sv. Jeroným

Hieronymus, presb. et doctor Eccl

30. září, připomínka
Postavení:	kněz a učitel církve
Úmrtí:	420
Patron:	Dalmácie, Lyonu, teologů, učenců, archeologů, studentů, žáků, překladatelů, univerzit, vědeckých společností; vzýván proti očním chorobám
Atributy:	jeskyně, kámen, kardinálský klobouk, kniha, kříž, lebka, lev, poustevník, psací potřeby

ŽIVOTOPIS

Pocházel z chorvatského území. Studoval v Římě a několik let žil jako poustevník poblíž Antiochie. Byl vysvěcen na kněze a pobýval v Konstantinopoli, odkud se vrátil do Říma. Na pokyn papeže Damasa pracoval na revizi překladu Nového zákona podle původních textů. Byl nazýván lvem křesťanské polemiky. K Bibli (Vulgata), jejíž překlad dokončil během 30 let v Betlémě, přidal obsáhlé komentáře. Napsal mnoho obranných listů a podporoval řeholní život.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

"NEZNALOST PÍSMA JE NEZNALOST KRISTA."

Narodil se v letech 342 - 347 v Stridonu, při hranici Dalmácie s Panonií, v Chorvatsku, s dalšími jmény Sofronius Eusebius. Od začátku školní docházky se projevoval jako nadaný, ale nedisciplinovaný. Z charakterových vlastností je uváděna vášnivost, nedůvěřivost a citlivost. Brzy odešel přes Miláno do Říma, kde studoval gramatiku, rétoriku a filozofii. Asi v 19 letech zde byl pokřtěn a v roce 367 se vydal s přítelem Bononem na delší putování, při němž navštívil Dalmácii, Galii a další země. Při cestě navštívil školu v Trevíru, kde pro přítele Rufina přepisoval dva spisy Hilária. V Akvileji pak pomáhal biskupu Valeriánovi proti ariánům.

V roce 372 navštívil Malou Asii. S Heliodorem, Hylasem a údajně ještě s dalšími druhy připutoval do Antiochie, kde měl učitele v Apollinariovi, pozdějším biskupu Laodiceje. Zde také onemocněl a druhové ho opustili. Po nějakou dobu se Jeroným, snad ještě s Hylasem, zdržel na statku přítele Evagria v Maronii. Odtud navštívil poustevníka Malchuse (pam. 21. 10.), jehož životopis později napsal. Utvrzen o významu poustevnického života strávil Jeroným 4 roky v poušti Chalcis poblíž Antiochie a v mnišském společenství u Aleppa na území dnešní Sýrie.

Žil zde velmi asketicky, bojoval s mnoha pokušeními a po seznámení se s jedním křesťanem židovského původu se horlivě učil hebrejsky, aby mohl číst Bibli v originálním znění.

Byl ještě velmi mladý a po volném životě v Římě ho sužovaly nejen vzpomínky na různá provinění, ale především obrazotvornost. K tomu přistupovala jeho vášeň k četbě pohanských autorů, zejména Ciceróna, jehož některý spis si prý společně s Biblí donesl sebou na poušť. Tyto touhy po nějakou dobu u něj působily jakoby jeho rozpolcenost a rozhodující boj prožíval i ve snu. Jednou se vzbudil zpocený úzkostí, neboť se mu zdálo o posledním soudu, na němž místo za křesťana byl označen za žáka Ciceronova. To byla zřejmě tečka za jeho náklonností k pohanským spisům. S novou vlnou kajícnosti a s myšlenkami na smrt se pustil do boje se sebou samým.

Za hrozby rozkolu v Antiochii, kvůli třem adeptům na patriarchální stolec, navrhovaným stranami odlišných názorů, se stal rádcem. Požadoval rozhodnutí papeže, kterému prý nakonec navrhl Paulína za biskupa. Ten chtěl mít z Jeronýma kněze a přes jeho námitky o nehodnosti ho v roce 379 přiměl k přijetí kněžského svěcení.

V další životní etapě Jeroným navštívil Konstantinopol (Cařihrad), kde věnoval pozornost slovům Řehoře Naziánského (pam. 2. 1.), pracoval v knihovně a zdokonalil se v řečtině. Překládal z ní díla sv. Otců do latiny a její znalost využíval i při práci na překladu Bible.

V roce 382 byl již na církevním sněmu v Římě. Stal se sekretářem papeže Damase a na jeho pokyn začal pracovat na revizi latinského překladu Nového zákona podle původních řeckých textů.

V Římě byl mimo jiné duchovním rádcem skupiny vznešených vdov, mezi nimiž vynikla Marcela (pam. 31. 1.) a Pavla (pam. 26. 1.), která s dcerou Eustochium (pam. 28. 9.) ho později následovala do Betléma, kde s jeho pomocí zakládala kláštery.

Jeroným se po pouti na svatá místa v Palestině a po návštěvě Didyma, usadil asi začátkem roku 386 v Betlémě, kde u místa Kristova narození strávil přes 30 zbývajících let života. Naplnil je prací s překladem Bible nazvaným Vulgata.

Za svého života však přeložil a napsal více dalších spisů a to historických, polemických i homiletických. Dochovalo se po něm i 117 dopisů. Z myšlenek, pro které pracoval a žil je nejvýraznější upozornění: "Neznalost Písma je neznalost Krista."

Ke konci života jeho kláštery zničili Saracéni a celoživotní námaha jeho oči dovedla téměř k plné slepotě. Zemřel asi ve věku kolem 75 let a byl pohřben v kostele narození Páně v Betlémě, vedle Pavly a Eustochium. Později, asi r. 1200, byly jeho ostatky přeneseny do Říma a uloženy v chrámu Santa Maria Maggiore.

Jeroným byl zařazen mezi nejslavnější učence své doby a v roce 1298 spolu s Ambrožem, Augustinem a Řehořem Velikým byl prohlášen učitelem církve.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Přečtu si namátkou otevřený úryvek v Novém zákoně a budu uvažovat o jeho významu pro mne.

Bože, Tys otevřel mysl svatého Jeronýma, aby rozuměl Písmu svatému a zamiloval si ho celým svým srdcem; naplň i nás láskou k Tvému slovu, aby bylo naším stálým pokrmem a zdrojem života. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Hieronymus, presb. et doctor Eccl (420); Ursus et Victor (asi 320); Gregorius Illuminatorca (asi 326); Honorius (653); Franciscus de Borja (1572); Fridericus Albert^♦ (1876); Antoninus, m. Placentiæ (s. inc.); Eusebia, virgo massilien. (ca.497); Simon, monachus (1082); Amatus, ep. Nuscan. (1093); Ismidon (1115); Felicia Meda^♦ (1444); Ioannes Nicolaus Cordier^♦ (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský