Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Licínius
Licinius

1. listopadu, připomínka
Postavení:biskup
Úmrtí:asi 606

ŽIVOTOPIS

Narodil se asi krátce před rokem 540 do šlechtické křesťanské rodiny ve Francii. Byl příbuzným krále Chlothara I., na jehož dvoře se mu dostalo vzdělání a vysokého postavení. Chlothar jej před svou smrtí v listopadu 561 jmenoval guvernérem bretaňské provincie se sídlem v Angers v Neustria v severozápadní části dnešní Francie.

Licinius vynikal chrabrostí, ale i opatrností, laskavostí a starostlivostí o potřeby druhých. Přes své postavení vždy svědomitě pamatoval na své křesťanské povinnosti. Skrze modlitbu a půst své srdce stále obracel k Bohu. Chlotharův syn a nástupce Chilperich I. měl s ním své plány a vybral pro něj ženu. Licinius zprvu se sňatkem prý souhlasil, ale před svatbou se objevily na nevěstě známky lepry. To vedlo k tomu, že se Licinius rozhodl zříci se světského života a stal se mnichem. V roce 580 přijal kněžské svěcení od biskupa Řehoře z Tours. Je připomínána jeho pokora a úsilí o asketický život.

Po smrti Audouina, 14. biskupa v Angers, byl zvolen za jeho nástupce. Jako biskup byl Licinius horlivý a v diecézi udržoval kázeň více shovívavostí než přísností. Byl přesvědčivým a výmluvným kazatelem. Pomáhal hladovějícím i vězňům a zasazoval se o propuštění nespravedlivě uvězněných.

Rok biskupského svěcení bývá uváděn nejednotně kolem r. 590 a podobně nejistý je i rok jeho smrti, k níž došlo po roce 601. Podle poslední revize martyrologia zemřel asi r. 606.

Pohřbený byl v chrámu opatství Jana Křtitele, jehož byl zakladatelem. Přenesení Liciniových ostatků se uvádí datem 21. 6. 1169. Jeho památka se v minulosti slavila v církvi 13. 2. a v Angers 8. 6., jako den jeho svěcení. Teprve od poslední revize martyrologia je jeho svátek 1. 11.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Sollémnitas ómnium Sanctórum; Cæsarius, m. Tarracinæ (století neznámé); Benignus, m. Divione (století neznámé); Austremonius (s. III.); Ioannes et Iacobus (344); Marellus (s. IV. ex.); Romulus, abbas (s. V.); Severinus, monachus (asi s. VI.); Magnus, ep. Mediolanen (s. VI.); Vigor (před r. 538); Licinius (asi 606); Maturinus, presb. (asi s. VII.); Audomarus (asi 670); Rainerius Aretinus (1304); Nonius Alvarez Pereira (1431); Petrus Paulus Navarro, Dionysius Fujishima, Petrus Onizuka Sadayu et Clemens Kyuemon (1622); Rupertus Mayer (1945); Theodorus Georgius Romzsa (1947)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský