Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Wilibrord
Willibrordus

7. listopadu, připomínka
Postavení:arcibiskup OSB
Úmrtí:739
Patron:Nizozemska, Lucemburska; diecézí Utrecht, Harlem, Echternachu; vzýván při křečích, proti epilepsii a kožním onemocněním
Atributy:biskup, dítě, kniha, model kostela, sud, pramen; občas znázorňován s modlami

ŽIVOTOPIS

Byl vychováván v benediktinském klášteře v anglickém Riponu pod vedením opata Vilfrida. V 15 letech se stal řeholníkem, ve 20 letech odešel do Irska a ve 30 letech přijal kněžské svěcení. Potom se vydal na misijní cestu do Fríska. V roce 695 se stal arcibiskupem Utrechtu. Založil klášter Echternach, budoval chrámy a osvědčil se jako misionář na území Holandska, Lucemburska, Dánska, Porýní, Durynska i na ostrově Helgolandu. Zemřel v Echternachu, na východě Lucemburska.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

ŠŤASTEN V BOŽÍM JMÉNU

Narodil se 6. 11. 658 v Northumbrii, na pomezí Anglie a Skotska. Jeho otec Willigis byl anglosaský šlechtic, který se po smrti manželky stal mnichem, později žil jako poustevník. Sedmiletého syna dal na výchovu i za účelem vzdělání do benediktinského kláštera v Ripon (v anglickém hrabství North Yorkshire). Zde byl Wilibrord v péči opata Vilfrida (pam.24.4), jenž byl potom ustanoven biskupem v Yorku.

V 15 letech Wilibrord složil řeholní sliby a oblékl benediktinský hábit. O pět let později se jako zastánce římské tradice dostal do sporu o iroskotské obyčeje, což bylo důvodem jeho odchodu do kláštera Rathmelsigi v království Connaught na severozápadě či západě Irska. Tím se vyhnul církevně-politickým sporům a setkal se s anglosaskými krajany Egbertem a Wigbertem. Zde začal plánovat misijní působení u Frísů a v roce 688 přijal kněžské svěcení.

V dalším roce Pipin II. porazil pohanského fríského krále Radboda a Francká říše získala jižní Frísko - provincii na severu Nizozemska. Wilibrord dorazil na toto území v roce 690 s jedenácti druhy a začal v Antverpách šířit křesťanství se souhlasem franckého majordoma Pipina. Za dané situace byla evangelizace obyvatel nesnadná a pomalá. Část území byla pod vlivem Radboda, snažícího se o udržení pohanských kultů a potírání křesťanství. Wilibrord v roce 695 na Pipinův návrh podruhé odešel do Říma a zde byl 21. listopadu od papeže Sergia I. vysvěcen na arcibiskupa Utrechtu. Zároveň mu papež dal nové jméno Klement (s významem dobrotivý, vlídný, laskavý, mírný), ale Wilibrord dával přednost původnímu jménu.

Do Utrechtu se vrátil s palliem, relikviemi, liturgickými knihami a oděvy. S papežským pověřením a za podpory šlechty začal zakládat chrámy. Po obnově poničeného kostela sv. Martina zbudoval katedrálu zasvěcenou Nejsvětějšímu Spasiteli. V Echternach u Trevíru zřídil opatství s úkolem vychovávání fríských věrozvěstů. Wilibrord se zde zdržoval v letech 697-698. Další oporou pro šíření evangelia se díky jemu stal klášter Susteren u Maastrichtu. Misijní působení rozšířil do Lucemburska i na dánské území. Osobně cestoval a kázal podél Rýna a došel až do Dánska. Mnohé pohany získával svou odvahou, neváhal pojíst z pokrmů určených pro božstvo, aby poukázal na jeho bezmocnost.

Pipin II. zemřel v roce 714, načež vévoda Radbod se vzepřel francké nadvládě a situace měla neblahé následky pro Willibrordovo dílo. Znovu mohl ve Frísku pokračovat až po Radbodově smrti od r. 719. Do té doby Wilibrord mimo jiné asi po tři roky spolupracoval s Bonifácem (pam. 5. 6.), který spojil anglo-saskou tradici s římskokatolickou a působil jako misionář v Hesensku a Durynsku. Ve věku asi 70 let prý Willibrord k souhrnu o svém působení napsal poznámku "In Dei nomine feliciter" (šťasten v Božím jménu). Přibližně v té době se účastnil založení kláštera Murbach v Alsasku, v údolí u paty Grand Ballon ve francouzských Vogézách.

Willibrord zemřel v Echternachu, po padesáti letech misijního úsilí, ve věku 81 let. Jeho ostatky byly v r. 1031 vyzvednuty a umístěny do sarkofágu z bílého mramoru v kryptě pod hlavním oltářem klášterního chrámu.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu hledat štěstí, které přináší život zakotvený v Bohu a pro Boží království. Začnu modlitbou, v níž svůj život svěřím do Božího vedení.

Milosrdný Bože, Tys povolal svatého Willibrorda, aby těm, kdo dosud neznali Krista, zvěstoval nevystižitelné bohatství jeho lásky; dej nám, kteří jsme pravdu evangelia už poznali, ať stále roste naše poznání o Tobě a ať přinášíme ovoce dobrých skutků. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Willibrordus (739); Prosdocimus (s. III.); Athenodorus, ep. Neocæsarien. in Ponto (s. III.); Amaranthus (asi s. III.); Hieron et socii (s. IV.); Herculanus, ep. Catalaunen (548); Baldus (asi 552); Cungarus (s. VI.); Florentius, ep. Argentoraten (před r. 614); Lazarus, stylita in monte Galesio (1054); Engelbertus, ep. Colonien. (1225); Antonius Baldinucci (1717); Vincentius Grossi (1917)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský