Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Jeroným Emiliani
Hieronymus Emiliani

8. února, nezávazná památka
Postavení:zakladatel řádu CRS
Úmrtí:1537
Patron:Trevisa, Benátek; sirotků a zakladatelů škol
Atributy:řetěz

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Benátek, v mládí vstoupil k vojsku. Oddal se tam nevázanému životu. Stal se velitelem pevnosti, která padla a on se octl v zajetí. Změnil se a zázrakem byl zachráněn. Po svém obrácení se věnoval chudým, nemocným, sirotkům. Budoval pro ně domy a založil společnost, která se jim dále věnovala. Sídlo měla v Somasca, v severní části Itálie. Tam se Jeroným podruhé nakazil morem a zemřel.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

NEUVĚŘITELNÉ EXERCICIE VĚZNĚ

Narodil se r. 1486 ve šlechtické rodině v Benátkách. Oblíbil si vojenskou dráhu a proti vůli rodičů vstoupil již v 15 letech do armády. Byl cholerické povahy, energický a podnikavý. Dal se také svést k rozkošnickému nevázanému životu, který byl u vojska běžný. Stal se důstojníkem a nakonec hlavním velitelem. Při obraně pevnosti Castelnuovo proti Lize z Cambrai byl zajat, spoután okovy a uvržen do tmavého vězení. Bylo mu kolem 24 let, když šel jako marnotratný syn do sebe. Očekávaje ve vězení smrt, prosil o pomoc Boží Matku, uctívanou jako útočiště hříšníků a pln lítosti také prosil: "Nejsladší Ježíši, nebuď mi soudcem, nýbrž Spasitelem!" Pak došlo k zázraku. V noci k němu prý přistoupila zahalená postava ženy, zbavila ho okovů, dala mu klíče a zmizela. Jeroným se dostal ven a namířil si to do Trevisa, kde okovy položil na oltář P. Marie, kterou vzýval.

Celou událostí byl úplně změněn. Dalo by se říci, že v tmavém žaláři prožil exercicie, které ho úplně změnily a po osvobození postem a kajícností je dotáhl do konce. Jako vězeň nereptal, ale modlil se, protože přijal Boží milost. Pak už šel za tím, co poznával jako nejlepší řešení. Vždy je nejdůležitější začít opravdově s Boží milostí spolupracovat.

Jeroným po dokončení zmíněných exercicií, v nichž obnovil víru a naučil se modlit, ještě v nejistotě přijal místo purkmistra, ale začal také uvažovat o službě chudým a potřebným. Kvůli ní se později místa zřekl. Začínal péčí o děti jednoho bratra, který předčasně zemřel a pak i o děti druhého a jeho dům v Benátkách se stal útulkem chudých. Staral se o sirotky, kterým poskytoval také náboženskou výchovu i výuku řemesel.

Svou lásku obdivuhodně prokazoval zejména za hladomoru v letech 1528-9, kdy sbíral sirotky po ulicích a sloužil nemocným. Sám se také nakazil morem, ale v důvěře v Boží pomoc se uzdravil.

V roce 1531 se zřekl svého zbylého majetku ve prospěch osiřelých dětí svých bratrů a nastěhoval se do jím zbudovaného sirotčince, zřejmě sv. Basila, k němuž později přibývaly další.

V následujícím roce, podporován přáteli a na pozvání některých biskupů uskutečnil okružní "cestu dobročinnosti" po kraji Benátském a Lombardii. Přitom zakládal sirotčince i domovy pro mravně narušená děvčata. Neobešlo se to bez dalších spolupracovníků zejména z řad kněží a z nich vytvořil "Společnost služebníků chudých", řád Somasků. Ten později potvrdil papež Pavel III. jako Somascou kongregaci řeholních kleriků. Jeroným zatím neúnavně pracoval a pomáhal, kde bylo zapotřebí. Při další morové ráně, tentokrát v Somasce u Bergama, se při službě druhým znovu nakazil a zemřel.

Za svatého jej vyhlásil v roce 1767 papež Klement XIII. Papežem Piem XI. Byl pak v roce 1928 vyhlášen za patrona sirotků a opuštěné mládeže.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu rozjímat a snažit se také s Boží milostí spolupracovat.

"Bože, prameni milosrdenství, Tys povolal svatého Jeronýma, aby se stal ochráncem a otcem sirotků a opuštěných dětí. Na jeho přímluvu ukaž všem, kdo jsou v nouzi, že jsi náš milující Otec, a dej, ať si věrně uchováme ducha Tvého synovství. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen"

( závěrečná modlitba breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Hieronymus Emiliani (1537); Iosephina Bakhita (1947); Stephanus, eremita (1124); Cointha (249); Iuventius (397); martyres Constantinopoli monachi monasterii Dii (ca. 485); Iacutus (s. VI); Honoratus, ep. Mediolanen (ca. 750); Paulus, ep. Virodunen (ca. 647); Petrus Igneus (1089); Iosephina Gabriela Bonino (1906)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský