Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Pacifik od sv. Severína
Pacificus de Sancto Severino

24. září, připomínka
Postavení:řeholní kněz OFMObs
Úmrtí:1721

ŽIVOTOPIS

Narodil se 1. 3. 1653 v San Severino Marche v Itálii do šlechtické rodiny Antonína Divina a Marie Angely roz. Bruni. Na křtu mu bylo dáno jméno Karel Antonín. Byl nejmladší ze 13 sourozenců a protože přišel brzy o oba rodiče, jeho výchovy se ujal přísný a pro dětské potřeby pochopení nemající strýc Luzizio Bruni, který byl arcijáhnem v místní katedrále.

V 17 letech Antonín odešel do františkánského kláštera přísné observance (OFMObs) a 28. 12. 1670 oblékl řeholní hábit a přijal nové jméno Pacifik. Při studiu teologie projevoval velkou inteligenci a 4. 6. 1678 byl vysvěcen na kněze. Po třech letech byl 25. 9. 1681 ustanoven kazatelem a učitelem filosofie v klášteře v Montalboddo a za další tři roky byl poslán do kláštera ve Forano.

Jeho život byl prostoupen modlitbou a rozhovorem s Bohem začínal každou svoji činnost. Působil také jako lidový kazatel v městech i na venkově. Jako zpovědník měl mimořádné charisma vnímání a kajícníkům připomínal hříchy, které ve vyznání opomenuli nebo o nich nechtěli promluvit.

Předpověděl také různé události, mezi něž patří zemětřesení v Itálii r. 1703 a vítězství císaře Karla VI. nad Turky v roce 1717.

V roce 1692 byl v klášteře Maria della Grazie v San Severine zvolen kvardiánem (představeným konventu). Asi po roce přešel do Forano, kde byl do září 1705.

Již od roku 1684 se jeho zdraví zhoršovalo, ztrácel zrak a sluch a na pravé noze měl otevřenou ránu. Jeho život byl naplněn utrpením, které zhodnocoval láskou. V modlitbě je přijímal i odevzdával ve spojení s Kristovou obětí. Právě zdravotní stav byl příčinou jeho návratu do San Severine, kde pak setrval do konce života.

Brzy po Pacifikově pohřbu začaly být hlášeny zázraky, ke kterým došlo skrze modlitbu u jeho hrobu. Ten byl v roce 1725 otevřen a jeho tělo bylo nalezeno neporušené, ač je před čtyřmi roky pohřbili bez rakve. Bylo prý pak vráceno do vlhkého hrobu a vyzdviženo znovu r. 1756, kdy už byly ostatky poznamenány rozkladem. Od roku 1787 jsou ve skleněné rakvi v klášterní kapli.

Blahořečený byl 13. 8. 1786 papežem Piem VI. a 26. 5. 1839 papežem Řehořem XVI. kanonizován.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Gerardus Sagredo (1046); Pacificus de Sancto Severino (1721); Columba /Ioanna/ Gabriel (1926); Alphonsus a Sancto Corde Mari (1936); Columba (Ioanna) Gabriel (1926); Alphonsus a Sancto Corde Mari (1936); Anatolius, ep. Mediolanen. (s. II); Andochius, Thyrsus et Felix (s. inc.); Rusticus, ep. Arvernen. (s. V); Lupus, ep. Lugdunen. (post 528); Isarnus (1043); Dalmatius Moner (1341); Gulielmus Spenser et Robertus Hardesty (1589); Antonius Martinus Slomšek (1862); Iosephus Raymundus Paschalis Ferrer Botella (1936); Iosephus Maria Ferrándiz Hernández (1936); Incarnatio Gil Valls (1936); Iosephus Raymundus Ferragud Girbés (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský