Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Marcel
Marcellus, centurio

30. října, připomínka
Postavení:setník
Úmrtí:298

ŽIVOTOPIS

Podle letopisů údajně pocházel ze Španělska. Pojednání o jeho životě se dochovalo ve dvou pramenech a legendární pojetí se zabývá i jeho rodinou.

Nové římské Martyrologium Romanum samostatně uvádí Marcelovu mučednickou smrt v Tanger v Mauretánii v dnešním Maroku. Představuje ho jako setníka, který místo nařízeného obětování pohanským bohům složil vojenskou hodnost i zbraň s prohlášením, že je křesťan a nemůže se dále řídit příkazy, kterým je jako voják povinen, ale jen naukou Ježíše Krista. Za tuto věrnost mu byla setnuta hlava.

Podle legendy, v době kdy jeho legie pobývala v Leónu na severozápadě Španělska, se oženil s dívkou Nonou ze vznešeného rodu a měl s ní celkem 12 synů: Klaudia, Luperka, Viktora, Fakunda, Primitia, Emeteria, Celidona, Servanda, Germana, Fausta, Januaria a Martiala. Po nějaké době prý díky horlivosti jednoho biskupa konvertoval a s ním pak přijala sv. křest celá rodina.

Později musel následovat svou legii do Tingis, dnešního Tangeru v blízkosti Gibraltarského průlivu. V roce 298 zde byla připravena oslava narozenin císaře, při které všichni vojáci, jak bývalo zvykem, museli obětovat pohanskému božstvu. Marcel se rozhodl, že jako křesťan místo povinnosti obětovat, vystoupí z legie.

Při nástupu k slavnosti předstoupil před vojenské prapory, odložil důstojnický pás a zvolal: "Já obětuji pouze Ježíši Kristu, věčnému králi!" Při odkládání zbraně a dalších odznaků své důstojnické služby prý prohlásil: "Od nynějška již nebudu sloužit císařům, protože opovrhuji modloslužbou, prokazovanou hluchým a němým bohům ze dřeva a kamene. Je-li voják nucen obětovat dřevu a kovu, pak mi nezbývá než zříci se vojenské hodnosti a vystoupit z vojska."

Nad slovy svého setníka Marcela se vojáci až poděsili s otázkou, co bude následovat? Někdo na jeho výstup hned upozornil velitele Fortunáta a Marcel byl vzápětí uvězněn. Velitel ho pak vyslýchal a po jeho námitkách, že jako křesťan nemůže mít účast na modloslužbě, poslal ho k císařskému náměstkovi Agrikolanovi se zprávou o jeho výstupu, kterým se veřejně rouhal bohům. Agrikolan se podivil, že se Marcel přiznal, že je křesťan a protože mu Marcel své vyznání zopakoval, udiveně se ho ptal, zda se nezbláznil. Po jeho odpovědi, že kdo se bojí Boha neblázní, vynesl císařský náměstek rozsudek, který nařizoval setnout Marcelovi hlavu.

Statečnost a zřetelná duchovní převaha odsouzeného nad pohanským soudcem, se silně dotkly písaře či tajemníka vojenského soudu, Kasiána (pam. 3. 12.), který pak vyjádřil svůj nesouhlas a soudci vytkl nespravedlnost.

Marcel svou statečností a věrností ve víře dal příklad i svým synům, z nichž jej první tři o něco později v Leónu následovali podstoupením mučednické smrti pro víru. Jejich památka je připomínána ve stejný den, ale pro odlišnost místa a pozdější smrt ji martyrologium uvádí samostatně. Ostatky sv. Marcela byly přeneseny do chrámu v Leónu a tím byla vyjádřena i rodinná sounáležitost. Chybí-li však písemné doklady, že jde skutečně o jednu rodinu, může být tradované vyprávění legendy zpochybňováno.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Marcellus, centurio (298); Claudius, Lupercius et Victorius (asi 303-304); Marcianus, ep. Syracusan (s. II.); Serapion, ep. Antiochen (asi 211); Eutropia (asi s. III.); Maximus, m. Cumis (asi 303); Germanus, ep. Capuan (asi 540); Gerardus, ep. Potentin (1122); Benevenuta Boiani (1292); Ioannes Slade (1583); Terentius Albertus O'Brien (1651); Angelus de Acrio (1739); Ioannes Michael Langevin (1793); Alexius Zaryckyj (1963)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský