Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Joel
Ioel

19. října, připomínka
Postavení:prorok
Úmrtí:s.V. - IV. před n.l.
Atributy:lev, roh hojnosti, prorok se svitkem či knihou

ŽIVOTOPIS

Je jedním z tzv. dvanácti malých proroků Starého zákona. Martyrologium v tento den připomíná, že Joel oznamoval velký den Páně a vylití Božího Ducha na všechny lidi (Joel 3,1n).

O samotném proroku mnoho nevíme. Jeho kniha, na rozdíl od jiných prorockých, nemá přesné historické zařazení podle králů Izraele. Z toho je odvozováno, že se jedná o poexilní dobu. Předpokládá se, že žil asi v 5. až 4. století před n.l. jako syn Petuelův z pokolení Ruben v Jeruzalémě. Jeho kniha nenavazuje na žádnou historicky konkrétní situaci, ale v podstatě je považována za liturgický text. Je rozdělena na dvě hlavní části.

V první části knihy předpovídá katastrofu, protože lidé podle Božího slova nežijí a volá je k pokání. Hospodin skrze něj žádá, aby se jeho lid k němu navrátil postem, kajícností a celým srdcem. Joel vyzývá: „Roztrhněte své srdce... navraťte se k Hospodinu, svému Bohu, neboť je milostivý a plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný.“(Joel 2,13)

První část končí zaslíbením spásy. Po kajícím návratu Bůh nahrazuje minulé ztráty a jeho milost vzrůstá. Tím prorok přechází k části označené za Den Hospodinův, s předpovědí toho, co se začalo dít o Letnicích, kdy Duch svatý v podobě ohnivých jazyků sestoupil na apoštoly. Do budoucnosti svítá naděje, protože Bůh zůstává věrný. Protivníky však nakonec soudí a trestá. (NZ však také ukazuje, že oni se už odsoudili sami.) Joelova kniha končí úsvitem Nového světa.

Původní prorokova památka z 13. 7. je přesunuta na 19. 10.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes de Brébeuf, Isaac Jogues (1642 - 1649); Paulus a Cruce (1775); Ioel (s.V. - IV. před n.l.); Ptolomæus, Lucius et alius (asi 160); Asterius, m. apud Ostia Tiberina (asi s. III.); Sabinianus et Potentianus (asi s. IV); Varus (307); Gratus, ep. Illuronen. (po r. 506); Ethbinus (s. VI.); Veranus, ep. Cabellionen (po r. 589); Aquilinus, ep. Ebroicen (asi 690); Frideswida (1257); Thomas Helye (1257); Philippus Howard (1595); Lucas Alonsus Gorda et Matthæus Kohioye (1633); Agnes a Iesu Galand (1634); Jerzy Popiełuszko (1984)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský