Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





sv. Laura od sv. Kateřiny Sienské
Laura a Sancta Catharina Senensi Montoya y Upeguí, virgo

21. října, připomínka
Postavení:zakladatelka misijní kongregace, mystička
Úmrtí:1949

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

PLODNÁ MISIJNÍ ČINNOST MÁ KOŘENY V MODLITBĚ

Narodila se 26. 5. 1874 ve vesničce Jerico v Kolumbii v Jižní Americe jako druhá ze tří dětí Juana de la Cruz a Dolores Montoya Upegui. Tehož dne byla pokřtěna jménem Maria Laura de Jesús. Ve dvou letech jí v krvavé občanské válce kvůli vlastenectví a obraně víry zabili otce. Hluboce věřící rodina se ocitla ve velké chudobě, protože nepřátelé, kteří r. 1861 prosadili proticírkevní ústavu, jim zabavili všechen majetek. Matka s dětmi zůstala na ulici. U příbuzných se našla jen částečná pomoc. Laura žila u babičky z otcovy strany, kde se dostala k duchovní četbě a pronikla do kontemplativní modlitby. Vše těžké přijímala v duchu pokání.

Pro chudobu nemohla navštěvovat školu, až v 16 letech se dostala do tříleté školy v Medellíně, zaměřené na výuku učitelů. Zde díky úspěšným zkouškám získala stipendium. Po ukončení se snažila finančně pomáhat rodině. Začala učit v chudých čtvrtích Antioquia Medellin a pak se dostala do Colegia de la Inmaculada Medellin. Měla pedagogický talent a zájem šířit učení evangelia. Uměla rozeznávat pravdu od polopravd a s prohlubováním života modlitby mívala mystické zážitky. Ve své autobiografii napsala: "Planu a spaluji se v ohni adorující lásky. Vědoma si své bezmocnosti nacházím uspokojení ve Tvé velikosti."

Přála si stát se karmelitkou a snila o své účasti na vzdálených misiích. V roce 1914 na radu biskupa Maximiliána Crespy a s jeho podporou založila řeholní kongregaci Misijních sester Neposkvrněné Panny Marie a sv. Kateřiny Sienské (Hermanas Misionera de Maria Inmaculada y Santa Catalina de Siena; později změněnou na "Misionera de la Madre Laura" - MML). Začínala s pěti družkami, s nimiž se již 5. 5. vydala do Dabeiba del Uraba.

V autobiografii o nich napsala: "Potřebovala jsem ženy smělé, odvážné, zapálené láskou k Bohu a připravené žít tak jako ubozí obyvatelé lesů, abychom je mohli přivést k Bohu." Sestry, aby odbourávali rasové bariéry, přijímaly obyčeje a zvyky indiánek, sdílejíce s nimi prostý život v chudobě. Jejich cílem bylo získat co nejvíce duší pro Boha a Laura proto kladla důraz na hluboký život modlitby. Své spolusestry vedla svým heroickým příkladem.

Posledních devět let strávila matka Laura na invalidním vozíku, ale jako neúnavná misionářka vedla dál kongregaci, formovala duchovní život nových kandidátek, které pak posílala do světa. V té době také více psala.

Zemřela po dlouhé a bolestivé nemoci ve věku 75 let. V té době měla 100 novicek a 467 spolusester, které působily ve třech zemích Latinské Ameriky.

Do Lauřina blahořečení 25. 4. 2004 papežem Janem Pavlem II. se její kongregace rozrostla do 19 zemí Ameriky, Afriky i Evropy.

Kongregace pro svatořečení 7. 7. 2003 schválila zázrak na přímluvu Matky Laury, kterým bylo úplné uzdravení 86leté ženy postižené rakovinou dělohy.

Kanonizována byla 12. 5. 2013 papežem Františkem.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Laura ukázala, že v těžké době i za krvavých srážek lze žít pokoj, který je darem Božím. Zamyslím se nakolik vnáším do světa pokoj a co v té věci potřebuji udělat. Jak konkrétně začnu život modlitby, aby se i můj život stal darem pro druhé.

Bože, Tys povolal blahoslavenou Lauru, aby následovala Tvého Syna v jeho chudobě a ve Tvé církvi ukazovala cestu ke spáse; prosíme Tě: nauč i nás poznávat Tvou vůli, abychom jako ona žili příkladným křesťanským životem. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Wendelinus (s. VII.); Dasius, Zoticus et Caius (303); Ursula et martyres Coloniæ Agrippinæ virgines (asi s. IV); Malchus, monachus (s. IV.); Severinus, ep. Burdigalen. (s. V.); Cilinia (po r. 458); Viator, lector (po roce 481); AC (asi 780); Petrus Capucci (1445); Iulianus Nakaura, m. Nagasaki (1633); Carolus Primus (1922); Laura a Sancta Catharina Senensi Montoya y Upeguí, virgo (1949)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský