sv. Jiljí Pontillo

Ægidius Maria a Sancto Ioseph (Franciscus) Pontillo

7. února, připomínka
Postavení:	řeholník OFM
Úmrtí:	1812

ŽIVOTOPIS

Pocházel z křesťanské rodiny v jižní části Itálie. Vstoupil k františkánům v Lecce a jeho pozdějším trvalým působištěm se stala Neapol. Byl provazníkem, kuchařem, fortnýřem a sběračem almužen. S laskavou tváří a otevřeným srdcem působil v době francouzské revoluce, v čase hmotné chudoby i duchovní bídy, jejíž stopy zasáhly také Neapol. Stal se velmi známým a dostal přezdívku "Utěšitel Neapole."

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

"UTĚŠITEL NEAPOLE"

Narodil se 16. 11. 1729 v Taranto v jihoitalském kraji Apuli jako František Antonín Pontillo. Byl vychováván v chudé křesťanské rodině se třemi mladšími sourozenci. Na školu nebylo a brzy musel začít vydělávat, učil se od otce provazníkem a později tkalcem plyšových látek. V 18 letech mu otec zemřel a on převzal odpovědnost za zajištění rodiny.

Ve 25 letech se odhodlal jít za řeholním povoláním, po kterém delší dobu toužil. V Lecce vstoupil k "Menším bratřím" zv. "bosáci" nebo i "alkantariáni," protože se jednalo o františkány, reformované sv. Petrem z Alkantary. Antonín obdržel řeholní jméno Jiljí Maria od sv. Josefa a od složení slibů prošel několika kláštery, jak bylo zvykem. Převážně pracoval jako kuchař. Rok 1759 byl pro něj významný tím, že mohl prohlubovat svou mariánskou zbožnost ve svatyni "Naší milé Paní od studně" v Capurso (Bari). Odtud nastoupil do již trvalého působiště v Neapoli do menšího kláštera sv. Pascala v Chiaia. Tam mu byla svěřena odpovědná služba na fortně, kterou dle stanov směl vykonávat jen skromný a dobrý bratr, a to kvůli kontaktům s nejrůznějšími lidmi. Bratr Jiljí měl přívětivou tvář a otevřené srdce zejména pro všechny chudé a opovrhované, kterým poskytoval pomoc a útěchu. Proto se také rychle rozneslo, že fortnýř z Chiaia má pro všechny úsměv a dobré slovo. Chodili za ním lidé s nejrůznějšími potřebami a starostmi ve stále větším počtu.

Po několika letech byla jeho služba změněna ve sbírání almužen. Znamenalo to cesty do ulic, kde se setkával i s výsměchem a pohrdáním. Jeho dobrotivost a úsměv však získávaly také srdce mnoha lidí. Hodně jich pak napomínal slovy: "Milujte Boha, milujte Boha!" Pro vykonávanou činnost postrádal mnohé společné modlitby a duchovní cvičení. Po návratech trávil čas před svatostánkem, aby svěřil Pánu vše, s čím se přes den setkal. Také k Panně Marii choval po celý život něžný vztah.

Jeho práce a zmírňování bolestí bylo považováno za zázrak. Zemřel v pověsti svatosti v pravé poledne. V roce 1888 byl blahořečen a v červnu 1996 Janem Pavlem II. kanonizován.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu jednat podobně jako sv. Jiljí, který úsměvem a dobrotivostí získával lidi pro Boha.

Bože, prostota, pokora a láska byly hlavní ctnosti sv. Jiljí, s nimiž působil na srdce druhých, pomoz také nám, abychom věrně žili své křesťanské povolání a došli do Tvého království. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maximus, ep. Nolan. (s. III.); Parthenius, ep. Lampsacen (s. IV.); Moyses, solitarius (asi 389); Iuliana, vidua florentina (s. IV.); Laurentius, ep. Sipontin. (asi 545); Gulielmus de Leaval^♦ (s. VII.); Richardus, peregrinus (asi 720); Lucas Iunior, eremita (955); Riccerius^♦ (1236); Antonius de Stronconio^♦ (1461); Thomas Sherwood^♦ (1578); Iacobus Salès et Gulielmus Saultemouche^♦ (1593); Ægidius Maria a Sancto Ioseph (Franciscus) Pontillo (1812); Ioannes de Triora (Franciscus Maria) Lantrua (1816); Rosalia (Ioanna Maria) Rendu^♦, virgo (1856); Maria a Providentia (Eugenia); Smet^♦ (1871); Pius Pp IX.^♦ (1878); Anna Maria Adorni Botti^♦ (1893 ); Ludovica Clara Szczęsna^♦ (1916); Anselmus Polanco et Philippus Ripoll^♦ (1939); Adalbertus Nierychlewski^♦ (1942); Alaphridus Cremonesi^♦ (1953); Petrus Verhun^♦ (1957)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský