Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





Velikonoční pondělí
Feria secunda infra Octavam Paschæ

17. dubna, slavnost

ŽIVOTOPIS

Mezi zásadními ustanoveními II. vatikánského koncilu je dán důraz na to, aby při uvádění liturgických památek mělo vždy přednost Kristovo tajemství před památkami svatých. Také v tomto hagiografickém díle, sestaveném podle svátků, je proto upřednostňováno slavení Kristova tajemství, před kterým má ustoupit slavení svátků světců.

Významné svátky, které vyjdou do tridua a velikonočního týdne se překládají, katolické kalendáře mají zdůraznit význam těchto dnů, a u názvů jednotlivých dnů uvádějí slovo velikonoční.

Význam dalších dnů je shodný, ale pondělí, jako druhý svátek velikonoční, není pracovním dnem a o to více bychom měli mít v srdci podíl na radostném slavení Kristova vítězství - z vděčností prožívat hlubší spojení s ním.

/V poznámce jsou vysvětleny symboly, které souvisí s velikonočním slavením./

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

BÝT S JEŽÍŠEM

Při včerejší večerní mši jsme mohli slyšet jiné evangelium než ráno, ale podobně ukazovalo na to, jak učedníci ještě nerozuměli Písmu a proto měli těžkosti s přijetím zprávy o zmrtvýchvstání Pána. To se však měnilo s každou zkušeností při setkání s ním. Mnozí až postupně chápali skutečnost, že Nový zákon je naplněním Starého zákona. O tom všem vypráví toto evangelium podle Lukáše:

»Dva z Ježíšových učedníků se ubírali toho dne (prvního po sobotě) do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. Hovořili spolu o tom všem, co se stalo. Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k nim sám Ježíš a připojil se k nim. Ale cosi jim jako by zadržovalo oči, takže ho nepoznali. Zeptal se jich: "O čem to cestou spolu rozmlouváte?" Zastavili se celí smutní. Jeden z nich — jmenoval se Kleofáš — mu odpověděl: "Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo." Zeptal se jich: "A co se stalo?" Odpověděli mu: "Jak Ježíše z Nazareta, který byl prorok, mocný činem i slovem před Bohem i přede vším lidem, naši veleknězi a přední mužové odsoudili k smrti a ukřižovali. My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u hrobu, nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i vidění andělů, a ti prý říkali, že on žije. Někteří z našich lidí odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli."

A on jim řekl: "Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?" Potom začal od Mojžíše, probral dále všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje. Tak došli k vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. Ale oni na něho naléhali: "Zůstaň s námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil." Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s nimi. Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. Tu si mezi sebou řekli: "Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?" Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct (apoštolů) i jejich druhy. Ti řekli: "Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi." Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak Ježíše poznali při lámání chleba. « (Lk 24,13-35)

"Zůstaň s námi..." - Tak prosili učedníci při cestě do Emauz; děti kterým Ježíš žehnal; zástupy posluchačů, když skončil kázání; apoštolé při poslední večeři i věřící ve všech dobách.

A Ježíš s námi zůstává ve svátostech, zvláště v eucharistii - ve svatostáncích našich chrámů. Chce přebývat v našich srdcích. Potkáváme ho v našich bližních a můžeme se ho dotýkat při pomoci nejubožejším. Zůstal s námi také v Písmu svatém. Odtud k nám mluví svými slovy i příkladem. Dává nám pocítit, že je s námi na naší životní cestě.

Být s Ježíšem - k tomu je zapotřebí víry, důvěry, chtít být s ním celým srdcem. Být s ním znamená žít s ním, z něj a pro něj. Kdo je s ním, nemá výhrady k uskutečňování Boží vůle.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Pohovořím si s Ježíšem o svém programu v příštích dnech a poprosím ho o požehnání, abych i při své všední činnosti byl s ním více spojen, abych každý den dobře začínal a dobře končil. Ve svých prosbách nebudu ale myslet pouze na sebe.

Bože, Ty ve své církvi dáváš z křestního pramene život stále novým generacím; prosíme Tě za všechny křesťany: dej, ať svému křtu zůstanou věrní a žijí podle víry, kterou přijali. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

( závěrečná modlitba z breviáře)

POZNÁMKA

K oslavě velikonoc patří mnohé tradice i užívání symbolů. Z pokrmů, které se při bohoslužbě na Boží hod velikonoční žehnají, jsou to nejčastěji beránci a další sladké pečivo i vajíčka. Tradice tohoto žehnání má souvislost s připomínkou apoštola Pavla: "Ať jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte ke slávě Boží" (1 Kor 10,31) . Jde o to, že požívání jídla má být posvátnou činností, proto se modlí před i po jídle, a při velikonoční slavnosti byly včera žehnány pokrmy. Vhodně vyjadřují, že ke společnému svátečnímu stolu zasedáme s Kristem. Připomínáme si, že Pán Ježíš po svém zmrtvýchvstání společně pojedl s apoštoly. Je zde vyjádření sounáležitosti a přátelský vztah s blahopřáním, které může doplnit i dělení požehnaného vajíčka.

Vajíčka jsou symbolem nového života a proto tak úzce souvisí s velikonocemi.

Beránek jako symbol obětovaného a vzkříšeného Krista bývá doplňován praporcem vítězství, na němž je kříž. (Beránek ve SZ, viz text k meditaci na Zelený čtvrtek.) Zvolání: "Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa!" pochází od Jana Křtitele a podobně je opakováno před svatým přijímáním.

Oheň jako symbol lásky a síly Ducha svatého, od nějž byla zapálena velikonoční svíce symbolizující světlo Kristovo (viz meditace večera Bílé soboty "Noc bdění pro Pána").

Pomlázka - svazek spletených vrbových proutků coby nástroj k vyšlehání velikonočního obdarování. V křesťanské symbolice je důraz na to, že zlo patří odplácet dobrem.

V lidové tradici bývá "mrskut" děvčat (či vyšlehání žilou zvanou též korbáčem, tatarem, karabinou aj.) odůvodňován zmlazením, předáváním svěžesti, ohebnosti a zdraví mladého proutku. Svobodná děvčata za vyšlehání zavěšují mládencům na pomlázky barevné stuhy.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Feria secunda infra Octavam Paschæ; Robertus, abbas Casadeen (1067); Robertus, abbas Molismen (1111); Innocentius, ep. Derthone (s. IV.); Simeon bar Sabas (341); Catharina Tekakwitha (1680); Petrus et Hermogenes, m. in Armenia (ca. s. IV); martyres in Perside sub Sapore cum Usthazade (341); Acacius, ep. Melitinen (ca. 435); Pantagathus (540); Donnanus et LII socii (617); Elias, Paulus et Isidorus (856); Iacobus de Cerqueto (1367); Clara Gambacorti (1419); Maria Anna a Iesu Navarro de Guevara (1624); Henricus Heath (1643)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský