Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

sv. Ripsimis, Gajána a družky
sv. Ripsimis, Gajána a družky




sv. Ripsimis, Gajána a družky
Ripsimis, Gaiana et sociæ

29. září, připomínka
Postavení:mučednice
Úmrtí:s. IV.

ŽIVOTOPIS

Žily v době císaře Maxencia (278-312), který se v Římě dostal k moci r. 306 jako místocísař a rival Konstantina Velikého. Maxencius si držel vládu do r. 312, kdy nad ním Konstantin u Mulvijského mostu před branami Říma zvítězil.

Legenda udává, že Ripsimis byla z křesťanské skupiny římských šlechtičen vedených Gajánou. Žily na pokraji města téměř způsobem řeholního života. Když o Ripsimis projevil zájem císař, ona i ostatní členky skupiny uprchly do Arménie. Tam se však stalo něco podobného. Do krásné Ripsimis se zahleděl král Tiridata a nechal si ji přivést do paláce. Gajána, která po prvním pozvání snad myslela, že Tiridata bude jejich ochráncem a byla po jejím boku, zůstala zklamaná. Pravděpodobně to bylo za kratšího pronásledování křesťanů před r. 313. Král marně naléhal na dívku, která se bránila zvláště pro své zasvěcení Bohu. Po dvou hodinách naléhání, král, který ztratil trpělivost a poznal lnutí dívek ke Kristu, nařídil všechny členky skupiny postínat. Podle některých údajů jich mělo být 33. Martyrologium uvádí za místo jejich mučednické smrti Valeroctiste u Ečmiadzin poblíž Jerevanu v Arménii.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Michael, Gabriel et Raphael ; Michael, archangelus ; Gabriel, archangelus ; Raphael, archangelus ; Ripsimis, Gaiana et sociæ (s. IV.); Ioannes de Dukla (1484); Franciscus de Paola Castelló y Aleu (1936); Iosephus de Villanova Turis Tormo (1936); Aloysius Monza (1954); Eutychius, ep. Heracleen. (ca. s. III); Fraternus, (post 450) ; Quiriacus (557); Liudwinus (ca. 717); Adelricus (s. X); Mauritius, abbas (1191); Ioannes de Monte Mirabili (1217); Carolus de Blesis (1364); Nicolaus de Furca Palena (1449); Iacobus Mestre Iborra (1936); Paulus Bori Puig et Vincentius Sales Genovés (1936); Darius Hernández Morató (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský