Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Serafin z Montegranaro
Seraphinus de Monte Granario /Felix/ de Nicola

12. října, připomínka
Postavení:laický bratr OFM Cap.
Úmrtí:1604

ŽIVOTOPIS

Narodil se asi roku 1540 v Monte Granariu v Itálii jako syn Jeronýma Rapagnana a Teodory roz. Giovannuzziové. Byl druhý ze čtyř sourozenců a jeho křestní jméno bylo Felix. Měl častější zdravotní potíže a méně fyzických sil než ostatní, proto byl otcem poslán na venkov k jednomu rolníkovi za pasáka. Po otcově smrti dělal po kratší dobu u svého bratra zednického pomocníka. Jakmile se dozvěděl o kapucínech v Tolentinu, navštívil jejich klášter a jako osmnáctiletý projevil zájem o vstup do řádu. Noviciát začal v Jesi u Tabana, kde přijal hábit a řeholní jméno Serafín. Zde také v roce 1559 složil řeholní sliby.

Snažil se s velkým úsilím plnit všechny svěřené úkoly k spokojenosti spolubratrů a představených, i když se mu to nedařilo. Pokání za neschopnost přijímal s kajícností a při pokušeních zamířil ke svatostánku. Byl trpělivý, pokorný a plný dobroty. S poslušností vystřídal různé kláštery provincie Marky a vykonával práce vrátného, zahradníka i almužníka.

Za místa jeho řeholního pobytu jsou uváděna Loro Piceno, Corinaldo, Ostra, Ankona, San Elpidio a Mare, Ripatransone, Filottrano, Potenza Piceno, Civitanova, Montolmo a Ascoli Piceno, kde setrval nejdéle.

Budeme-li hledat podstatu jeho svatého života, objevíme ji v přijetí vlastní nicotnosti (a neschopnosti k mnohým úkolům) z lásky k Ježíši, který trpěl za lidské pokolení. K tomuto se dopracoval při vnitřní modlitbě před svatostánkem. Po jedné kontemplativní modlitbě při adoraci si dal předsevzetí, že pokaždé, když někdo udělá nebo řekne něco, co jej popudí, pomodlí se za něj růženec.

Touto sebevýchovou z lásky k Ježíši překonával sám sebe a pomocí sebezáporů rostl v mnoha ctnostech. Boží odpovědí bylo obdarování nepřebernými milostmi, které souvisely s jeho modlitbou a touhou pomáhat potřebným. Projevovaly se zázraky, které ho již za života provázely a mnozí nemocní, ne bez důvodu, důvěřovali více jeho růženci než lékařům.

V srdci nosil touhu ministrovat každý den při mnoha obětech mše sv. Při pohledu na Krista v něm rostla horlivost po spolupráci na záchraně duší, soucit s ubohými a především láska.

V ní došel šťastného konce pozemské pouti v Ascoli Piceno v 64 letech.

Blahořečený byl 18. 6. 1729 papežem Benediktem XIII. a svatořečen 16. 7. 1767 od papeže Klimenta XIII.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Gaudentius seu Radzim, ep. Gnesnen. (asi 1011); Hedistus (století neznámé); Domnina, m. in Cilicia (asi 304); martyres in Africa et confessores MMMMCMLXVI, m. in Cilicia (483); Opilio (asi s. V.); Felix Pp IV. (530); Maximilianus, ep. Lauriacen. (ca. ante s. VII. (před 7.stol.)); Rotobaldus (1254); Seraphinus de Monte Granario /Felix/ de Nicola (1604); Thomas Bullaker (1642); Iosephus González Huguet (1936); Pacificus /Petrus/ Salcedo Puchades (1936); Romanus Sitko (1942); Euphrasius a Iesu Infante / Barredo Fernández/ (1934)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský