Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Agáta
Agatha, virgo et m. Catanæ.

5. února, památka
Postavení:panna a mučednice
Úmrtí:ca. 251
Patron:Katánie, horníků, kojných, pastýřek, tkalců a zlatníků. Ochránkyně proti ohni, výbuchu sopky, zemětřesení. Vzývána i proti rakovině prsu.
Atributy:hranice, kleště, mísa, ňadra, nůžky, pochodeň , roh, uhlí

ŽIVOTOPIS

Narodila se na Sicilii v zámožné rodině. Císařský náměstek Quintianus v době pronásledování křesťanů chtěl získat ji i její majetek. Veškeré jeho úsilí, aby odpadla od Krista, bylo marné. Její srdce zůstalo neporušené a pevná mysl se nedala oblomit ani pozdějším hrozným mučením, při kterém její tělo nejkrutějším způsobem zohavili. Při mučení zemřela.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

LEPŠÍ TRPĚT S KRISTEM, NEŽ SE RADOVAT BEZ NĚJ

Máme před sebou světici patřící k těm s nejrozšířenější úctou už v nejstarších dobách. Její jméno bylo dokonce zařazeno do liturgického kánonu mše svaté. Nejstarší historické údaje jsou až z 5. století, rozhovory v mnohých životopisech jsou jen legendárním vyprávěním. Lze spolehlivě vycházet z toho, že celý život svaté Agáty se odehrával na Sicilii, v městě Katánii. Pocházela z bohaté křesťanské rodiny a vynikala duševními schopnostmi i krásou těla. Zamilovala se do svého Vykupitele a odmítala všechny nápadníky. Toužila po duchovním životě, ochotna přinést svému božskému snoubenci jakoukoliv oběť.

Jeden z odmítnutých nápadníků se pomstil tím, že ji udal jako mimořádnou křesťanku. V Katanii toho času se asi zdržoval náměstek císaře Decia Quintianus, který po svůdném vyprávění o Agátě ji zatoužil získat pro sebe. Neoblomnou Agátu se rozhodl dát na převýchovu ke zpustlé Afrodisii do nevěstince. Agáta by raději přijala tělesné utrpení, ale musela nejdříve projít zkouškou, v níž osvědčovala svou čistotu a ušlechtilost. Když ji Afrodisie vracela Quintianovi, odpověděla něco v tom smyslu, že by snadněji obměkčila kámen a ohnula železo než zdolala její umíněnost. Quintianus se rozzlobil a když nic nepomáhalo, dal ji mučit. Bičovali ji, natahovali na skřipec, píchali do ní a pálili ji. Sadistické choutky náměstka se projevily i v příkazu odstranit její prsa. Dle legendy ji bez jakéhokoliv ošetření strčili do vězeňské kobky a tam se jí zjevil svatý Petr a uzdravil ji. Pak ji podrobili novým mukám na střepech a žhavém uhlí, ona však zůstala Kristu věrná a plná lásky až do posledního dechu.

Těžko lze popsat všechny rozměry skutečnosti. Legendární životopisy si vypomáhají uváděním rozhovorů, v nichž neochvějně Agáta vzdorovala, poukazovala na ubohost bohů, a naznačují rozdíl mezi božstvy, podobnými Jovišovi a Kristem. Věrohodnější je síla Agáty, vycházející z modlitby. Právě o takovou sílu by nám mělo jít, když se dostaneme do pokušení udělat nějaký ústupek pro některé z novodobých božstev. Je lepší trpět s Kristem než se radovat bez něj. Milovat ho znamená vše s ním. A "milovat" je hlavním a největším přikázáním.

Křesťané z velké úcty pohřbili Agátu v novém hrobě a, dle legendy, při prvním výročí její smrti nastal výbuch sopky Etny a hrozilo zničení Katánie. Obyvatelé s prosbou k Agátě nesli z jejího hrobu plachtu proti lávě a ta se zastavila.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Pomodlím se desátek růžence za mravní čistotu.

Bože, Tvá síla se projevuje zvláště tehdy, když působí v tom, kdo je slabý: tys posiloval svatou Agátu, aby statečně snášela všechno mučení; pomáhej i nám, abychom na její přímluvu vítězně prošli všemi zkouškami do slávy Tvého království. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

( závěrečná modlitba z breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Agatha, virgo et m. Catanæ. (ca. 251); Adalheidis, abbatissa (1015); Elisabeth Canori Mora (1825); martyres in Ponto (s. III ex.); Avitus, ep. Viennen (518); Ingenuinus (ca. 605); Albuinus (1005/1006); Francisca Mézi (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský