![]() |
sv. Dorota a Teofil
Dorothea et Theophilus
ŽIVOTOPIS Narodila se v Césareji, kde byla pro svoji víru mučena a sťata. Na smrt ji následoval i Teofil, kterého při své popravě obrátila.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI NEBESKÉ KVĚTY A OVOCE - SYMBOLY LÁSKY A ŽIVOTAPocházela z kappadockého města Césareje v Malé Asii. V rodině byla křesťansky vychována a zaslíbila se Kristu. Odmítla proto ženicha, který se o ni ucházel. Zakrátko byla předvolána před Sapricia, který po ní vyžadoval, aby vzdala úctu uznávaným božstvům a zapřela Krista. Legenda vypráví, že když nepomohla slova, nařídil její mučení na skřipci. Pak si vzpomněl na dvě sestry, které se zřekly víry a požádal je, aby za odměnu přiměly Dorotu k odpadu. Výsledek však byl opačný. Dorota jim prý v pláči připomněla Krista, který za ně zemřel a jeho velké milosrdenství, načež se obě sestry obrátily a veřejně odvolaly dřívější zapření. Stálo je to pozemský život a Dorotu mučení na skřipci. Netajila se radostí a s úsměvem přijala své odsouzení ke stětí. Cestou na popravu potkala se s mladým úředníkem Teofilem, který zaslechl, že se těší do nebeské zahrady a špásovně si prý řekl o poslání květů a ovoce. A Dorota mu je přislíbila. Legenda dále uvádí, že těsně před popravou jí nebeský hošík podával tři růže a tři jablka se slovy, že jí je nebeský snoubenec posílá. Ona mu přikázala, aby je donesl Teofilovi, jemuž je z nebeské zahrady slíbila. Teofil, který se před chvíli svému žertu ještě smál, když spatřil dar, předávaný uprostřed zimy, obrátil se, přijal víru a vyznal ji. Ještě téhož dne byl proto rovněž sťat. PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA Jaký je můj postoj k těm, kteří by rádi oslabili mou víru? Budu se za ně modlit a vystupovat tak, aby poznali pravdu.
Bože, pomáhej nám následovat příklad svaté Doroty, kterou jsi povolal, aby ukazovala cestu ke spáse i za cenu svého života; dej nám zvítězit nad každým pokušením a statečně snášet útrapy své životní cesty. Prosíme o to, skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium RomanumPaulus Miki et XXV socii (1597); Dorothea et Theophilus (ca. s. IV); Amandus, ep. Traiecten. (ca. 679); Antolianus (s. III); Silvanus, Lucas et Mocius (ca.235/238); Meles (488); Vedastus (ca. 540); Renula seu Renildis (s. VIII); Guarinus, , ep. Prænestin. (1159); Brinolfus Algotsson (1317); Angelus de Furci♦ (1327); Franciscus Spinelli♦ (1913) © Životopisy zpracoval Jan Chlumský |