Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





blah. Alžběta Canori Mora
Elisabeth Canori Mora

5. února, připomínka
Postavení:vdaná asketička
Úmrtí:1825

ŽIVOTOPIS

Původem byla z Říma, částečně byla vychovávána v klášteře. Provdala se za muže, který jí byl nevěrný a přivedl rodinu se dvěma dětmi do bídy. Odpouštěla a vše trpělivě snášela. Obětujíce se za obrácení hříšníků a za církev i sv. Otce, žila velmi asketickým životem. Prožila také mnohé mystické zkušenosti a duchovní obdarování. Mnozí byli na její přímluvu uzdraveni.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

SMÍRNÁ OBĚŤ ZA NÁPRAVU HŘÍŠNÍKŮ

Narodila se v Římě 1774 jako jedno z dvanácti dětí bohatého statkáře Tomáše Canoria a jeho manželky ze šlechtického rodu Primoli. Šest dětí ale zemřelo. Alžběta byla půvabným děvčátkem, vychovávaným v křesťanské rodině a také u řeholních sester. Když jí bylo asi 10 let, otec přišel o svůj majetek a po dobu dvou let jí jeho bratr zajistil výchovu u augustiánek. Tam se rozhodla stát řeholnicí a ve 12 letech učinila slib čistoty. Na něj ale později ve světském ruchu pozapomněla a vdala se za advokáta Krištofa Moru. Ten se za čas změnil, začal zanedbávat zaměstnání a stále méně se zdržoval doma. Dozvěděla se o jeho nevěře, ale jen ho bez výčitek prosila, aby se obrátil, polepšil. Marně, místo toho se s vydržováním milenky zadlužil tak, že rodina musela začít prodávat majetek a přestěhovat se do tchánova bytu. Tam příbuzní zahrnuli Alžbětu výčitkami, že je vina proviněními svého muže a musela konat hrubé práce. Též její dvě dcery musely přivydělávat ručními pracemi. Další dvě děti jí při porodu zemřely. Vše trpělivě snášela a prošla mnoha duchovními boji i nemocemi.

Stala se smírnou obětí za nápravu hříšníků a také se obětovala za sv. Otce a vítězství církve. Žila velmi asketicky, mimo vytrvalého postu se i bičovala, nosila kající pás a spávala jen 2-3 hodiny denně. Byla proniknuta mimořádnou úctou k eucharistii, ve mši svaté se jí dostávalo vidění na kříži se obětujícího Pána Ježíše, ale i mimo to často upadala do extází. Často vídala svého Ježíše v symbolickém obrazu Nejsvětějšího Srdce, při modlitbě křížové cesty jeho utrpení. Měla vidění i Panny Marie, která jednou ze svého srdce předala do jejího perlu se slovy: "To je jiskérka mé lásky. Není třeba, abys dělala cokoliv jiného, než spolupracovala s tímto darem - a budeš Boha milovat s velkou vroucností." Ona jí také pomáhala v boji se zlým duchem. Alžběta prožila nejtěžší boj v roce 1819, o kterém jí Pán Ježíš předem řekl a který od ní přijímal jako smírnou oběť za vítězství Církve a za papeže. Trpěla celé dny i noci, aniž byla schopna polknout kapku vody. Přivolaný lékař konstatoval, že se nejedná o přirozenou nemoc a tak byl informován zpovědník a od něj sám papež Pius VII., který přispěl modlitbou k ukončení jejího boje. Také o tři roky později musela pro duchovní boj ležet na lůžku, pomáhala jím při řešení složité politické situace i sv. Otci.

Na Alžbětinu přímluvu Bůh zachránil a uzdravil mnoho lidí. Mezi jinými i budoucího Pia IX. z epilepsie. Alžběta, která měla i mnohé prorocké vize, předpověděla i okamžik své smrti, na kterou se připravila. Po ní se její manžel dal na pokání, vstoupil do františkánského řádu a stal se i knězem. I v jeho dokonalém obrácení je vidět působení Alžběty.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Obtíže dnešního dne obětuji po vzoru Alžběty za obrácení hříšníků.

Bože, Tvá síla se projevuje zvláště tehdy, když působí v tom, kdo je slabý: tys posiloval svatou Alžbětu, aby statečně snášela všechny obtíže života a byla užitečnou pro Tvou Církev; pomáhej i nám, abychom na její přímluvu vítězně procházeli všemi zkouškami a došli do slávy Tvého království. Skrze Krista, našeho Pána. Amen

( podle závěrečné modlitby z breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Agatha, virgo et m. Catanæ. (ca. 251); Adalheidis, abbatissa (1015); Elisabeth Canori Mora (1825); martyres in Ponto (s. III ex.); Avitus, ep. Viennen (518); Ingenuinus (ca. 605); Albuinus (1005/1006); Francisca Mézi (1794)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský