Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





blah. Celina Chludzińska Borzęcka
Celina Chludzińska Borzęcka

26. října, připomínka
Postavení:vdova a spoluzakladatelka kongregace RC
Úmrtí:1913

ŽIVOTOPIS

Pocházela z Polska. Ve 20letech se provdala za Josefa Borzęcka. Ze čtyř jejich dětí dvě zemřely jako malé. Po 16 letech manželství její muž zůstal ležet ochrnutý raněn mrtvicí a Celina o něj pět let pečovala. Když zemřel, s dcerami se přestěhovala do Říma. Starší se za čtyři roky vdala zpět do Polska. Celina s mladší dcerou, pod vedením otce Semenenka, založily v Římě kongregaci sester Vzkříšení (Congregation Resurrectionists) složením slibů 6. 1. 1891. Po rozšíření kongregace do dalších zemí Celinina mladší dcera, coby představená komunity v Polsku, zemřela ve věku 43 let. Celina pak ještě téměř 7 let zůstala ve vedení kongregace.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

DUŠE SCHOPNÁ PRO LÁSKU K JEŽÍŠI VŠE VYDRŽET

Narodila se 29. 10. 1833 v Orsza (patřícímu dříve k Polsku, dnes k Bělorusku). Rodiče, Ignác a Petronella Chludziński, vychovávali své tři děti ve víře a lásce k Bohu i k Panně Marii. Vedli je také k ochotné pomoci chudým. Vlastnili půdu a patřili k bohatším lidem. Po prvním svatém přijímání Celina zatoužila po tom, aby její život zcela patřil Bohu. Později se ale na přání rodičů a radu biskupa v roce 1853 provdala za Josefa Borzęcka, kterého velmi milovala.

V manželství se jí narodily čtyři děti, z nichž dvě brzy zemřely. Po 16letém manželství, v době, kdy jejím dcerám bylo 11 (Celině) a 6 let (Hedvice), postihla jejího manžela mozková příhoda a zůstal ochrnutý. Ve snaze o co nejlepší lékařskou péči přestěhovala Celina celou rodinu do Vídně. Po dobu pěti let se starala o tělesné a duchovní potřeby ochrnutého manžela, který v roce 1874 zemřel. Matka Celina se v následujícím roce přestěhovala s dcerami do Říma. Jednak hledala objasnění, které potřebovala k přijetí Boží vůle a také chtěla, aby se dcerám dostalo širších obzorů v duchovní i kulturně-vzdělávací oblasti. Po dobu sedmi let však častěji cestovala mezi Polskem, Římem a Benátkami. V listopadu 1879 se její dcera Celina provdala za mladého Poláka.

Při hledání a snaze poznat Boží vůli se matka Celina setkala s o. Petrem Semenenkem, který jako spoluzakladatel „Resurrectionists“ si přál založit také ženskou větev této kongregace Vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista. Ten se stal Celině du chovním vůdcem a pomohl jí na cestě ke spiritualitě s mottem: „Skrze kříž a smrt ke slávě vzkříšení.“

V roce 1882 Celina Borzęcka se svou mladší dcerou Hedvikou a se dvěma dalšími ženami pod vedením otce Semenenka vytvořily novou komunitu nazvanou sestry Vzkříšení. Roku 1886 otec Petr Semenenko zemřel a vyvstala otázka, zda by nebylo nejlepší tuto komunitu rozpustit nebo připojit k nějakému jinému společenství. Celina však vytrvala v přesvědčení, že je Boží vůlí, aby kongregace žen věnujících se tajemství vzkříšení existovala a dosáhla apoštolských rozměrů, které pochází z Kristova vzkříšení. Za pomoci přátel hned následující rok otevřela svou první odpolední školu pro dívky. Jako kaplan a katecheta v ní působil Mons. Giacomo della Chiesa, který se později stal papežem Benediktem XV.

K oficiálnímu založení Kongregace sester Vzkříšení došlo 6. 1. 1891 v Římě, kdy zároveň Celina s Hedvikou složily slavné sliby. U dalších žen či dívek se jednalo pouze o skládání časných slibů. Událost je ojedinělá tím, že poprvé došlo k založení řeholního společenství matkou a její dcerou.

Na podzim roku 1891 začala Celina s Hedvikou první misi v Polsku otevřením řádového domu v Kęty, vzdáleném 21 km západně od Wadowic. Svůj úkol k obnovení společnosti zde sestry začaly prostřednictvím vzdělávání. Šíření kongregace pak postoupilo i do Bulharska a Ameriky. Matka Celina pro pokročilý věk počítala jako ostatní sestry s vedením kongregace Hedvikou, ale ta v Kęty, kde byla matkou představenou, náhle zemřela 27. 9. 1906 ve věku 43 let. Její vlastní matka nesla tuto bolest hrdinně se slovy: „Duše je schopna pro lásku k Ježíši vše vydržet.“ V roce 1911 na první generální kapitule byla i přes věk 78 let zvolena generální představenou. Poslední léta strávila intenzivní korespondencí a návštěvami svých sester, které vyzývala, aby žily svatě. V době, kdy nebyla schopna už promluvit, ještě napsala: „V Bohu je štěstí navždycky.“ Zemřela v Krakově tři dny před dovršením 80let a byla pohřbena do hrobky ke své dceři na hřbitově v Kęty. V roce 1937 byly její ostatky přeneseny do krypty klášterní kaple.

S uznáním hrdinských ctností papežem Janem Pavlem II. se jí 11. 2. 1982 dostalo titulu „Venerabilis“ (ctihodná) a papež Benedikt XVI. dekretem 16. 12. 2006 schválil zázrak na její přímluvu*.

Blahořečená byla 27. 10. 2007 v Lateránské bazilice za předsednictví kardinála José Saraiva Martinse. V souvislosti s její beatifikací ji papež Benedikt XVI. označil za úžasnou ženu s velkou vírou a připomněl význam i jejího nekrvavého mučednictví.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zamyslím se nad mottem: „Skrze kříž a smrt ke slávě vzkříšení“ a nad důvody Kristovy oběti.

Bože, Tys vedl blahoslavenou Celinu k hledání Tvé vůle a ke snášení každé bolesti pro lásku k Tvému Synu; prosíme Tě, dej, ať povzbuzení jejím příkladem rosteme v lásce a důvěře ve Tvou pomoc, abychom jednou i my došli k Tobě. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)

POZNÁMKA

*Jednalo se o zázračné uzdravení polského horolezce Andrzeje Mecherzynski-Vernon, který si v 15letech pádem na hlavu ze tří metrů způsobil velmi těžké poranění lebky s krvácením, pro které lékaři nedávali naději na přežití. Po šesti dnech začal náhle sám dýchat, další den nabyl vědomí a devátý den po úrazu již nebyly žádné příznaky anomálií, a z nemocnice byl propuštěn. Lékařská komise, která se sešla 9. 6. 2005, prohlásila uzdravení za lékařsky nevysvětlitelné.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Rusticus, ep. Narbonen. (asi 461); Lucianus et Marcianus (asi 250); Rogatianus, presb. carthaginensis (s. III.); Amandus, ep. Argentoraten (s. IV.); Aptonius (asi 567); Cedda (664); Eata (s.VII.); Sigebaldus (741); Witta seu Albinus, ep. Buriburgen (asi 786); Beanus, ep. Murthlacen (asi 1032); Fulcus (1229); Damianus Furcheri (1484); Bonaventura de Potentia (1711); Celina Chludzińska Borzęcka (1913)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský