Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle



Socha Maria Soledad na vnější zdi svatého Petra
Socha Maria Soledad na vnější zdi svatého Petra




sv. Marie Soledad (Desolata) /Emmanuela/ Torres Acosta
Maria Desolata /Emmanuela/ Torres Acosta

11. října, připomínka
Postavení:zakladatelka kongregace
Úmrtí:1887

ŽIVOTOPIS

Narodila se 2. 12. 1826 v Madridu ve Španělsku jako druhá z pěti dětí Františka Torres a Antonie, roz. Acosta. Při křtu dostala jméno Bibiana Antonia Manuela a k němu bylo přidané příjmení po obou rodičích - Torres Acosta. Již jako dítě se velmi pečlivě a s láskou starala o nemocné. Vedle ošetřování těla toužila napomáhat k uzdravení duší a již v mládí pomýšlela na to stát se dominikánkou.

V 25 letech se setkala s P. Miguelem Martínez y Sanz, který měl v úmyslu založení řeholní komunity s domácí ošetřovatelskou péčí a svěřit je pod ochranu Panny Marie Sedmibolestné. Po vzoru sv. servitů chtěl do základu najít sedm kandidátek a Manuela se stala poslední z nich. Dne 15. 8. 1851 složily sliby chudoby, čistoty a poslušnosti. Přijaly také hábity a nová jména. Manuela si vybrala řeholní jméno "Marie Soledad", překládané jako Maria, útěcha opuštěných. Místo Soledad bývá uváděno latinské Desolata znamenající totéž.

Tato sestra vynikala skromností a ač se zdála nejslabší, byla nejvytrvalejší. Zatímco obtíže služby, zvláště za epidemie, i nepříznivý postoj úřadů druhé spolusestry odrazovaly, Marie Soledad se stala oporou, záchranou a nakonec zakladatelkou kongregace "Služky Mariiny, služebnice nemocných."

S velkou horlivostí překonávala nesnáze, svým příkladem posilovala spolusestry. Postupně začala spolupracovat s řadou nemocnic, ale v roce 1854 změnila vláda svůj postoj k církevním institucím a začala se vměšovat do jejich řádů. Následujícího roku její rozhodnutí postihlo i komunitu Marie Soledad. V roce 1855 otec Miguel také poslal polovinu komunity jako nový základ do africké kolonie Fernando Po (Bioko) v Rovníkové Guinei a Marii Soledad zůstalo v Madridu jen šest sester, protože některé povolání opustily a jiné zemřely. Pokračování činnosti sester zde nebyl nakloněn ani místní biskup a Marie musela asi na dva roky zanechat funkce představené. Teprve zásahem arcibiskupa z Toleda, kard. Juan José bonel y Orbe, došlo k překonání vzniklé krize a za významný zlom je označován rok 1861, v němž Institutum Servarum Mariae Infirmis Ministrantium (SM) dostal souhlas k činnosti a Marie Soledad byla na první generální kapitole oficiálně zvolena představenou. Převzala i vedení nemocnice sv. Jana z Boha. Velice významná pak byla pomoc sester za epidemie cholery v Madridu. O dva roky později obdržela Marie Soledad schvalující dekret Laudis a v roce 1876 schválení Svatým stolcem.

V roce 1875 poslala první sestry do zahraničí, do Santiaga de Cuba. Další v roce 1883 na Havanu a v roce 1887 do Puerto Rico. Když Marie Soledad v 60 letech umírala, její kongregace měla 46 domů ve Španělsku, Itálii, na Kubě a v Puerto Rico se 478 sestrami.

Později se kongregace rozšířila do Anglie, Francie, Portugalska a Severní a Jižní Ameriky. V roce 1970 měla asi 2500 sester, jejichž počet do r. 2002 poklesl o více jak 500 sester.

Marie Soledad (Desolata) 11. 10. 1887 zemřela na zápal plic a 18. 1. 1893, když bylo její tělo exhumováno, shledalo se prý neporušené a vycházela z něj sladká vůně.

Blahořečená byla 5. 2. 1950 papežem Piem XII. a kanonizovaná 25. 1. 1970 papežem Pavlem VI.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes Pp XXIII (1963); Philippus, diaconus (s. I.); Tharacus, Probus et Andronicus (asi 304); Nicasius, Quirinus (století neznámé); Sanctinus (s. IV.); Sarmata (357); Firminus, ep. Ucentien (po roce 552); Canicus (599); Anastasius, presb. (666); Gummarius (asi 775); Bruno, ep. Colonien. (965); Meinardus (1196); Iacobus Griesinger de Ulma (1491); Alexander Sauli (1592); Maria Desolata /Emmanuela/ Torres Acosta (1887); Angelus Ramos Velázquez (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský