertinek byly přeplněné, musely se sestry o materiální potřeby svých nemocných ubožáků starat samy. Mezi jejich svěřenci se v té době vyskytovaly krádeže a násilnosti. Sestry, aby zaměstnaly schopné a pokryly rostoucí výdaje, zřídily truhlářské, obuvnické a krejčovské dílny. Došlo i na lepení papírových sáčků, aby využití osob bez práce bylo maximální.

S vypuknutím 2. světové války vznikly problémy s pronásledovanými utečenci. Sestry dělaly vše pro duchovní i další potřeby nejpotřebnějších. Gestapem byly přitom stále vyslýchané, ohrožované a zastrašované. V této těžké době Marie Bernardýna 23. 9. 1940 o osmé hodině raní zemřela.

Pohřbena byla o dva dny později na hřbitově Rakowicki v Krakově. Beatifikační proces zde byl otevřen 26. 5. 1984. Exhumace a přenesení jejích ostatků do chrámu Ecce Homo se uskutečnilo 20. 3. 1985.

Blahořečená byla 6. 6. 1997 papežem Janem Pavlem II. při jeho návštěvě v Zakopaném.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Pius de Pietrelcina (1968); Zacharias et Elisabeth (I.s.); Linus Pp (s. I.); Constantius, mansionarius (s. V); Adamnanus (704); Petrus Acotanto (asi 1187); Helena Duglioli (1520); Christophorus, Antonius et Ioannes m. in Mexico (1527-1529); Maria Aemilia Tavernierw (1851); Sophia Ximénez Ximénez, Maria a Purificatione a Sancto Ioseph Ximénez et Maria Iosepha del Río Messa (1936); Ascensio a Sancto Iosepho Calasanctio Lloret Marco (1936); Bernardina Jablonska (1940); Iosephus Stanek (1944); Zacharias et Elisabeth; Linus Pp (s. I); Sossus, 23 sept. (ca. 305); Andreas, Ioannes (post 881); Gulielmus Way (1588); Vincenti us Ballester Farw (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský