Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-











Posvěcení lateránské baziliky
dedicatio basilicæ Lateranensis

9. listopadu, svátek

ŽIVOTOPIS

Slavením tohoto výročí si připomínáme význam té nejstarší ze čtyř římských patriarchálních bazilik. Byla posvěcena v první polovině IV. století, stala se sídlem papežů i dějištěm pěti všeobecných církevních sněmů (1123, 1139, 1179, 1215 a 1512-1517). Podstatné je, že se stala matkou všech křesťanských chrámů a k těmto chrámům Božím patříme i my.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

"MATKA A HLAVA VŠECH KOSTELŮ HLAVNÍHO MĚSTA A CELÉHO SVĚTA"

Tento nápis v latině (Mater et caput omnium ecclesiarum Urbis ac Orbis) nechal umístit na baziliku sv. Jana z Lateranu papež Klement XII. (1730-1740), aby zdůraznil její privilegium.

Stavbu tohoto velkolepého chrámu zahájil na lateránském poli císař Konstantin Veliký (syn sv. Heleny, viz. pam. 18. 8.) na poděkování za vítězství nad Maxenciem u Milviova mostu, k němuž došlo ve znamení kříže 28. 10. 312. Bylo to za papeže Miltiadesa (pam. 10. 1.) jemuž měl v úmyslu chrám předat. K dobudování stavby došlo až za pontifikátu jeho nástupce, papeže Silvestra I., který ji zasvětil již roku 318 Kristu Spasiteli (údaj radia Vatikán) a její posvěcení vykonal v roce 324. Výročí posvěcení je od 12. století slaveno každoročně 9. listopadu. Zda k němu došlo právě v tento den, není jisté.

Postupně byl k bazilice vybudován reprezentativní komplex budov. Patřila sem residence, obrana a administrace římské kurie, zvaná Patriarchio. Papežové zde měli sídlo od 4. do 14. století. Bohoslužby konali v soukromé kapli "Sancta Santorum" jež zůstala dochována. Bazilika i přilehlé paláce prošly přestavbami a větším počtem úprav. Dnešní chrámová dlažba je asi 30 cm nad podlahou původní baziliky, zbudované jako pětilodní stavba, s uzavřenou půlkruhovou apsidou, kterou od ostatní části chrámu oddělovala (z obrysu stavby) jen málo vystupující příčná loď. Sloupy této lodě baziliky byly z numidského mramoru (zvaného též Antická žluť), pro který se jí dostalo přízviska "basilica aurea" - zlatá bazilika.

V době pontifikátu papeže Hilaria (461-468) byly k bazilice přistavěny dvě oratoře zasvěcené sv. Janu Křtiteli a Janu evangelistovi. Za papeže Řehoře Velikého (590-604) byla k původnímu titulu připojena dedikace /tzn. zasvěcení/ oběma svatým Janům (údaj radia Vatikán 2003). Přesto na mnohých místech se hovoří o tom, že sv. Jan Křtitel a sv. Jan evangelista se stali patrony baziliky až po přestavbě v 10. století. Sochy obou dvou Janů zdobí, po stranách Krista Spasitele, atiku baziliky. Do této svatyně můžeme v současnosti nahlédnout pomocí virtuální prohlídky* (přes adresu v poznámce).

Znovu si připomeňme obsah dnešního svátku, v němž jde nejen o význam nejstarší křesťanské baziliky jako znamení jednoty s Petrovým Stolcem, o připomínku významu všech chrámů, v nichž se zpřítomňuje tatáž spasitelná Kristova oběť, ale je to i připomínka chrámů, v nichž má působit. Těmi chrámy jsme my, jak zdůrazňuje apoštol Pavel v listu Korintským: "Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy!" (1Kor 3,16) - To je vůle Boží, naše posvěcení skrze spojení a sjednocení s Kristem.

Sv. Cézarius z Arles spojuje dnešní oslavu se sv. křtem, skrze nějž jsme se stali chrámem Božím. Zde je volnější překlad části jeho kázání: "Nejmilejší bratři, z Kristovy milosti dnes velmi radostně slavíme výročí posvěcení tohoto kostela. Přitom pravým a živým chrámem Božím máme být my sami. Ale přesto s oprávněnou vděčností všichni křesťané slaví výročí mateřského kostela církve, neboť ví, že je původcem jejich duchovního znovunarození... Poprvé jsme se narodili k smrti, druhé narození nás povolalo k životu. Před křtem jsme byli chrámem ďáblovým, ale křtem jsme se stali chrámem Kristovým. Zamysleme se pozorně nad spásou své duše..."

Dnešní oslava baziliky nazvané matkou všech chrámů, má v nás oživit vědomí, odkud pramení všechny milosti - z Kristovy oběti.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Půjdu cestou sjednocující lásky. Na ní nemá místo hřích. Proti němu musím bojovat pohledem na Krista, trpícího z lásky ke mně.

Bože, Ty si z nás jako z živých kamenů buduješ svůj duchovní chrám; rozmnož ve své církvi působení svého Ducha, aby Tvůj věrný lid dorůstal do plnosti, kterou bude mít u Tebe v nebi. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)

POZNÁMKA

*adresa k virtuální prohlídce:

http://www.vatican.va/various/basiliche/san_giovanni/vr_tour/index-en.html http://www.vatican.va/various/basiliche/san_giovanni/vr_tour/Media/VR/Lateran_Nave1/index.html ).

Další světci v Martyrologium Romanum 9. 11.:

Ursinus, (s. III); Agrippinus, (s. III); Vito, (ca. 530); Eustolia et Sopatra, (s. VI); Georgius, ep. Ludeven., (ca. 870); Ioanna de Signa♦, (1307); Gabriel Ferretti♦, (1456); Ludovicus Morbioli♦, (1485); Gratia de Catharo♦, (1508); Georgius Napper♦, (1610); Elisabeth a Sanctissima Trinitate Catez♦, (1906); Henricus Hlebowicz♦, (1941); Carmen del Niño Jesús González Ramos García Prieto (1899); Aloysius Beltrame Quattrocchi♦, paterfamilias, (1951).


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

dedicatio basilicæ Lateranensis; Ursinus (s. III.); Agrippinus (s. III.); Vito (asi 530); Eustolia et Sopatra (s. VI.); Georgius, ep. Ludeven (asi 870); Ioanna de Signa (1307); Gabriel Ferretti (1456); Ludovicus Morbioli (1485); Gratia de Catharo (1508); Georgius Napper (1610); Elisabeth a Sanctissima Trinitate Catez (1906); Henricus Hlebowicz (1941); Aloysius Beltrame Quattrocchi, paterfamilias (1951); Carmen a Iesu Infante González Ramos García Prieto (1899)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský