Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Maur a Placid
Maurus et Placidus

5. října, připomínka
Postavení:mnichové OSB
Úmrtí:s. VI.
Patron:Maur: měditepců a uhlířů; krejčích a obuvníků; vzýván proti onemocněním z nachlazení, artritidě a revma Placid: námořníků; vzýván při riziku utonutí
Atributy:Maura: benediktin, berla, voda, mnich, ďábel Placida: benediktin, džbán, knihy, lebka

ŽIVOTOPIS

Tato dnešní památka původně patřila pouze sv. Placidovi, zatímco sv. Maur byl připomínán 15. 1. Při kalendářní revizi v roce 1969 došlo k jejich spojení v památku 5. 10., avšak podle místních situací a zvyklostí byla Maurova památka ponechána u lednového data. Martyrologium Romanum 2001 ji výjimečně uvádí u obou dat a podle něj ji naleznete zde i u 15. 1., kde je text zaměřen jen na Maura.

Maur byl synem římského senátora Equitia. Ten ho ve 12 letech svěřil do výchovy pozdějšího světce Benedikta v subiackém klášteře.

Sem také římský patricij Tertullus dovedl svého syna Placida, který se narodil asi r. 515.

Traduje se příběh, v němž Placid, poslaný pro vodu, ve snaze zachytit vyklouzlý džbán, spadl do jezera začal se topit. Benedikt, ač byl v cele, kritický okamžik zahlédl (ve vidění nebo oknem) a poslal Maura, aby ho běžel vytáhnout. Ten rychle a bez uvažování poslechl a rozběhl se až k Placidovi. Teprve když mu pomohl, uvědomil si, že běžel po vodní hladině. Placid svou záchranu přičítal modlitbě Benedikta. Jeho plášť prý uviděl, když se octl pod vodou. Podle vyjádření Benedikta zase hrála na zázraku roli poslušnost Maura.

O životě obou dnešních světců zanechal hodnověrné svědectví sv. Řehoř Veliký a jejich životopis byl později sepsán v klášteře Glanfeuil. U informace o době sepsání se však vyskytuje r. 680 i 863. Dnes se už často setkáváme s životopisy, jejichž údaje jsou poznamenány nestejným legendárním vyprávěním.

V životopisech se hovoří o tom, že oba byli nejposlušnějšími žáky Benedikta.

Maura poslal později Benedikt z Montecassinského kláštera do Galie, kde v Glanfeuil u řeky Loiry založil benediktinské opatství.

Založit nový klášter byl od opata Benedikta poslán i Placid, a to na další pozemky, které Benedikt dostal od jeho otce u Messiny na Sicílii. Vybudoval ho za čtyři roky i s chrámem sv. Jana Křtitele. Vedl tam asi 30 mnichů, pro které byl vzorem modlitby, práce i asketického života, při němž byl k sobě až přespříliš tvrdý.

O konci Placidova života se traduje legenda, podle které v době, kdy ho na Sicílii přijeli navštívit sourozenci, byl klášter napaden maurskými piráty. Utéci se prý podařilo pouze Gordianovi a maurové se snažili své zajatce mučením přimět k odpadu od víry. Zda Placid zde podstoupil mučednickou smrt, jak je uváděno např. Fr. Ekertem, je zpochybňováno a martyrologium o ní nemluví.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maria Faustina /Helena/ Kowalska (1938); martyres Treviris (s. IV); Charitina (s. IV); Mamlacha (asi 343); Apollinaris, ep. Valentinen. (asi 520); Maurus et Placidus (s. VI.); Hieronymus, ep. Nivernen. (816); Meinulphus (asi 857); Froilanus (905); Attilanus (1009); Petrus de Imola (1320); Flora, virgo ex Ord. S. Ioannis Hierosol. (1347); Sanctus, presb. Ord. Eremit. S. Augustini (1392); Raymundus de Vineis (1399); Matthæus /Ioannes Franciscus/ Carreri (1470); Gulielmus Hartley, Ioannes Hewett et Robertus Sutton (1588); Anna Schäffer (1925); Bartholomæus Longo (1926); Marianus Skrzypczak (1939); Albertus Marvelli (1946)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský