Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Elzear de Sabran
Elzearus de Sabran

27. září, připomínka
Postavení:kníže TOR
Úmrtí:1323

ŽIVOTOPIS

Narodil se kolem r. 1285, podle titulu v Sabran, jako syn knížete z Ariana v neapolském království v Itálii. Za místo narození je však uváděn zámek Saint-Jean-de-Robians i hrad Ansouis a také provensálská oblast v jižní Francii, kde se prý již jako 13letý, oženil s Delfínou Glandèves (pam.26.11), která byla asi o dva roky starší, (jak uvádí např. Henryk Misztal. Podle jiných zdrojů tomu bylo naopak a Delfína měla 13 let).

Vychováván byl u svého strýce Viléma ze Sabran, který byl benediktinským opatem v klášteře sv. Viktora v Marseille ve Francii. Zde získával vzdělání a vyrůstal ve zbožného a ctnostného mladíka, jak si přála jeho matka Lauduna. Vedle humanitních věd nebylo opomíjeno ani získání jezdeckého a rytířského umění. Vstoupil do třetího řádu sv. Františka a z popudu Charlese II. z Anjou se nezvykle mladý v Avignonu oženil.

Byl vybrán pro starší, neméně ctnostnou a vznešenou dívku, která si manželský život nepřála pro soukromé zasvěcení svého panenství Bohu. Nechal se od Delfíny přesvědčit pro volbu panenského manželství, respektoval její přání a sám zachoval panickou čistotu až do smrti. Po dohodě o společném zdrženlivém životě se konalo slavení sňatku 5. 2. 1300 v Avignonu.

Pro způsob jejich života hrála roli touha žít pro Boha i příklad sv. Cecilie a Valeriána i dalších. Také došlo k onemocnění Delfíny, které trvalo do Eleazarova slibu. Ten se ve svém rozhodnutí utvrdil až v Saultu při obláčce řeholnic, kdy pochopil smysl přání své milující ženy, vycházející z heroické lásky k Bohu. Místem jejich zvláštního společného života byl snad hrad či zámek Ansouis, dále je zmiňován pobyt Elzeara v Puy-Michel. Jejich život byl protkán i fyzickým odloučením souvisejícím s tím, že Elzear je představován jako vůdce vojska, vítěz v bitvách i turnajích, guvernér a soudce a vynikl jako diplomat.

Když v roce 1309 zemřel Elzearovi otec, odešel kvůli záležitostem dědictví do Itálie. S bratrem neapolského krále vedl v r. 1312 armádu proti císaři Jindřichu VII., který pro nepřátelství vůči papeži obléhal Řím. Dále byl ve službách krále Roberta jako rádce a soudce. Byl pověřen úkoly vyslance a požádán za svědka sňatku Karla, knížete Kalábrie a Marie, kněžny z Valois.

Při svém poslání v Paříži onemocněl a 27. září ve věku 38 let zemřel. Jeho kult schválil 15. 4. 1369 papež Urban V. a zařazení mezi svaté 5. 1. 1371 potvrdil papež Řehoř XI. Přenesení jeho ostatků do františkánského kostela v Apt se uskutečnilo 16. 6. 1791.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Vincentius de Paul (1660); Hiltrudis (po r. 800); Elzearus de Sabran (1323); Iosephus Fenollosa Alcayna et Fidelis /Marianus/ Climent Sanchés (1936); Francisca Xaveria /Maria/ Fenollosa Alcaina et Herminia Martínez Amigó (1936); Caius, ep. Mediolanen. (s. III); Florentinus, m. in Gallia (s. V); Adolphus et Ioannes (ca.825); Ioannes, m. Cordubæ (ca.825); Laurentius de Ripafratta (1456); Ioannes Baptista Laborier du Vivier (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský