Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle






sv. Nonius Alvarez Pereira
Nonius Alvarez Pereira

1. listopadu, připomínka
Postavení:řeholník OCarm.
Úmrtí:1431

ŽIVOTOPIS

Pocházel ze šlechtické rodiny v Lisabonu. Byl předurčen k vojenské kariéře a dosáhl hodnosti vrchního velitele portugalské armády. Byl ženatý, měl i děti, ale ovdověl a v r. 1423 vstoupil do karmelitánského kláštera v Lisabonu, který sám dříve založil. Se jménem Nonius od Svaté Marie, vykonával v klášteře nejprostší práce a vedl přísný život modlitby a pokání. Zůstal prostým bratrem s věrnou a hlubokou láskou k Panně Marii až do smrti.

Patron: Portugalska; karmelitánského řádu, Maltézských rytířů

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

NÁRODNÍ HRDINA PORTUGALSKA

Narodil se 24. 6. 1360 v Cernache v Portugalsku do šlechtické rodiny velkopřevora Maltézských rytířů sv. Jana Jeruzalémského. Dětství prožil mezi rytíři a ve třinácti letech už byl zbrojnošem královny. Od pasování na rytíře byl rozhodnut, že se nikdy neožení. Ale již v 16 letech se kvůli otci oženil s Leonorou de Alvím. Měl s ní i tři potomky, ale dva zemřeli a třetí Blažena se později provdala za syna krále Jana I.

V Portugalsku r. 1383 došlo úmrtím krále Ferdinanda k bojům o nástupnictví na trůn. Mezi nevítanými uchazeči byl na prvním místě španělský zeť zemřelého krále. Ten chtěl připojit Portugalsko ke španělské Kastilii a měl na své straně i Noniovy bratry. Nonius však neváhal bojovat za nezávislost Portugalska ve třech bitvách: u Atolerios, u Aljubarrotu a poblíž Valverde, kde v nejkritičtějších chvílích bitvy padl mezi skalisky na kolena a pozdvihl ruce v modlitbě. Vítězstvími v těchto bojích roku 1385 uhájil portugalský trůn pro bratra zemřelého panovníka a stal se nejvyšším velitelem armády, ač mu bylo jen 25 let. Protože vítězství připisoval přímluvě Panny Marie, stavěl k její cti kostely a klášter v Lisabonu. Místo svého praporu při bitvě u Aljubarrotu označil postavením kaple ke cti Panny Marie a sv. Jiří.

S rytířskou statečností se v osobě Nonia po vzoru maltézských rytířů pojila zbožnost. Měl mimořádnou úctu a lásku k eucharistickému Kristu, to ho vedlo k účasti na dvou mších svatých denně i k častým zpovědím. Byl mariánským ctitelem a proto se rozhodl pro půst před začátky Mariiných svátků a každou středu, pátek i sobotu.

Po smrti své manželky, když už byl dojednán mír s Kastilií, rozdal majetek a 15. 8. 1423 vstoupil do jím založeného karmelitánského kláštera v Lisabonu. Své jméno si rozšířil na Nonius od svaté Marie. Vedl život přísného pokání, naplněný modlitbou. Konal nejprostší práce jako poslední laický bratr. Původně chtěl jít do vzdáleného neznámého kraje, ale podřídil se králově žádosti a zůstal v Lisabonu, kde údajně 1. 4. 1431 zemřel. V den, kdy je slaven ve svém řádu. Martyrologium ho zcela výjimečně připomíná až 1. 11. Při blahořečení 23. 1. 1918 papežem Benediktem XV. bylo v odůvodnění uvedeno“ „úcta od nepaměti.“

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Nonius od svaté Marie nám zanechal příklad pokory. Je nerozumné být hrdý na činy, za které vděčím Boží milosti. Proto svým pokáním budu vyprošovat milosti potřebným, kteří o ně neumí prosit.

Bože, Tys povolal blahoslaveného Nonia, aby odložil pozemské zbraně a následoval Krista pod ochranou Panny Marie; dej nám na jeho přímluvu, abychom se dovedli zapírat a celým srdcem přilnuli k Tobě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

( závěrečná modlitba z karmelitánského Propria k breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Sollémnitas ómnium Sanctórum; Cæsarius, m. Tarracinæ (století neznámé); Benignus, m. Divione (století neznámé); Austremonius (s. III.); Ioannes et Iacobus (344); Marellus (s. IV. ex.); Romulus, abbas (s. V.); Severinus, monachus (asi s. VI.); Magnus, ep. Mediolanen (s. VI.); Vigor (před r. 538); Licinius (asi 606); Maturinus, presb. (asi s. VII.); Audomarus (asi 670); Rainerius Aretinus (1304); Nonius Alvarez Pereira (1431); Petrus Paulus Navarro, Dionysius Fujishima, Petrus Onizuka Sadayu et Clemens Kyuemon (1622); Rupertus Mayer (1945); Theodorus Georgius Romzsa (1947)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský