Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Josefína Bakhita
Iosephina Bakhita

8. února, připomínka
Postavení:otrokyně a řeholnice
Úmrtí:1947

ŽIVOTOPIS

V dětství se stala otrokyní. Později majetkem italského konzula a se změnou poměrů se dostala do Itálie, kde už jako svobodná byla pěstounkou dcery Michielimových. Nakonec, po setkání s Bohem, se stala vzornou řeholnicí u sester kanosiánek.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

"AFRICKÝ KVĚT"

Své původní jméno si snad ani nepamatovala. Narodila se v muslimské rodině v Súdánu a když jako malá vytrhávala na poli plevel, byla unesena a prodána do otroctví. Od únosců dostala jméno Bakhita, což znamená "šťastná." Při otrockém zacházení však šťastná být nemohla. Vícekrát byla prodávána na trzích v Chartúmu a Obejde, poznala mnoho tělesného i duševního utrpení. Pak dostala za pána italského konzula Kalista Legnaniho, který s ní zacházel jako s člověkem. Laskavost a přívětivost nových majitelů provázela však touha po domově a vlastní rodině. Jelikož politické změny přiměly Legnaniho k návratu do Itálie, vzal Bakhitu sebou. Tam ji svěřil svému příteli Michielimu, v jehož rodině se narodila dcera a pěstounka vykoupená z otroctví mu přišla vhod.

Rodina, která z důvodů pracovních povinností potřebovala odcestovat, dala dceru i s ošetřovatelkou do péče katechumenického ústavu sester kanosiánek. Bakhita se tak setkala s Bohem, jehož existenci už jako malé dítě tušila při pohledu na slunce, hvězdy a měsíc. Tenkrát si kladla otázku, kdo může být jejich pánem? Ve vzpomínkách uvedla, že jej chtěla poznat a vzdávat mu chválu. U sester kanosiánek se jí to podařilo. Po katechumenátu přijala v lednu 1890 křest a nové jméno Josefína. Po návratu paní Michieliové, které předala dceru, zůstala v klášteře. 8. 12. 1896 složila sliby v Kongregaci sv. Magdalény z Canossy. Velkou úctu měla ke křtitelnici, u níž si připomínala, že to je místo, kde se stala Boží dcerou. Ta událost znamenala pro ni víc než osvobození z otroctví. Také my bychom měli častěji myslet na význam svého křtu.

V klášteře vařila v kuchyni, vyšívala i bývala ve vrátnici. Zprvu svou odlišnou barvou pleti způsobovala rozruch a sama tím dost trpěla. Svoji laskavostí však získala srdce mnohých. Byla přezdívána "Africký květ" nebo i "Šťastná sestra." Konec života prožila v nemoci a v agonii se vracela do doby otroctví, žádajíce povolit těžké řetězy. Zemřela v pověsti svatosti a 1. 10. 2000 byla kanonizována.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Pomodlím se za to, abych dokázal být dobrý ve všech situacích a v každém prostředí hledal Boží přítomnost.

Bože, radujeme se z výroční oslavy svaté Bakhity a prosíme Tě, nauč nás, jak Tě máme hledat, abychom se naučili žít v Tvé přítomnosti a jako ona svědčit o Tvé lásce svým životem. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

POZNÁMKA

Příběh sv. Josefíny Bakhity byl také z filmován a informace o filmu se nacházejí na http://www.paulinky.cz/clanky/Cokoladova-svetice-nadeje.html


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Hieronymus Emiliani (1537); Iosephina Bakhita (1947); Stephanus, eremita (1124); Cointha (249); Iuventius (397); martyres Constantinopoli monachi monasterii Dii (ca. 485); Iacutus (s. VI); Honoratus, ep. Mediolanen (ca. 750); Paulus, ep. Virodunen (ca. 647); Petrus Igneus (1089); Iosephina Gabriela Bonino (1906)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský