Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Valerián
Valerianus, ep. Avensan

15. prosince, připomínka
Postavení:biskup
Úmrtí:po r. 460

ŽIVOTOPIS

Narodil se asi kolem roku 380. Později se stal knězem a byl ustanoven biskupem v severoafrickém městě Abbenze na území dnešního Tuniska.

Jeho požehnané působení narušil vpád vandalů, kteří přes Gibraltarskou úžinu přišli do Afriky. Jejich ariánský král Genserich rozpoutal pronásledování katolíků. Vpadl i do Abbenzy, kde po biskupovi Valeriánovi požadoval vydání všech posvátných předmětů. Biskup to odmítl a snažil se protestovat proti násilnickému chování jeho vojáků.

Genserich se rozhodl co nejvíce ho potupit. Nařídil strhat z něj šaty a vyhnat ho z města do pouště. Vojáci, zvyklí na kruté zacházení s odsouzenci, se měli postarat, aby více jak osmdesátiletý biskup zemřel v poušti žízní a hladem. - To se také stalo.

S jeho hrdinnou smrtí pro Boží království je připomínáno Ježíšovo slovo: "Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný." (Jan 12,24-25)

Pán Ježíš těmi slovy na závěr veřejné činnosti připravoval na to, co bude následovat a dodal: "Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mne následuje." Biskup Valerián mu byl důsledně věrný.

Zemřel jako zrno, aby vzešla nová úroda. Zemřel hladem, aby se budoucímu pokolení dostalo nasycení Božím Slovem a živým Chlebem.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Valerianus, ep. Avensan (po r. 460); Maximinus, presb. (s. VI.); Marinus, abbas (1170); Maria Annuntiata Victoria Fornari (1617); Verginia Centurione Bracelli (1651); Maria Crucifixa De Rosa (1855); Ioannes Carolus Steeb (1856); Maria Iulia Ivanisevic, M. Krizina Iosepha Bojanc, M. Antonia Iosepha Fabjan, M. Bernarda Teresia Banja et M. Berchmana Carolina Anna Leidenix (1941)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský