Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Papinián, Miloslav (Mansuet) a 9 druhů: Urban, Krescens, Habetdeus, Eustracius, Kreskonius, Vicis, Felix, Hortulán a Florencian Midilen
Papinianus, Mansuetus, Urbanus, Crescens, Habetdeus, Eustratius, Cresconius, Vicis, Felix, Hortulanus et Florentianus, ep. et m. in Africa sub Genserico

28. listopadu, připomínka
Postavení:biskupové, mučedníci a vyznavači
Úmrtí:asi 453-460

ŽIVOTOPIS

Tato dnešní připomínka se týká skupiny biskupů a hlasatelů evangelia (na mnohých místech se uvádí, že všech 11 bylo biskupy, ale z martyrologia 2011 to není zřejmé). Jedná se o mučedníky a trpící pro věrnost víře přibližně v období mezi léty 453 až 460 v severní Africe za vandalského tažení pod velením ariánského krále Geisericha. Byli obhájci pravé víry proti ariánskému bludu.*

Papinián působil jako biskup v diecézi Vita (místo ztotožňováno s Beni-Derraj) a Miloslav, zvaný Mansuet, byl biskupem v Urusi (později nazvaném Henchir Sougda v současném Tunisku). Starobylé město Urusi bylo v V. století při vpádu vandalské armády vypáleno. Oba biskupové působili v severní Africe na území dnešní Libye a Tuniska, kde neohroženě hájili katolickou víru proti tomu, co se snažil prosazovat vandalský král Arian Genserich. Za to byli z jeho rozkazu krutě mučeni. Po celém těle byli páleni rozžhavenými pruhy železa nebo železnými deskami. Martyrologium oba umučené preláty uvádí v čele skupiny dalších perzekuovaných afrických vyznavačů, z doby pronásledování Vandaly.

Stejně a pro totéž hlásání katolické nauky byli pak mučeni a odsouzeni k vyhnanství další biskupové: Urban (uváděný jako biskup Girba na ostrově Djerba v Tunisku), Krescens (biskup Bizia), Habetdeus z Theudalis (pozdějšího Henchir-Aouam) v dnešním Tunisku, Eustracius biskup Sufes (Henchir-Shiba), Kreskonius působící v Oëénsis u Tripolisu, Vicis z Henchir-Sabratu a Felix biskup z Adrumeto (Sousse). Poslední dva, Hortulán z Bennefa a Florencian, jenž působil v Midilen v Numidii, skončili ve vyhnanství, kde také osvědčili svou víru.

POZNÁMKA

*Blud arianismu, zjednodušeně řečeno, spočíval v popírání božství Ježíše Krista. Jeho rozsah a zaměření proti teologické nauce o osobě Ježíše Krista bylo důvodem ke svolání 1. nicejského koncilu v roce 325 i dalšího 1. cařihradského koncilu r. 381. Byla na nich vyjádřena soupodstatnost a rovnost Syna s Otcem a s odsouzením arianismu je jejich ovocem tzv. Nicejsko-cařihradské vyznání víry používané při nedělních bohoslužbách (na rozdíl od kratšího, apoštolského Vyznání víry používaného na začátku růžence).

Na Nicejském koncilu r. 325 byl hlavním obhájcem Kristova božství sv. Atanáš (pam. 2. 5.), který byl pro obhajobu pravé víry pětkrát poslán do vyhnanství a strávil v něm celkem 17 let.

V jedné části usnesení Nicejského koncilu se říká: "Vznik Syna z Otce je jiný než u lidí. Syn je nejen podobný Otci, ale i neoddělitelný od Otcovy podstaty. On i Otec jsou jedno, jak to sám řekl. Slovo je věčně v Otci a Otec ve Slovu. Jsou k sobě v takovém vzájemném vztahu jako paprsek a světlo. Samo ,Slovo ̓ to naznačuje. Proto měl sněm toto na mysli a vhodně napsal, že je ,stejné podstaty ̓. Chtěl tak vyvrátit zvrácenost heretiků a ukázat, že Slovo je jiné než slovo, které vytvářejí lidé."

Arianismus má název podle alexandrijského kněze Aria (256-336) a podle něj Logos (Syn) pro svoji stvořenost není od věčnosti, nýbrž začal existovat od určitého okamžiku v čase, je výjimečným prostředníkem mezi Bohem a stvořením, ale jako jakýsi "polobůh" (ani Bůh ani člověk v plném smyslu). Ariáni také popírají existenci lidské duše v Kristu, neboť Syn-Logos podle nich přijal pouze lidské tělo.

V době svého rozšíření se arianismus postupně rozštěpil na tři proudy: radikální - zastávající naprostou nepodobnost a nerovnost Logu Otci, umírněný - zastávající podobnost Logu Otci a zprostředkující - zastávající podobnost podstaty Logu a Otce.

Na Nicejském koncilu bylo mimo jiné uvedeno: "Ti, kteří tvrdí: ‚Byl čas, kdy nebyl‘ a ‚Před svým zrozením nebyl‘ a že vznikl z nebytí anebo z jiné hypostaze či podstaty, co tvrdí, že Boží Syn podléhá změně či proměně, ti se sami vylučují ze společenství všeobecné a apoštolské církve."

Tato objasňující poznámka byla připravena vzhledem k častému výskytu tohoto pojmu a za pomoci revue.theofil.cz.

**Mansuetovo jméno znějící slovansky "Miloslav," znamená milý, milovaný.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Irenarchus (s. IV.); Papinianus, Mansuetus, Urbanus, Crescens, Habetdeus, Eustratius, Cresconius, Vicis, Felix, Hortulanus et Florentianus, ep. et m. in Africa sub Genserico (asi 453-460); Stephanus, iunior (764); Theodora, virgo (980); Iacobus Picenus seu de Marchia (1476); Iacobus Thomson (1582); Aloysius Campos Górriz (1936); Ioannes Iesus /Marianus/ Adradas Gonzalo et XIV socii: Gulielmus /Vincentius/ Llop Gayá, Clemens Díez Sahagún, Lazarus /Ioannes Maria/ Múgica Goiburu, Martinianus /Antonius/ Meléndez Sánchez, Petrus Maria Alcalde Negredo, Iulianus Plazaola Artola, Hilarius /Antonius/ Delgado Vílchez, Eduardus Baptista Jiménez, Petrus de Alcantara Bernalte Calzado, Isidorus Martínez Izquierdo, Ioannes Alcalde y Alcalde, Angelus Sastre Corporales, Iosephus Mora Velasco et Iosephus Ruiz Cuesta (1936); Francisco Stephanus Lacal et XII socii: Vincentius Blanco Guadilla, Gregorius Garcia Escobar, Angelus Franciscus Hernandez Bocos, Ioannes Iosephus Caballero Rodríguez, Iustus Gil Pardo, Marcellinus Sanchez Fernández, Publio Rodríguez, Iosephus Guerra Andrés, Eleutherius Prado Villarroel, Daniel Gómez Lucas, Iustus Fernández González et Clemens Rodríguez Tejerina (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský