Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




sv. Flavián
Flavianus, ep. Cpolitan.

17. února, připomínka
Postavení:biskup
Úmrtí:449
Atributy:biskup

ŽIVOTOPIS

Všechny jeho životopisy se soustřeďují na poslední dva významné roky jeho života. Byl duchovním pevné a živé víry, plný horlivosti pro čest a chválu Boží, usilujíc vždy o duchovní dobra věřících. Jako takový v roce 447 byl povýšen na patriarchu v císařském sídelním městě Cařihradě.

Bývávalo zvykem jako projev úcty posílat císaři požehnané chleby, tzv. eulogie. Lakotní dvořané zvyk změnili vyžadováním chlebů z ryzího zlata. Flavián místo zlatých poslal opět obyčejné. Císařův ministr Chrysafius však znamení jednoty, míru a blahobytu vyžadoval ze zlata. Flavián mu však odpověděl: "Zlato a stříbro nemám, chrámové poklady nejsou moje; ty smím použít jen na potřeby chrámu nebo pro chudé." Chrysafius, jenž byl eunuch a jako přední dvořan mocný důvěrník slabomyslného císaře Teodosia II., se s tím nechtěl smířit a začal ho nenávidět.

V té době Eutyches, archimandrita (představený) v cařihradském klášteře, začal šířit blud monofysitismus. Učil, že Kristus měl pouze Božskou přirozenost, která tu lidskou zcela pohltila, takže jeho tělo bylo lidsky jen zdánlivé. Flavián, opíraje se o autoritu římského biskupa, pustil se do boje s bludy a odsoudil na svolaném církevním sněmu i Eutycha, který zas hledal ochranu u císaře s pomocí jeho rádce. Chrysafius s radostí namluvil císaři, že patriarcha Flavián vyvolává církevní spory, k jejichž urovnání bude zapotřebí svolat obecný církevní sněm. Císař poslechl a nařídil v roce 449, aby se sněm sešel v Efesu. Jeho předsedou ustanovil vášnivého biskupa Dioskura, Eutychesova spojence, který Chrysafiovi slíbil, že Flaviána zničí. Sněm byl smutnou událostí, svědčící o zahanbujícím otroctví, do jakého se církev dostala za vlády neschopných cařihradských císařů. Tento sněm byl nazván loupežnickou synodou. Flaviánovi byl na sněm zamezen přístup. Zato tam měli přístup všichni přívrženci Eutychovi. Dopis papeže, který byl poslán Flaviánovi, se tam nesměl číst. Pravověrným biskupům tam bylo vyhrožováno smrtí. Dioskur s druhy odsoudili Flaviána jako původce sporů, zbavili ho úřadu a aniž mu dovolili se hájit vyobcovali ho a prohlásili za psance. Proti tomu povstali papežští vyslanci, ale na pokyn Dioskurův byli na ně přivoláni ozbrojení žoldnéři. Pak se také zmocnili Flaviána, ztloukli ho, zkopali a zkrvaveného odtáhli do vězení. Zastrašení biskupové nato podepsali, co jim Dioskur předložil. Zmučený Flavián byl vypovězen do vyhnanství, ale třetí den cesty, uprostřed ozbrojeného doprovodu, zemřel zřejmě na následky týrání.

V následujícím roce zemřel císař při pádu z koně a tím vzala za své i moc hlavního příznivce bludařů. V roce 451 se sešel čtvrtý obecný církevní sněm v Chalcedoně, na kterém byl čten list papeže Lva Velikého o dvojí přirozenosti Krista a kacířství Monofysitů bylo zavrženo. Byla také vzdána chvála statečnému obhájci pravověrného učení Flaviánovi a prohlásili ho za mučedníka pravé víry. Jeho tělo bylo slavně převezeno do Cařihradu.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Fundatores VII Ordinis Servorum Mariæ: Alexius, Bartholom (1310); Theodorus Tiro (306); Flavianus, ep. Cpolitan. (449); Lucas Belludi (1268); Bonosus (ca. 373); Mesrobus (ca. 440); Fintanus, abbas (ca. 440); Finanus (ca. 656); Silvinus (s. VIII.); Constabilis (1124); Evermodus (1178); Lucas Belludi (1268); Antonius Leszczewicz (1943)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský