Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Silvestr Gozzolini
Silvester Gozzolini

26. listopadu, připomínka
Postavení:zakladatel a představený kongregace CSilvOSB
Úmrtí:1267
Atributy:bělovousý mnich (hábit s tyrkysově modrou), kniha, Panna Maria (s eucharistií), rakev

ŽIVOTOPIS

Pocházel ze šlechtické rodiny v Osimo v Itálii. V Padově vystudoval teologii proti vůli otce a nejspíše i proto se stal knězem až ve 40 letech. O deset let později se nad hrobem příbuzného rozhodl pro asketickou cestu poustevníka a nakonec i vytvořil reformovanou kongregaci benediktinského řádu, tzv. silvestrinů. Měl charisma zázraků, zářil láskou a založil 12 klášterů, z nichž první byl na Monte Fano, kde jsou uloženy jeho ostatky.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

„JÁ JSEM, CO BYL ON a CO ON JE, BUDU I JÁ“

Narodil se asi roku 1177 v italském Osimo, asi 15 km od pobřežního, provinčního města Ancona. Byl synem právníka Gisleria Gozzoliniho, který jako stoupenec ghibellinů podporoval císaře.

Ve dvaceti letech odešel do Boloně studovat práva, jak si přál otec. V této profesi ale nenacházel naplnění, jaké by ho mohlo uspokojit. Zanechal tohoto studia a odešel na univerzitu do Padovy, kde vystudoval teologii. Po dokončení doktorátu se v r. 1208 vrátil a jeho nahněvaný otec s ním dlouho nechtěl mluvit.

Biskup z Osima mu později udělil nižší svěcení a titul kanovníka katedrály, v níž pak působil jako kazatel. Kněžské svěcení Silvestr přijal až roku 1217. Mimo jiné hájil práva církve a katedrály proti snahám městských konšelů.

V padesáti letech se u hrobu slavného příbuzného hlouběji zamyslil nad marností světa. Uvědomil si: „Já jsem, co byl on a co on je, budu i já.“ – Tato úvaha o tom, že také on jednou zemře ...a co potom? Změnila zcela pořadí hodnot v jeho životě a vedla ho na asketickou cestu kajícníka. Odešel od přátel a známých do horské oblasti Marche, kde se v Grotta Fucile usadil v jeskyni, která prý bývala doupětem lupičů a zde žil po tři roky jako poustevník, ponořen do modlitby. Touha po životě s Bohem proměňovala jeho srdce, rozněcovala v něm Boží lásku. Od Božího Ducha byl pak naplněn charismatickými dary.

Hovoří se o tom, že v roce 1228 se o Silvestrovi dověděli dva dominikáni, kteří jako papežští vyslanci konali návštěvu duchovních v oblasti Marche. Vyhledali ho a užasli nad jeho spiritualitou. V roce 1230, prý na základě zjevení sv. Benedikta, požádal o přijetí do benediktinského řádu i když v zásadě nemínil opustit dosavadní poustevnický život. Odešel však asi 40 km jihozápadním směrem, na Monte Fano u Fabriana, kde založil první komunitu přísnějšího směru. Jako první z jeho žáků je jmenován Filip, k němuž se přidali další. Byl pak obviněn, že se provinil proti zákazu (z r.1215) zakládat nové řády, což snadno jako benediktin vyvrátil. Musel však kvůli tomu v r. 1245 obhajovat své dílo v Římě, kde vzbudil všeobecný obdiv a úctu. Papež Inocenc IV. mu v červnu 1247 potvrdil pozměněnou řeholi a tím i novou větev benediktinského řádu (Ordine di S. Benedetto di Montefano), uváděnou později jako silvestrini (Congregatio Silvestrina Ordinis Sancti Benedicti - CSilvOSB).

Silvestr Gozzolini měl ve zvláštní úctě Pannu Marii, již za jedné extáze (v poustevně) spatřil v Betlémské jeskyni a později v kostele před oltářem. Zobrazení, jak mu P. Maria podává svaté přijímání, se váže k této extázi. Uvádí se také, že asi od setkání s Pannou Marií měl charisma, s nímž předpovídal budoucnost a konal zázraky. Těch bylo za jeho života údajně zaznamenáno 17 (mezi nimi uzdravení umírajícího, jemuž už kopali hrob, uzdravení slepého Hermitaga a posedlé ženy i proměnění vody ve víno) a po smrti 10 zázraků na jeho přímluvu.

Silvestr v posledních 20 letech života založil 12 klášterů, v nichž prý bylo asi 430 mnichů. Byl jejich představeným, ale z pokory odmítal titul opata a nechal se oslovovat pouze jako převor. Zemřel asi v 90 letech.

Jeho ostatky jsou uloženy v klášterním chrámu v Monte Fano. Řádové domy silvestrinů se dnes nacházejí v Itálii, v Indii, ve Spojených státech amerických, v Austrálii, na Srí Lance a Filipínách.

V roce 1598 papež Klement VIII. zařadil Silvestra Gozzoliniho mezi světce, jeho úctu v r.1617 potvrdil papež Pavel V. a papež Lev XIII. ji r. 1890 rozšířil na celou církev.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Změnu Silvestrova života provázela myšlenka na smrt. Její připomínání je prospěšné už vzhledem ke krátkosti pozemského života. Vždyť na pozemském závisí věčnost. Ovšem Bůh nechce, abychom žili ve strachu, nebo sice „dobře“, ale jen jako obchodníci, kteří tak jednají pro odměnu. Musím se učit vidět vše, co Bůh pro mne učinil, a konat dobro, protože je dobré, a mít před očima Dobrého Boha. To bude dnes tématem mého rozjímání.

Bože, Tys vedl svatého Silvestra Gozzoliniho, aby nám svým příkladem ukázal jak žít podle evangelia; vyslyš naše prosby a dej, abychom uprostřed proměn tohoto světa toužili celým srdcem po tom, cos nám připravil v nebi. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

D.N.I.C. Universorum Regis Sollemnitas; Silvester Gozzolini (1267); Leonardus de Portu Mauritio (1751); Siricius, Pp (399); Alypius, anachoreta (po r. 610); Conradus, ep. Constantien. (975); Nicon (998); Bellinus (1147); Delphina (1358/1360); Hugo Taylor et Marmaducus Bowes (1585); Humilis (Lucas Antonius) Pirozzo (1637); Iacobus Alberione, fundator "Pauline familiæ" (1971); Caietani Sterni (1889)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský