Světci k nám hovoří...


obr. E. Kazimirowského

obr. E. Kazimirowského

Neděle Božího milosrdenství

Dominica II Paschae seu De divina Misericordia

24. dubna, slavnost

ŽIVOTOPIS

Svátek Božího milosrdenství oficiálně zavedl papež Jan Pavel II. 30. 4. 2000 v den svatořečení sestry Faustýny Kowalské (pam. 5. 10.), kterou si Ježíš vyvolil za hlasatelku Božího milosrdenství. Její apoštolát souvisí s šířením důvěry v Boží milosrdenství s pomocí obrazu, k jehož namalování podle vidění byla vyzvána. Po výzvě k namalování obrazu, v únoru 1931, Ježíš Faustýně poprvé vyjevil svou touhu, aby milosrdenství mělo svátek. (viz její Deníček 49)

V září 1936 Ježíš Faustýně řekl: "Dcero má, říkej celému světu o mém nesmírném milosrdenství. Toužím, aby svátek Milosrdenství byl útočištěm a úkrytem pro všechny duše a zvlášť pro ubohé hříšníky. V tento den je otevřeno nitro mého milosrdenství; celé moře milostí vylévám do duší, které se ke zdroji mého milosrdenství přiblíží. Duše, která přijme svátost smíření a svaté přijímání, dosáhne úplného odpuštění vin a trestů; v tento den jsou otevřena všechna stavidla Boží, skrze něž proudí milosti; ať se žádná duše nebojí ke mně přiblížit, i kdyby její hříchy byly jak šarlat. ...Svátek Milosrdenství vyplynul z mého nitra, toužím, aby byl slavnostně slaven první neděli po Velikonocích. Lidstvo nedojde pokoje, dokud se neobrátí ke zdroji mého milosrdenství." (Deníček 699)

O Velikonocích si celá Církev připomíná dílo Božího vykoupení, které je úzce spjaté s Božím milosrdenstvím.

Dnešní svátek je Ježíšovým velkým darem, protože jde především o den mimořádných milostí pro celý svět. Modlitby k Božímu milosrdenství, týkající se příslibů jeho milostí, se nacházejí v poznámce.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

ABYCHOM DOŠLI SVÉHO CÍLE

přichází dnes Ježíš s nabídkou svého milosrdenství. Tím cílem je věčné prožívání štěstí v Lásce, kterou je Bůh sám. Druhou věčnou možností je odloučenost od Lásky, nepředstavitelné utrpení věčného zavržení. Abychom se tomu vyhnuli, Ježíš nás svým křížem přišel vykoupit a první jeho starost po vzkříšení se týkala odpuštění našich hříchů a utvrzení v důvěře k němu.

Celou událost nám popisuje evangelium dnešní neděle:

»Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."

Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: "Viděli jsme Pána." On jim však odpověděl: "Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím." Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Potom vyzval Tomáše: "Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící." Tomáš mu odpověděl: "Pán můj a Bůh můj!" Ježíš mu řekl: "Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili."

Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o těch v této knize není řeč. Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s vírou abyste měli život v jeho jménu.« (Jan 20,19-31)

Pro velikost Boží milosrdné lásky, "abychom v Něm měli život," se Ježíš 22. 2. 1931 zjevil řeholní sestře Faustýně Kowalské, aby z ní učinil apoštolku Božího milosrdenství. Požadoval od ní namalování obrazu tak jak jej viděla i s nápisem: "JEŽÍŠI, DŮVĚŘUJI TI". S malbou jí pomohl její zpovědník P. Michał Sopoćko (pam. 15. 2.) zajištěním malíře E. Kazimirowského, který podle popisu Faustýny namaloval obraz v roce 1934. Té se ale od začátku nelíbil, načež ji Ježíš těšil slovy: "Velikost tohoto obrazu nespočívá v kráse barev nebo v dovednosti malíře, nýbrž v mé milosti." (Deníček 313)

P. W. Zubkowicz vysvětluje, že uctívat tento obraz znamená přijmout do svého srdce Boha, který v tomto obrazu zjevuje část své přirozenosti. Ukazuje svůj vztah k člověku a pomocí pěti symbolů zjevuje obraz milosrdného Boha, který nabízí spásu. Těmi symboly jsou: žehnající ruka, vykročení vstříc k nám, ruka ukazující na Srdce jako symbol lásky. Z Ježíšova Srdce tryskají dva prameny - očisťující a posvěcující, coby symboly svátostí znázorněné paprsky krve a vody. Představují milosti vytrysklé pro celý svět, které jsou zdůrazňovány v přijímání svátostí. Pátým symbolem je nápis v dolní části obrazu, jehož slova mají vycházet nejen z našich úst, ale i z našeho srdce a celého našeho postoje. Pak je to vyjádření, kterým Ježíše přitahujeme.

Na důvěře stojí přijetí milosti připravené pro naši spásu. Důvěra je závislá na víře, naději a poznávání Boha. Její růst neoddělitelně souvisí s postojem pokory, která vychází z uznání vlastních chyb a ubohostí a vede k lítosti nad zraněními, která jsme Ježíšovi způsobili. Po takové důvěře Ježíš touží a nikoho, kdo s důvěrou prosí, nemůže odmítnout - protože je neměnný, protože za každého z nás prolil všechnu svou krev. A hodinu své smrti označil za "hodinu milosrdenství pro celý svět". Vyzývá nás, abychom neváhali o této třetí odpolední hodině prosit o milosti pro jeho umučení.

Ježíš sestře Faustýně řekl: "Dnes posílám celému lidstvu tebe se svým milosrdenstvím", a zdůraznil: "Nechci zraněné lidstvo trestat, nýbrž toužím jej vyléčit přivinutím na své milosrdné Srdce." (Deník 1588). Poté co z jeho srdce vyšlehly dva paprsky jako krev a voda, Faustýna pochopila, že jsou Božím milosrdenstvím. Ježíš zároveň vyzval k modlitbě s vírou a láskou za obrácení konkrétního hříšníka, která zní: "Ó Krvi a Vodo, která jsi vytryskla z Ježíšova Srdce jako zdroj milosrdenství pro nás - důvěřuji Ti."

Ježíš také vyzval ke konání novény* před svátkem milosrdenství a vyslovil požadavek, aby kněží kázali o jeho velkém milosrdenství vůči hříšným duším.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Budu se otevírat Božímu milosrdenství a skrze modlitby (uvedené v poznámce) přivádět k němu druhé.

Bože, Ty o Velikonocích vždy znovu oživuješ víru svého lidu; prosíme tě: opatruj a upevňuj v nás, cos nám daroval, ať všichni stále hlouběji chápeme, co pro nás znamená Tvé milosrdenství, kvůli němuž jsme byli vykoupeni krví Tvého Syna. Neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

POZNÁMKA

* Devítidenní novéna obsahuje modlitbu zvanou "Korunka k Božímu milosrdenství", kterou Ježíš naučil sestru Faustýnu Kowalskou konat na zrnkách růžence. - Začíná znamením kříže a modlitbou "Otče náš," "Zdrávas Maria" a "Věřím v Boha". Na velkých zrnkách se místo Otčenáše modlíme: "Věčný Otče, obětuji Ti Tělo a Krev, Duši a Božství Tvého nejmilejšího Syna a našeho Pána Ježíše Krista, na smír za hříchy naše i celého světa;" a na desátkových se modlí: "Pro jeho bolestné utrpení buď milosrdný k nám i k celému světu." Na závěr se pomodlíme třikrát: "Svatý Bože, Svatý Silný, Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi a nad celým světem."

V novéně se modlí

1. den za celé lidstvo, zvlášť za všechny hříšníky.

2. den za kněze, řeholníky a řeholnice.

3. den za křesťany - duše zbožné a věrné.

4. den za pohany a ty, kteří Ježíše ještě neznají.

5. den za ty, kteří porušili jednotu církve.

6. den za děti a duše pokorné a tiché.

7. den za ctitele Božího milosrdenství.

8. den za duše v očistci.

9. den za vlažné duše.

Znění celé novény lze nalézt např. na stránkách http://www.abcsvatych.com/korunka.html kde je o pobožnostech k Božímu milosrdenství více, nebo zde na stránkách Fatym.com

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Dominica II Paschae seu De divina Misericordia; Georgius, m. in Pal (s. IV); Fidelis de Sigmaringen (1622); Maria Cleoph (s.I.); Alexander, m. Lugduni (178); Mellitus (624); Wilfridus (709); Gulielmus Firmati (1103); Maria a Sancta Euphrasia (Rosa Virginia); Pelletier (1868); Maria Elisabeth Hesselblad (1957); Anthimus, ep. Nicomedien (303); Gregorius, ep. Illiberitan (s. IV); Deodatus, abbas (s. VI); Egbertus (729); Benedictus (Angelus); Menni (1914)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský




Bez písemného souhlasu autora není povoleno veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.