Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Roman
Romanus, ep. Rothomagen

23. října, připomínka
Postavení:biskup
Úmrtí:asi 644
Patron:Rouenu; obchodníků; vzýván proti šílenství, otravám, utonutí i proti útokům ďábla
Atributy:biskup, drak, kříž, škapulíř

ŽIVOTOPIS

Pocházel ze vznešené rodiny v Neustria (z území dnešní Francie). V Rouenu se stal biskupem vynikajícím vírou a láskou a v síle těchto ctností bojoval proti pohanství. Zasáhl jeho základy a v životě se snažil oddělovat zlo od zločince, který je předmětem Boží lásky na Golgotě. Legenda o Romanovi souvisí s dříve tradovaným osvobozováním vězně. Její smysl však přetrvává.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

BOJ S POHANSTVÍM NEPŘESTÁVÁ BÝT AKTUÁLNÍ

Biskup Roman se narodil v 6. století ve Francii a byl vychován na královském dvoře Chlotara II.

Poté co v Rouenu asi r. 626 zemřel biskup, byl Roman zvolen jeho nástupcem. Tento úřad údajně zastával do roku 638. Měl nejen vzdělání, ale i mimořádná charismata.

Jisté je, že bojoval proti přetrvávajícímu pohanství a připomíná se také jeho vliv na zničení Venušina chrámu. Legenda o jeho působnosti obsahuje vyprávění o mnoha divech, mezi které patří i jeho zásah proti povodni i scelení skleněné, jáhnem rozbité bohoslužebné nádoby. Již zmíněný pohanský chrám je v legendě popisován jako pevnost s tančícími démony, proti kterým Roman vyslovil kletbu.

Nejznámější je legendární vyprávění o přemožení draka, který je symbolem zlého ducha a pohanství. Je zde vytvořen obraz o přemožení predátora, neboť se vypráví o šelmě v bažinách na levém břehu Seiny, která požírala lidi i polní zvěř. K jejímu spoutání potřeboval Roman pomocníka, kterého našel teprve v odsouzeném vězni, jenž neměl už co ztratit. Roman vystoupil proti draku se znamením kříže a nakonec ho prý na vodítku vedl k soudu. Legenda pochází ze 14. století a drak je v ní představen jako had nazvaný Gargouille. Příběh osvětluje Romanův hlavní atribut i to, že kapitula katedrály měla každoročně právo při slavení památky sv. Romana vyžádat svobodu pro jednoho odsouzence k smrti (tzv. „privilegium sv. Romana“), které se údajně udrželo až do Francouzské revoluce. Omilostnění ke cti Romana se údajně konalo o svátku nanebevstoupení Páně. Předpokládá se úmysl, symbolizovat Kristovo vítězství nad Satanem a osvobození odsouzeného zločince pak jako symbol Kristem vykoupeného lidstva. Legendární výjevy byly také podnětem pro vyobrazení na zdech katedrály v Rouen. Výjev poutání draka je vytesán na jejím průčelí.

V posledních dvou letech života se Roman uchýlil k modlitbám a meditacím do poustevny, kde bojoval s pokušeními. Přemožení ďábla dosáhl tím, že jej odhalil. (Poznal ho i za podobou prosící chudé ženy a požádal o pomoc anděla.) Často totiž bývá nesnadné rozpoznat, za čím stojí Bůh a jakou masku používá ďábel.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Při vzpomínce na sv. Romana si připomenu potřebu ostražitosti před úklady ďábla a jejich moudrého rozpoznání od toho, co chce Bůh. Zároveň také skutečnost, že má záchrana i síla spočívá v Kristu.

Bože, Tys naplnil svatého Romana svou láskou, dal jsi mu víru, která přemáhá zlobu světa, a na připomínku moci nad ďáblem jsi ho přidružil k zástupu svatých biskupů; na jeho přímluvu nám dej vytrvalost ve víře, moudrost a sílu v lásce, abychom měli spolu s ním účast na Tvé slávě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes de Capestrano (1456); Servandus et Germanus (s. IV. in.); Theodoretus (asi 362); Severinus, ep. Colonien (asi 400); Severinus Boetius (524); Ioannes, ep. Syracusan (asi 609); Romanus, ep. Rothomagen (asi 644); Benedictus, presb. (před s. IX.); Ignatius, ep. Cpolitan (877); Ethelfleda (s. X.); Allucius (1134); Ioannes Bonus, eremita (1249); Ioannes Angelus Porro (1506); Thomas Thwing (1680); Maria Clotildis Angela a Sancto Francisco Borgia Iosepha Paillot et V sociæ (Maria Scholastica Iosepha a Sancto Iacobo Margarita Leroux, Iosephina Anna Iosepha Leroux, Anna Maria Augustina Erraux, Maria Francisca Lievina Lacroix, Maria Cordula Iosepha a Sancto Dominico Ioanna Ludovica Barré) (1794); Arnoldus /Iulianus Nicolaus/ Reche (1890); Hildephonsus García, Iustinianus Cuesta, Euphrasius de Celis, Honorinus Carracedo, Thomas Cuartero, Iosephus Maria Cuartero (1936); Leonardus Olivera Buera (1936); Ambrosius Leo /Petrus/ Lorente Vicente, Florentius Martinus /Alvarus/ Ibáñez Lázaro et Honoratus /Andreas/ Zorraquino Herrero (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský