Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




blah. Alois Tezza
Aloysius Tezza, presbyter

26. září, připomínka
Postavení:kněz MI, spoluzakladatel Dcer sv.Kamila
Úmrtí:1923

ŽIVOTOPIS

Narodil se 21. 11. 1841 v Conegliano v provincii Treviso v severní Itálii. Treviso leželo v regionu Veneto, patřícímu tehdy rakouské monarchii a proto je Luigi Tezza uváděn jako rakouský občan. Jeho rodiče, lékař Augustin Tezza a Kateřina roz. Nedwiedt (původem z Moravy) mu dali jméno Alois, italsky Luigi. (Tím jménem bývá v Itálii někdy nazýván i Ludvík.) V jeho 18 měsících se rodina kvůli otcově povolání stěhovala do Benátek. Když měl Lojzík 8 let, v lednu mu zemřel 36letý otec a matka se synem se přestěhovala do Padovy. Zde se seznámil s bratry kamiliány (Ordo Clericorum Regularium Ministrantium Infirmis - MI) a v 15 letech (29. 10. 1856) vstoupil do jejich řádu, založeném sv. Kamilem de Lellis (pam. 14. 7.).

V té době jeho matka odešla do kláštera Navštívení P.M., kde přijala jméno Františka Kamila. Alois Tezza po dvouletém noviciátu 8. 12. 1858 složil řeholní sliby a 21. 3. 1859 byl přítomen věčným slibům své matky. Kněžské svěcení přijal 21. 5. 1864, ve věku 23 let. Toužil po misijní činnosti v Africe, ale z rozhodnutí představených se stal magistrem noviců v Římě.

Nejprve měl na starosti novice v San Giuliano. Po bitvě u Custoza sul Mincio, v červnu 1866, se i kostely ve Veroně zaplnily zraněnými a v říjnu byl celý region Veneto (oblast Benátek) připojen k italskému království. Na tuto provincii se pak začala vztahovat nařízení, odporující náboženské svobodě a ač se kamiliánů, pro jejich práci v sociální oblasti, týkat neměla, byli již v roce 1867 vyhnáni ze svých domů. Alois Tezza se octl mezi pronásledovanými a pobýval v jedné obci poblíž San Giuliano. V r. 1868 se mu vyskytla naděje na cestu do Afriky, ale místo ní roku 1869 začal v Římě opět službu novicmistra. O dva roky později, 10. 8. 1871, byl poslán do nově založené řeholní provincie v Culsery ve Francii, kde blahodárně působil a stal se představeným. Zákon však v r. 1880 působnost řeholních řádů zakázal a Alois Tezza byl jako cizinec vyhoštěn.

Po několika měsících se však ilegálně vrátil a vedl tzv. podzemní pastorační činnost. Nejednou došlo k jeho udání, ale před zatčením se mu dařilo unikat. V září 1889 se na kapitule rozhodlo o jeho návratu do Říma. Zde začal sloužit v komunitě při lateránské nemocnici San Giovanni. V roce 1891 se stal prokurátorem a generálním vikářem řádu. Po nástupu na toto místo v Římě se 17. 12. seznámil s Josefínou Vannini (pam. 23. 2.) a společně začali zakládat novou větev kamiliánů, Kongregaci Dcer sv. Kamila. Její oficiální vznik se datuje 2. 2. 1892 a Apoštolskou stolicí byla potvrzena v roce 1931. Splnilo se tak přání P. Aloise Tezzi, aby také ženy měly možnost zapojit se do služby nemocným jako řeholnice. Napsal pro ně řeholní pravidla a učil je plné odevzdanosti do Boží vůle.

V roce 1900, 59letý Alois Tezza, který v té době byl vizitátorem řádu, odcestoval do Peru, aby v Limě obnovil kamiliánské komunity. Ty byly více jak sto let bez kontaktu s Římem. Na přání představených v Peru zůstal a po 23 letech zemřel v Los Reyes.

Při jeho blahořečení 4. 11. 2001 papež Jan Pavel II. vyzdvihl zářivý příklad jeho života, zcela zasvěceného lásce a skutkům milosrdenství vůči trpícím na těle i na duši. Připomenul také jeho vztah k Panně Marii, zejména že v lásce k ní kontemploval její "fiat" i mlčící přítomnost pod křížem.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Cosmas et Damianus (asi s. III.); Gedeon (asi kolem r. 1050 př. Kr.); Nilus, abbas Cryptoferren (1004/1005); Teresia /Maria Victoria/ Couderc (1885); Gaspar Stanggassinger (1899); Aloysius Tezza, presbyter (1923); Maria Jordá Botella (1936); Iulius) Esteve Flors (1936); Teresia (Maria Victoria) Couderc (1885); Bonaventura (Iulius) Esteve Flors (1936); Senator, m. Albani (s. III/IV); Eusebius, ep. Bononien. (s. IV); Stephanus de Rossano, monachus (1001); Lucia de Caltagirone (1400); Maria a Refugio (Teresia) Rosat Balasch et Maria a Calvario (Iosepha) Romero Clariana. (1936); Iosephus Maria Vidal Segú (1936); Raphael Pardo Molina (1936); Crescentia Valls Espí (1936); Maria ab Oblivione Noguera Albelda (1936); Leo (Emmanuel) Legua Martí (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský