Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





blah. Isidor de Loor
Isidorus a Sancto Ioseph de Loor

6. října, připomínka
Postavení:řeholník
Úmrtí:1916

ŽIVOTOPIS

Narodil se 18. 4. 1881 v obci Vrasene v diecézi Gentu v provincii Východní Flandry v Belgii. Byl nejstarším synem zemědělské rodiny Aloise de Loor a Kamily roz. Hutsebaut. Vždy večer se s rodiči modlil růženec a každý den býval na mši sv. Do obce Saint-Gilles docházel na základní školu. U biřmování byl 25. 5. 1894 a další léta pomáhal s přípravou na tuto svátost mladším spolužákům.

Po misiích, vedených v r. 1907 redemptoristou P. Bouckaerem, se na jeho radu rozhodl pro vstup do kláštera pasionistů (Kongregace Passionis Iesu Christi - CP) v Ere v tournaiské diecézi. Zde 8. září přijal řeholní hábit a 13. 9. 1908 skládal první sliby se jménem Isidor od sv. Josefa.

V prosinci 1910 byl přeložen do kláštera ve Wezembeek-Oppemu poblíž Bruselu. Zde pracoval jako kuchař, vrátný a zahradník. Všechny úkoly přijímal s pokorou a co mu bylo méně milé, přinášel jako oběť z lásky. Byl laskavý, veselý a vyzařoval klid.

V létě 1911 ho postihlo velmi bolestivé nádorové oční onemocnění, pro které musel podstoupit náročnou operaci a přišel o pravé oko. Další rok byl přeložený do Kortrijk v diecézi Brugge, kde pracoval v kuchyni, jako vrátný a sběrač. Vzorně dodržoval všechna řeholní pravidla a vnitřně dozrával ke sjednocení s Bohem. Přezdívali ho "bratr Boží vůle".

V září 1916 se rakovinné buňky začaly šířit na celý jeho organismus. Ačkoli Isidor velmi trpěl, nenaříkal, jen se modlil a připomínal si "jak krásné je nebe" či "jednou získané, je získané navěky!" Zemřel v 35 letech a druhého dne 7. 10. byl pochován na hřbitově v Kortrijk. V roce 1952 byly jeho ostatky vyzdviženy a přeneseny do kaple.

V Římě, při jeho blahořečení 30. 9. 1984, papež Jan Pavel II. řekl: "Náš blahoslavený zve každého z nás k zaujmutí místa při patě kříže Spasitele, umírajícího za nás z nekonečné lásky, k uvažování o jeho návrhu sjednocení všech našich námah a utrpení s Ježíšovým utrpením a najít tak tvořivý smysl práce a utrpení, jehož prostřednictvím najít i smysl našeho bytí."


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Bruno, eremita (1101); Sagar (asi 170); Fides (s. IV); Renatus, episcopus (s. V.); Romanus, ep. Autissiodoren. (asi 564); Magnus, ep. Venetiarum (asi 670); Ywius (asi 704); Pardulphus (737); Ioannes Xenus, monachus (s. XI); Adalbero (1090); Artholdus (1206); Ioannes Hashimoto Tahyōe, Thecla et L socii m. Kyōto (1619); Maria Francisca a Vulneribus Domini nostri Iesu Christi /Anna Maria/ Gallo (1791); Franciscus Hunot (1794); Maria Rosa /Eulalia/ Durocher (1849); Isidorus a Sancto Ioseph de Loor (1916)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský