Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-


sousoší na Karlově mostě v Praze
sousoší na Karlově mostě v Praze

Juan Carreño: primice Jana z Mathy 1666
Juan Carreño: primice Jana z Mathy 1666





sv. Jan z Mathy
Ioannes de Matha

17. prosince, připomínka
Postavení:kněz, zakladatel řádu OSST
Úmrtí:1213
Patron:trinitářů
Atributy:bílý hábit s červenomodrým křížem, černoch, otroci, řetěz s otevřenými okovy, Nejsv. Trojice

ŽIVOTOPIS

Pocházel z jižní Francie, dosáhl doktorátu teologie a po přijetí kněžského svěcení byl mystickým zážitkem povolán k založení řádu na vykupování zajatců. Společně s Felixem z Valois založil první klášter trinitářů na místě zvaném Cerfroid, východně od Paříže. Opakovaně byl vyměňovat a vykupovat křesťanské zajatce v Tunisu a nakonec zemřel v Římě ve věku 53 (nebo 59) let.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

PŘINÁŠEL SVOBODU UVĚZNĚNÝM

Narodil se 23. 6. (1154/1160) ve Fauconu v Provenci ve Francii. Vychováván byl údajně jako syn šlechtického rodu v Aix-en-Provence. Na vyšší studie odešel do Paříže na univerzitu, kde nejprve studoval práva, pak biblistiku a teologii. Zde získal doktorát až asi r. 1190, ale kněžské svěcení přijal později, nejdříve v r. 1193 (je uváděno 28. 1. 1194 a jsou i odhady doby podstatně dřívější). Do té doby údajně působil jako učitel teologie. Na jeho další rozhodování měl vliv mystický zážitek při primiční mši svaté (s datem měsíc po vysvěcení).

Uviděl velebnou Trojici a náhle hleděl na bíle oděnou postavu, která měla na prsou červenomodrý kříž a po stranách dva spoutané otroky, tmavé a bílé pleti. Uvažoval pak, zda to nemá být pokynem, aby se věnoval osvobozování otroků z pohanského zajetí. Snad pro nejistotu a tíhnutí k řeholnímu životu se rozhodl odejít na nějakou dobu do lesní samoty v meauxském biskupství. Místo má název Cerfroid a je překládáno jako "u svobodného jelena". Legenda udává, že tam pobyl asi tři roky ve společnosti Felixe z Valois a ke společnému rozhodnutí pro vytvoření řádu mělo napomoci vidění jelena, který měl mezi parohy kříž s příčným modrým břevnem na svislém červeném. Ve spojení s Janovým primičním viděním se dohodli na založení nového řádu na vykupování otroků.

Vypravili se ještě v zimě do Říma, aby papeži předložili řeholní pravidla. Jejich základem byla řehole sv. Augustina a získané výnosy řádu bylo rozhodnuto rozdělovat na tři díly: na základní potřeby řeholníků, na pomoc chudým a nemocným a poslední třetina na vykupování křesťanských zajatců z rukou pohanů. Na sestavení těchto pravidel se údajně vedle Jana podílel Felix s pařížským biskupem a opatem od sv. Viktora. Papež Inocenc III. 17. 12. 1198 novou řeholí schválil podmínečně a o 7 měsíců později definitivně s názvem "Řád Nejsvětější Trojice na vykoupení zajatců" (Ordo Sanctissimae Trinitatis redemptionis captivorum).

Již v březnu 1199 Jan z Mathy od papeže obdržel pověřovací listinu k vykupování otroků z mohamedánského zajatí. Se svými druhy, kteří se k němu připojili, zřídil mateřský klášter na pozemku Cerfroid, věnovaném Gautierem de Chatillon. V něm zůstal Felix jako opat a Jan svou působnost zaměřil na Itálii, Španělsko a Afriku. Při první cestě do Tunisu prý vykoupil 110 vězňů, je však také uváděno, že v Paříži byl vítán se 186 vysvobozenými. Nezúčastnil se všech cest osobně, ale při druhé, v r. 1210, získal svobodu pro 120 vězněných křesťanů. Pak ho mohamedánští nepřátelé v Tunisu napadli a křesťané jej nalezli krutě zbitého a snad v bezvědomí. Dopravili ho na loď, ale než stačili vyplout, napadli je nepřátelé, zničili jim kormidlo, roztrhali plachty a pustili je na volné moře v přesvědčení, že bídně zahynou. Oni se však v důvěře obrátili k Bohu, který je Pánem i nad mořskými větry a proudy. Potrhané plachty doplnili svými plášti a Jan místo kormidla držel kříž. - Tak dopluli do Ostie u Říma.

Zřizování nových klášterů, o které se Jan přičiňoval, postupovalo poměrně rychle. Již v roce 1209 jich bylo 30 (do r. 1250 na 600). Podle stanov měly nové komunity tvořit 4 kněží a 3 bratři. Mimo jiné se starali o "domy milosrdenství" budované pro vykoupené zajatce. Jana z Mathy, který vynikal jako horlivý kazatel, si král Filip August také vybral za dvorního kaplana. Poslední dva roky života, v nichž byl Jan již sužován nemocí, prožil v Římě v opatství San Tommaso in Formis". Opatství bylo darem od papeže se zřízeným útulkem jednak přechodným pro vykoupené zajatce a z části trvalým pro chudé trpící i poutníky. Zde se Jan snažil sloužit do konce života a pohřben byl v přilehlém kostele sv. Tomáše.

Jeho ostatky v r. 1665 dva trinitáři (v době, kdy kostel již nepatřil klášteru) tajně přenesli do Španělska a v 19. stol., při rušení jejich kostela, byly přeneseny do kláštera II. řádu v Madridu.

Jeho kult 21. 10. 1666 potvrdil papež Alexander VII. a v r. 1694 jej papež Innocent XII. rozšířil na celou církev. Jeho památka byla v univerzálním kalendáři do r. 1969 uváděna u data 8. února a nové martyrologium ji uvádí dnes - u data jeho úmrtí.

Řád trinitářů byl uveden také do Čech - r. 1705. Nejdříve se usadili ve Slupi, odkud přišli do Spálené ulice v Praze, kde jejich kostel Nejsvětější Trojice byl posvěcen v r. 1713. Se sousoším zakladatelů řádu se setkáváme na Karlově mostě, kde pod jejich nohama je žalář hlídaný Turkem s bičíkem. Sousoší od Ferdinanda Maxmiliána Brokofa z r. 1714 zde za naši zem doplňuje postava poustevníka Ivana.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Modlitba, sebezápor, dobročinnost - tři věci, k nimž mne dnes vzor sv. Jana z Mathy vybízí. Proto v tomto smyslu vykonám tři dobré skutky.

Bože, Tys povolal svatého Jana z Mathy, aby následoval Tvého Syna v jeho chudobě, hlásal evangelium a přinášel svobodu vězněným; pomáhej nám, abychom věrni Tvému volání šli cestou, kterou nám Kristus ukázal. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen.

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes de Matha (1213); Modestus, ep. Hierosolymitan (634); martyres Eleutheropoli, L milites (638); Iudicael (asi 650); Begga (693); Sturmius (779); Christophorus de Collesan, monachus (s. X.); Wiwina (1170); Manyanet y Vives Iosephus (1901); Matilde del Sagrado Corazon Tellez Robles (1902); Hyacinthus (Henricus); Cormier (1916)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský