Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Marie Bertilla (Anna Františka) Boscardin
Maria Bertilla (Anna Francisca) Boscardin

20. října, připomínka
Postavení:řeholnice SSD
Úmrtí:1922
Atributy:lilie, pacient

ŽIVOTOPIS

Narodila se 6. 10. 1888 v Brendola, 14 km jihozápadně od provinčního města Vicenza v oblasti Benátsko v Itálii. Při křtu dostala jméno Anna Františka. Otec Angelo Boscardin patřil k chudým rolníkům. Často projevoval žárlivost a pod vlivem alkoholu byl násilnický. Matka Marie Tereza Benetti měla pověst dobré a pokorné ženy. Jejich dcera mohla chodit do školy jen nepravidelně, protože se od ní ve větší míře vyžadovala pomoc v domě i na poli. Navíc prý docházela ještě sloužit do jednoho domu na vesnici.

Byla velmi prostá a nevinná, považovaná za duševně pomalejší a s klidem snášela to, že ji nazývali „husou“. Před Bohem se považovala za nic a toužila stát se jednou svatou.

V 16 letech se rozhodla, že bude řeholnicí a potom podle rady svého zpovědníka nastoupila jako uchazečka do kláštera „Sester učitelek sv. Doroty, dcer nejsvětějších Srdcí“ (Suore Maestre di Santa Dorotea, Figli Sacri Cuori - SDVI) ve Vicenza, nazývaných krátce dorotejky. V této komunitě byla nejprve zařazena na práci v kuchyni, pak s topením a v prádelně. Pro mladou venkovanku to nebylo nic obtížného. Noviciát začala 15. 10. 1905 s přijetím řeholního hábitu a dostala nové jméno Marie Bertilla.

V roce 1907 dělala kurz zdravotní sestry. Byla poslána do 20 km vzdálené nemocnice v Treviso, kterou měly dorotejky na starosti, a velmi se zde osvědčila u malých pacientů. Pro svou oddanost k dětským, zvláště závažně postiženým pacientům, se stala známou. V roce 1910 se ale u ní propuklo velmi vážné onemocnění a byl dignostikován rakovinný nádor. Podrobila se operaci a následné rekonvalescenci, která probíhala jen pomalu. Jak to bylo možné vrátila se do nemocnice v Treviso.

Vše začala komplikovat první světová válka. Nemocnice byla pro bombardování i s personálem přeložena do Lombardie. Sestra Marie Bertilla se dostala do vojenské nemocnice ve Viggiù v Como. Zde se hrdinsky starala o pacienty nemocné tyfem, jak se s obdivem vyjádřil kaplan Pietro Savoldelli i důstojník Mario Lameri. Odtud byla přeřazena k vojákům v Como, kteří měli tuberkulózu.

V období mezi operacemi, v některém z lazaretů, prošla prý také zkouškou nepochopení a nelibosti, při níž byla odvolána od ošetřovatelské péče k namáhavé práci v prádelně.

V roce 1919 se v Treviso vrátila na dětské oddělení. Roku 1921 se zdravotní stav sestry Marie Bertilly začal silně zhoršovat. Spolusestry, které plakaly, konejšila slovy: „Pokud chceme vidět Ježíše, musíme zemřít!“ Tři dny po poslední operaci v Trevisu, ve věku 34 let zemřela. Jejího pohřbu ve Vicenza se zúčastnily davy lidí. K jejímu hrobu mnozí konali pouť a staly se zde zázraky.

Od papeže Pia XII. byla blahořečená 8. 6. 1952 a papežem Janem XXIII. 11. 5. 1961 svatořečena. Kanonizace se účastnili i členové její rodiny a někteří z Mariiných pacientů.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Cornelius, centurio (s. I.); Caprasius, m. in Aquitania (asi 303); Sindulphus (asi 600); Vitalis, ep. Salisburgen (asi 730); Andreas Calybita (767); Aderaldus (asi 1002); Adelina (asi 1125); Iacobus Strepa (1409); Maria Bertilla (Anna Francisca) Boscardin (1922); Iacobus /Franciscus Alexander/ Kern (1924)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský