Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





blah. Alexandra
Alexandrina Maria da Costaw

13. října, připomínka
Postavení:panna
Úmrtí:1955

ŽIVOTOPIS

Pocházela z malé obce v Portugalsku. Ve 14 letech ji tři mladíci chtěli znásilnit a ona před nimi vyskočila z okna. Následovala trvalá paralýza a třicetileté utrpení na lůžku. To Alexandra po čase přijala jako milost a prožila velmi cenný život oběti ve spojení s Ježíšem. Posledních 13 let žila pouze z Eucharistie. Její život vyjádřil papež při beatifikaci třemi slovy, uvedenými v následujícím nadpisu. Vyslovil je s přáním, aby Alexandrinin příklad zapaloval a povzbuzoval všechny křesťany k zušlechťování životního utrpení, aby tak podávali důkazy největší lásky zasvěcením vlastního života milované osobě.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

"MILOVAT, TRPĚT A USMIŘOVAT"

Narodila se dne 30. 3. 1904 v Balasar v arcidiecézi Braga v Portugalsku. O její křesťanskou výchovu se starala matka i rodná sestra Deolinda. Navštěvovat základní školu musela až ve 13 km vzdálené Povoa de Varzim. Rodiče jí tam zařídili podnájem u jednoho truhláře a v této obci přistoupila v r. 1911 rovněž k prvnímu sv. přijímání a další rok přijala svátost biřmování.

K podstatné změně jejího života došlo ve 14 letech. Na Bílou sobotu k ní vnikli tři mladíci s úmyslem přinutit ji k sexuálním hrátkám. Alexandra, aby uchránila svou nevinnost, odhodlala se k zoufalému skoku z okna. Pádem z více jak tří metrů utrpěla velmi těžký úraz s následnou paralýzou. Její postižení bylo označené jako nevyléčitelné a byly vyhlídky jen na zhoršující se stav. Takto přežila 30 let.

Zprvu Alexandra prosila Boha i prostřednictvím Panny Marie o uzdravení, chtějíce se za odměnu věnovat misijní práci, ale pak obdržela milost, uschopňující přijmout úděl utrpení jako větší dar. Po období rezignace označovala tuto milost za výsledek přímluvy Panny Marie. Její duchovní život se začal naplňovat mystickými zážitky, při kterých dospěla ke sjednocování s Ježíšem v eucharistii. Říkala mu: "Ty jsi vězněm ve svatostánku a já vězněm svého lůžka ze Tvé vůle. Budeme takto stále při sobě." Při každé oběti mše svaté chtěla být spolu s Ježíšem obětí za hříšníky a v tom objevila smysl svého života.

Jak jí Ježíš ukázal, bylo náplní jejího života "milovat, trpět a usmiřovat."

Každý pátek, v období 3. 10. 1938 - 24. 3. 1942, nevysvětlitelným způsobem vstávala z lůžka, aby kontemplovala Křížovou cestu.

Počínaje rokem 1934 své zážitky na přání zpovědníka zapisovala. V roce 1936 jejím prostřednictvím Ježíš žádal po papeži Piu XI. zasvěcení světa neposkvrněnému Srdci Panny Marie. Po trojím informování papeže a po šetření pravosti zjevení přistoupil k tomuto zasvěcení až Pius XII. 31. 10. 1942 a 8. 12. akt v basilice sv. Petra zopakoval.

V roce 1941 Ježíš např. požádal Alexandru, aby se souhlasem svého duchovního vůdce obětovala své utrpení na záchranu konkrétního kněze, žijícího hříšným životem, a jemuž chybělo velmi málo k věčnému zatracení. Alexandra pak nesmírně trpěla, přičemž pociťovala celou tíži jeho hříchů. Její zpovědník P. Pinho se snažil o ověření situace u lisabonského kardinála, který mu potvrdil oprávněné starosti o onoho kněze. Tento pak za nějaký měsíc zemřel na srdeční záchvat na konci duchovních cvičení ve Fatimě, poté co se upřímně vyzpovídal a přijal svaté přijímání. Podle oděvu se zjistilo, že jde o kněze, za jehož obrácení Alexandra tak velmi bojovala.

Od 27. 3. 1942 až do své smrti v roce 1955 nepřijímala Alexandra kromě eucharistie žádnou potravu. Na radu nového saleziánského duchovního vůdce vstoupila do Unie saleziánských spolupracovníků a utrpení obětovala za řešení duchovních problémů mladých lidí. V posledním roce života věděla od 7. ledna, že toho roku zemře. Svátost nemocných přijala 12. října a druhého dne, o výročí posledního zjevení P. Marie ve Fatimě, zemřela.

Při jejím blahořečení 25. 4. 2004 papež Jan Pavel II. řekl: "Život blahoslavené Alexandry Marie da Costy zahrnuje v sobě dialog lásky (jaký Ježíš začal s Petrem otázkou "Miluješ mě?). Naplněná vroucí láskou k Spasiteli, nedokázala mu nic odepřít. S nezlomnou vůlí přijala všechno, aby dokázala, že ho miluje. Nevěsta za cenu krve, mystickým způsobem prožila Kristovo utrpení a nabídla sebe jako oběť za hříšníky čerpajíce sílu z Eucharistie."

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

K rozjímání si dnes vezmu úryvek z listu sv. Jakuba: "Když se víra neprojevuje skutky, je sama o sobě mrtvá..." (Jak 2,17 n)

Bože, Tys nám zjevil, že láska k Tobě a k bližnímu je naplněním všech Tvých přikázání; pomáhej nám, abychom jako blahoslavená Alexandra se naučili velkoryse nabízet samy sebe v oběť, a tak i my patřili k těm, kdo vejdou do Tvého království. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Theophilus, ep. Antiochen. (s. II.); Faustus, Ianuarius et Martialis (s. III/IV.); Florentius, m. in Macedonia (asi s. III); Lubentius (s. IV); Romulus, ep. Ianuen. (s. V.); Venantius, abbas Turonen (s. V.); Leobonus (století neznámé); Comganus (s. VIII.); Simbertus (asi 807); Geraldus, comes Aureliacen (909); Lucas (asi 993); Gerardus, fundator Ord. S. Ioannis Hierosol. (1120); Chelidona (1152); Magdalena Panatieri (1503); Alexandrina Maria da Costaw (1955); Petrus-Adrian Toulorge (1793)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský