blah. karmelitáni OCarm a karmelitky z kongregací řádu ze 498 španělských mučedníků

Fratres Carmelitani et Sorores Carmelitanae Missionariae ex CDXCVIII Martyribus Hispanis

6. listopadu, připomínka
Postavení:	mučedníci
Úmrtí:	1936

ŽIVOTOPIS

Mezi 498 mučedníky občanské války bylo blahořečeno 53 karmelitánských mučedníků. Z nich 31 bosých karmelitánů (OCD), 16 řeholníků OCarm, po jedné karmelitánské řeholnici z kongregací HH.C.a.CH. a CCV a dále čtyři misijní karmelitky z kongregace CM.

Jejich beatifikační slavnost se uskutečnila 28. 10. 2007, kdy byli blahořečeni mezi 462 osobami řeholního stavu a dalšími 26 duchovními španělských diecézí. Zároveň byl jako datum společné památky všech 498 mučedníků stanoven 6. listopad. Na těchto stránkách se jejich životopisy vyskytují v rozdělení podle řádů ve velkých skupinách „pro meditaci“.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

DVANÁCT SPOLUMUČEDNÍKŮ OCarm

umučených 29. 7. 1936 v Clot dels Aubins u Cervery v provincii Lleida a v arcidiecézi Barcelona

(Angelus Prat Hostench, presb. et XI socii: Elisææ M. Maneus Besalduch, Anastasio María Dorca Coromina; Eduardo María Serrano Buj; Pedro Ferrer Marín; Andreas Corsino María Solé Rovira, Miguel M. Solér Sala, Ioannes M. Puigmitjá Rubió, Petrus Thomas M. Prat Coldecarrera, Elisæus M. Fontdecava Quiroga, Iosephus M. Escoto Ruiz, Elias M. Garre Egea )

⁸⁴ Angel Maria Prat Hostench – / šp: Ángel - čs: Anděl

Narodil se 30. 4. 1896 u Girony ve Španělsku. Do školy chodil v Banyoles a v roce 1908 přešel ke karmelitánům v Olot. V roce 1912 složil první řeholní sliby a v roce 1916 slavné. Kněžské svěcení přijal r. 1918 v Gironě. Od roku 1923 byl rektorem menšího semináře v Olot a údajně byl také učitelem přírodních věd. Vynikal jako oblíbený Mariánský kazatel a stal se vyhledávaným zpovědníkem. Jeho obětavost a horlivost v apoštolátu měla základy v hluboké víře a v oddanosti Bohu. V roce 1922 je uváděno jeho působení v Tárrega, kde byl převorem od roku 1933 až do mučednické smrti r. 1936.

Již před začátkem občanské války byla karmelitánská komunita P. Angela Prata Hostench protinábožensky smýšlejícím obyvatelům Tárregy jistým „trnem v oku.“ Vyvolávali proticírkevní nálady a v únoru roku 1934 došlo k tomu, že řeholníci našli rozbitý svatostánek a hostie rozházené po podlaze. V říjnu nechali komunisté svými lidmi hlídat dveře konventu. V červnu 1936 byl řeholníkům oznámen zákaz vyučování ve škole a působení v nemocnici. O měsíc později jim bylo na ulici projevováno nepřátelství házením kamenů a P. Angelu Pratovi při prvních zprávách o vypuknutí revoluce věřící radili odejít s bratry do ústraní. Ramón Sauret přispěchal 20. 7. s varováním před připravovaným útokem. Převor se rozhodl uzamknout kostel a pět kandidátů se dvěma novici poslat v civilu k rodinám. Následující den starosta nařídil do hodiny opustit konvent a předat klíče od kláštera. Převora ještě napadlo požádat ho o povolení pro všechny své řeholníky k cestě do Itálie. Oznámení úmyslu zřejmě vedlo k tomu, že milicionáři všechny na nádraží zatkli a uvěznili. U převora objevili dopis od o. Eduarda. Ten se pro nedůvěru k starostovi nedostavil a podle údajů v listě ho potom dopadli a odvezli i se spolubratry do 12 km východně ležícího Cervera. Ve 3 km vzdáleném Clot dels Aubens je potom milicionáři v noci z 28. na 29. 7. všechny po dvojicích postříleli. P. Angel Prata opakovaně marně prosil za propuštění dvou 17letých chlapců. Umírali většinou se zvoláním „Ať žije Kristus Král!“ S tímto zvoláním umíral převor jako poslední. Bylo mu 40 let.

⁸⁵ Elizeus Maria Maneus Besalduch – /šp: Eliseo

Narodil se 15. 12. 1896 v San Mateo v provincii Castellón ve Španělsku. Do karmelitánského kláštera v Olot přišel v roce 1910, dočasné sliby složil r. 1915 a o 4 roky později vykonal sliby věčné. V Orihuele v r. 1921 se stal knězem. Již jako novic vynikal zbožností a pokorou, jako kněz hluboce soustředěným prožíváním mše svaté. Popisován je jako muž mírumilovné povahy, pokorný, velmi prostý, radostný, vstřícný a snaživý s ochotou trpět pro Krista. Brzy po vysvěcení odplul do Brazílie, kde s velkou horlivostí působil 12 let. Ze zdravotních důvodů se vrátil do Španělska a v Tárrega byl od r. 1934 novicmistrem. Zde u Cervery se dočkal mučednické koruny, o které mluvil už při odchodu do Brazilie. Jako přesné místo mučednické smrti se udává Clot dels Aubins, ale současné mapy ani plány tento název již neuvádějí.

⁸⁶ Anastáz Maria Dorca Coromina – /šp: Anastasio

Narodil se 30. 12. 1907, v Santa Margarita de Bianya v provincii Gerona. Ke karmelitánům do Olot přišel v roce 1922. Dočasné sliby složil r. 1925 a věčné sliby o tři roky později. Kněžské svěcení přijal v Římě r. 1931. Poté byl poslán na určitou dobu přednášet teologii do Krakova v Polsku a pak nastoupil jako profesor teologie a prefekt studentů v Olot. Vynikal laskavostí a pokorou. Byl horlivý nejen jako kazatel, ale i jako spisovatel. Vyzýval k obraně víry slovy: „Musíme mít sílu bránit soukromě i veřejně svou víru.“ V červenci 1936 byl pozván, aby kázal o slavnosti Panny Marie Karmelské v Tárrega. Zřejmě v souvislosti s vypuknutím revoluce zde zůstal déle a byl nakonec popraven se spolubratry u Cervery.

⁸⁷ Eduard Maria Serrano Buj – /šp: Eduardo

Narodil se 21. 12. 1912 ve Villarluengo v provincii Teruel ve Španělsku. V roce 1923 přišel na studie do Olot a pokračoval pak v Římě. Dočasné sliby složil r. 1928 a slavné sliby skládal až r. 1935. V témže roce také přijal kněžské svěcení. Byl prostý, tichý, meditativní, vyzařoval radost a měl rád hudbu. Vynikal úctou k eucharistii, dobrými vztahy a odhodlaností. Stal se profesorem filosofie v Tárregu. Studentům zdůrazňoval, že znalosti bez zbožnosti vedou k pýše. Znalosti však že jsou potřebné k šíření víry i k její obraně. A věrnost v tomto má jít až k prolití krve.

⁸⁸ Petr Ferrer Marin – /šp: Pedro

Narodil se 1. 6. 1909 v Mataro v provincii Barcelona ve Španělsku. Ke karmelitánům v Olot přišel asi až v roce 1932. Již tehdy spojoval intenzivní život modlitby s apoštolským úsilím a prací pro chudé. Zvolil si heslo: „Zcela se dávat všem.” Vynikal v sebeovládání, ve ctnostech poslušnosti a pokory, lásky, silné víry a oddanosti ke Kristu v eucharistii i Panně Marii Karmelské. S láskou se snažil druhým pomáhat po stránce materiální i duchovní. Věnoval se studiu a po dvou letech v Olot byl poslán do Tárrega. Tam v roce 1935 složil se čtyřmi bratry, kteří byli přibližně o 10 let mladší, řeholní sliby do rukou otce Xiberta. Ten jim otevřeně řekl, že žádat v té době o sliby znamená připravovat se na mučednictví. Pravdivost jeho slov se potvrdila za 10 měsíců. Když po zvolání „Ať žije Kristus Král!“ zemřel, bylo mu 27 let.

Do pětice těch, kteří s odhodláním skládali slib v září před vypuknutím občanské války, patřili následující čtyři bratři.

⁸⁹ Ondřej Corsino M. Solé Rovira – /šp: Andrés

Narodil se 23. 1. 1919 ve Vendrell v provincii Tarragona ve Španělsku. Do karmelitánské školy v Olot vstoupil v necelých 10 letech. Ve studiu pokračoval ve Vila-real v Castellónu, odkud v roce 1935 přišel Tárrega, kde v září složil řeholní sliby. Byl dobrým spolužákem, který do školy přicházel vždy pečlivě připravený. Za základní knihu vědění, bez které nelze splnit to, proč jsme zde, považoval katechismus a druhým těmi slovy připomínal, že v něm jsou základní pravdy víry a křesťanského učení. Svou věrnost dosvědčil mučednickou smrtí u Cervery v 17 letech. Jeho posledními slovy bylo: „Viva Crist Rei!“.

⁹⁰ Michael Maria Solér Sala – /šp: Miguel

Narodil se 15. 3. 1919 v Olot v provincii Girona ve Španělsku. Od roku 1929 studoval ve Vila-real v Castellónu. Byl zbožným studentem se vztahem k hudbě, který dovedl být veselý a dobře se domlouval s druhými. Do Tárrega přišel v roce 1935 a v září složil řeholní sliby.

⁹¹ Jan M. Puigmitjá Rubió

Narodil se 16. 4. 1919 v Olot v provincii Girona ve Španělsku. Od roku 1929 byl studentem ve Vila-real v Castellónu, odkud v roce 1935 přišel do Tárrega, kde v září složil řeholní sliby. Zvolil si cestu, na které nejednou opakoval: „Jsem šťastný, jsem velmi šťastný!“. Jeho štěstí bylo dovršeno při setkání s Kristem tváří v tvář, kterému v pozemském životě naposled provolal slávu v noci na 29. červenec u Cervery.

⁹² Petr Tomáš Maria Prat Coldecarrera – /šp: Pedro Tomás

Narodil se 4. 8. 1919 v Santa Margarita de Bianya v provincii Gerona ve Španělsku. Od roku 1931 byl studentem ve Vila-real. V roce 1934 je zaznamenán v komunitě v Olot a od roku 1935 jako student filosofie v Tárrega, kde v září složil řeholní sliby. Hodně času trávil adorací Nejsvětější svátosti. Byl šťastný, veselý, plný energie. Když podstupoval mučednickou smrt ještě mu nebylo ani 17 let.

⁹³ Elizeus M. Fontdecava Quiroga – /šp: Eliseo

Narodil se 12. 5. 1891 v Portbou v provincii Gerona ve Španělsku. Do karmelitánského řádu vstoupil v roce 1934, kdy mu už bylo 43 let a řeholní formaci získával v Tárrega. Jako laický bratr pracoval v kuchyni. Byl upřímný, přátelský a plný porozumění pro druhé. V jeho charakteru je vyzvedávána pokora a obětavost. Po dvou letech života v klášteře podstoupil, se srdcem plným lásky, mučednickou smrt u Cervery.

⁹⁴ Josef Maria /Gabriel/ Escoto Ruiz – /šp: José

Narodil se 10. 8. 1878 v Atotonilco El Alto v oblasti označované jako Jalisco v Mexiku. Křestní jméno měl Gabriel. V mládí začal pracovat jako obchodní zástupce, s cestami do Argentiny a USA. Je uváděno, že vyučoval angličtinu a později se věnoval novinářské činnosti. Po více jak 20 let se vyhýbal svátostem. Teprve v roce 1926, ve věku 48 let, se oženil s Růženou Orozco Morales a začal žít plný křesťanský život. Toužil nahradit léta, která prožíval ve vzdálení se od Boha. Po osmilém manželství s ženou, která mu pomáhala na cestě k Bohu, se společně dohodli na zcela zasvěceném životě v karmelitánském řádu. V roce 1935 Růžena Orozco vstoupila ke karmelitkám a Escoto Ruiz začal noviciát v mužském klášteře v Tárrega. V dalším roce byl povolán k mučednictví dva měsíce před stanoveným datem pro složení řeholního slibu.

⁹⁵ Eliáš Maria Garre Egea – /šp: Ludovico

Narodil se 9. 10. 1910 v Barceloně ve Španělsku. Zvolil si povolání krejčího a svým zevnějškem mu dělal čest. Byl pohledný a vynikal elegancí. Uvádí se i jeho citové založení a že život z víry bral vážně. V 25 letech se rozhodl pro život karmelitánského řeholníka. Noviciát v Tárrega začal až 27. 4. 1936. Poté co převor 21. července musel odevzdat klíče, Eliáš na něj začal naléhat, aby je rozpustil domů, ale představený usoudil, že pro duchovní podporu a další řeholní život bude lépe, zůstanou-li pohromadě a přesídlí do Itálie. Již chtěli nastoupit do vlaku, když proti své vůli museli změnit směr. Místo Itálie je všechny po skončeném dni čekalo Boží království. Eliáš se před cestou podřídil rozhodnutí představeného se slovy, že poslušnost poslouží k jejich spáse. S jásavým zvoláním slávy Kristu Králi, přijal do svého srdce jednu z vystřelených kulek milicionářů.

Těla mučedníků byla za Cerverou spálena. Ohořelé ostatky mučedníků prý roztahali psi a popel popravených byl určen za hnojivo pro vinici. Místní farář, pokud to jen bylo možné, posbíral části ostatků a ty byly po válce uloženy do zdi karmelitánského kostela v Tárrega.

KLERIK OCarm

umučený 6. 10. 1936 v Barceloně (Euphrasius Maria Raga Nadal)

⁹⁹ Eufrasius Maria Raga Nadal – /šp: Eufrosino

Narodil se 28. 12. 1913 v Ulldeconě v provincii Tarragona ve Španělsku. Vstoupil do semináře ve Villarreal a stal se klerikem karmelitánské komunity v Olot. Řeholní sliby složil 15. 7. 1936. Tři dny poté vypukla ve Španělsku občanská válka připravená pučisty v Maroku, kteří hlásali, že především je zapotřebí „zničit církev a všechno, co ji připomíná“.

Bratr Eufrasius pojal úmysl vycestovat do misií a napsal o něm svému otci, se žádostí o dokumenty. Dopis se však dostal do rukou revolucionářů. Jeho nápad, usnadnit si únik ze země nabídnutím se k ostraze hranic, mu nevyšel. Dne 3. 10. byl zatčen, naložen do auta a třetího dne skončil v Barceloně mučednickou smrtí.

DVA SPOLUMUČEDNÍCI OCarm

umučeni 13. 10. 1936 u Barcelony

(Ludovicus Maria Ayet Canós et Angelus Maria Presta Batlle)

⁹⁶ Ludvík Ayet Canós – /šp: Ludovico

Narodil se 25. 7. 1886 ve Vila-real u Castellón de la Plana ve Španělsku, do rodiny zemědělců. Byl nejmladší z pěti bratrů. V mládí pomáhal rodičům a navštěvoval františkánskou školu. V srpnu 1909 vstoupil do karmelitánského řádu a 2. 2. 1911 skládal řeholní sliby. Stal se katechetou a na začátku května 1920 byl vybrán k vyplutí do misií. Jednalo se o misie v Portoriku a založení misijního sídla ve Venezuele. V Puerto Rico v Portoriku působil dva roky jako katecheta. Od 23. 6. 1922 šest let pracoval ve Venezuele. Jeho heslem bylo: „Sloužit Pánu s radostí.”

V roce 1928 se vrátil do Španělska. Působil v Tarrase, kde měli karmelitáni školu. Navštěvovaly ji převážně děti dělníků z továren, ale protinábožensky zaujatá část obyvatelstva jim přičítala podíl na sociální nespravedlnosti. Když v neděli 19. července 1936 propukla občanská válka, hned po prvních zprávách zfanatizovaný dav zaútočil na kostel a dal se do pustošení. V klášteře žili dva kněží a dva bratři.

Angel Presta Batlle s Ludvíkem připravovali slavnostní hostinu z důvodu přesunuté slavnosti Panny Marie Karmelské, ze čtvrtka na neděli. Náhle bylo třeba vše opustit. Rozhodli se pro odchod k rodinám přátel ve městě. Jeden kněz odjel do Barcelony. Oba bratři, Ludvík Ayet Canós a Angel Presta Battle se odešli ukrýt k paní Tereze Salvanos a jelikož se pronásledovatelé začali dobývat do domu, snažili se utéci zadním vchodem. Přesto byli dopadeni a uvězněni. Z vězení v Tarrase byli 13. srpna převezeni do věznice v Barceloně, kde byli do 12. října, než byli transportováni do soudní budovy. Následujícího dne je s dalšími čtyřmi mučedníky dopravili ke hřbitovu a svou nenávist k laskavým řeholníkům vylévali zběsilou střelbou do jejich těl. V roce 1941 byly jejich ostatky objeveny a po identifikaci přeneseny na hřbitov v Tarrase (30 km SZ od Barcelony).

⁹⁷ < b>Angel M. Presta Batlle se narodil 17. 2. 1915 v Olot v provincii Girona ve Španělsku. V 15 letech oblékl karmelitánský hábit. Jako řeholní bratr měl práci kuchaře a katechety v Tarrase. V 21 letech ho čekala mučednická smrt.

MISIONÁŘ A PŘEVOR OCarm

umučený 22. 11. 1936 v Barceloně (Ferdinandus Maria Llovera Puigsech )

⁹⁸ Ferdinand M. Llovera Puigsech – /šp: Fernando

Narodil se 19. 3. 1902 v Orfans v provincii Girona ve Španělsku do katolické rodiny jako 13. dítě a po něm přišel ještě další sourozenec. Tři jeho sestry se staly řeholnicemi a jeden jeho bratr rovněž knězem. Ferdinand r. 1918 přišel do karmelitánského kláštera, stal se knězem a pět let působil jako misionář v Portoriku. Stal se vyhledávaným duchovním vůdcem, vyzařoval pokoj a často byl žádán o pomoc s urovnáním sporů. Po návratu do Španělska se stal převorem v Olot.

Dne 18. 7. 1936 vstoupili do Španělska pučisté z Maroka, kteří vyvolali připravovanou občanskou válku. Jejich podstatným úmyslem, který veřejně vyhlašovali bylo „zničit církev a všechno, co ji připomíná“. Zfanatizované skupiny podnikaly útoky na kostely a kláštery v zemi. Milicionáři začali s vražděním kněží a především řeholníků. Krutě se mstili osobám, které je chránily. Dne 25. 7. skupina fanatiků, s nenávistí ke všemu církevnímu, vypálila místní kostel v Olot. Řeholní bratři se rozešli na různá místa. Převor Ferdinand Llovera odešel k příbuzným a připravoval se pod jiným jménem opustit Španělsko. Rozhodl se 6. 11. vyplout na lodi Aufa k francouzskému přístavu Marseille. Jeho plán někdo prozradil policii a ta ho přišla před odplutím zatknout. Obviněn ze štvaní proti revoluci byl odsouzen. Po uvěznění čerpal sílu z modlitby a cele se odevzdal do rukou Božích. Povzbuzoval spoluvězně a poskytoval jim kněžskou službu. Myslel více na druhé než na sebe a před popravou promluvil na katy a odpustil jim. Zastřelen byl 22. 11. v kopci Montjuic v Barceloně.

MUČEDNICE Z KARMELITÁNSKÉ KONGREGACE HH.C.a.CH.

umučená 13. 8. 1936 ve Vic

(Maria a Sancta Iosepha Badía Flaquer)

¹⁰⁰ Marie od sv. Josefa /též M.Patrocinia/ Badía Flaquer – /šp: María del Patrocinio de San José

Narodila se 28. 8. 1903 v Bigas v provincii Barcelona ve Španělsku. Po vstupu do konventu karmelitek ve Vic v provicii Barcelona přijala řeholní jméno Marie od sv. Josefa.

Klášter ve Vic je mateřincem karmelitek milosrdenství (CCV) založeným sv. Jáchymou de Vedruna de Mas, ale Marie Badía Flaquer je uváděna jako mučednice kongregace (HH.C.a.CH.) „Hermana Carmelitas de la Caridad“.

Při cestě za svým posláním byla 13. 8. 1936 zastavena čtyřmi milicionáři. Na jejich otázky popravdě vyznala své zasvěcení Kristu. Milicionáři ji naložili do auta a zastavili s ní v blízkosti San Martin de Riudeperas. S nemravnými gesty ji vytáhli z auta a ona důrazně zvolala: „To! Nikdy! Dávám přednost smrti!“ A dala se na útěk z důvodu uchránění panenství. Násilníci začali do ní střílet. Po upadnutí byla ještě zaslechnuta její slova o odpuštění. Druhý den ráno bylo ve stejném místě nalezeno její tělo a pravá ruka ještě tiskla kříž ukrytý v blízkosti srdce.

MUČEDNICE Z KARMELITÁNSKÉ KONGREGACE CCV

umučená 8. 9. 1936 ve Vic (Apolonia Lizarraga a Santísimo Sacramento Zabalegui)

⁴⁵ Apolónie Lizarraga od Nejsvětější svátosti /y de Ochoa/ Zabalegui – /šp: Apolonia del Santísimo Sacramento

Narodila se 18. 4. 1867 v Lezáun v Yerri-Navarreve ve Španělsku. Ve farním kostele sv. Petra byla pokřtěna 20. června a vyrůstala ve věřící rodině. V 19 letech vstoupila do kláštera ve Vitoria-Gasteiz (v provincii Álava v severním Španělsku) do kongregace sester karmelitek milosrdenství (Carmelitanes de la Caridad). Noviciát zde začala 16. 7. 1886 a první sliby složila 17. 7. 1888. Poté byla poslána do Trujillo (Cáceres) a do Zhd'ár (Badajoz). V roce 1907 se stala představenou v Seville a o dva roky později ve Vic. Roku 1925 byla zvolena generální představenou kongregace. V tomto úřadě vynikala mimořádnou horlivostí a láskou. Pronásledování za občanské války ve Španělsku ji zastihlo v mateřinci kongregace ve Vic. Bylo jí 69 let. Po zajetí na začátku zří 1936 byla Apolónie Lizarraga uvězněna u sv. Eliáše v Barceloně. Svědek o její mučednické smrti ve výpovědi uvedl strašné počínání dvou milicionářů, kteří z matky představené zaživa odřezávali kusy masa a házeli je prasatům. Údajně to bylo 8. září 1936.

ČTYŘI MISIJNÍ KARMELITKY KONGREGACE „CARMELITAS MISIONERAS DE GRACIA“ (CM)

umučené 24. 9. 1936 na La Arrabassada poblíž Barcelony

(Esperanza a Cruce /Teresia/ Subirá Sanjaume, Maria Refugio de San Ángelo M. Roqueta Serra, Daniela de San Bernabé /Vicentia/ Achurra Gogenola et Gabriela a Sancto Ioannes a Cruce /Francisca/ Pons Sardá)

⁶¹ Esperanza od Kříže /Terezie/ Subirá Sanjaume – / čs: Naděje; šp: de la Cruz

Narodila se 27. 2. 1875 v Sanjaume Ventola v provincii Girona ve Španělsku. V mládí začala pracovat v nemocnici v Bagur, kde působili karmelitáni. Neměla vzdělání, ale vynikala bezvýhradnou láskou k trpícím. Ve 20 letech, 31. 7. 1895, vstoupila do kláštera Carmelitas Misioneras de Gracia v Barceloně. Noviciát začala 10. 10. a přijala nové jméno Esperanza od Kříže. Časné sliby skládala 3. 12. 1896 a věčné sliby 10. 3. 1902. Péči o nemocné z počátku vykonávala v Tarregu a Alayor poblíž Baleares. Potřebné znalosti získávala v Colegio de Sans a ve Vilarrodoně v provincii Tarragona. Při službě dovedla překonávat obtíže, byla velmi vlídná a plná pochopení. Kolem r. 1930 se stala představenou komunity ve Vilarrodoně. Sestry vedla k adoraci a připomínala: „Prosme Ježíše o sílu a vytrvalost až k smrti.“

S vypuknutím občanské války začalo mnoho lidí vůči církvi otevřeně vyjadřovat nepřátelství. Sestry misionářky se 20. 7. 1936 rozhodly k opuštění kláštera. Esperanza starostlivě odklidila všechny kříže a následující ráno se sestry rozešly, aby se skryly u přátel. Byl nejvyšší čas, protože záhy na to nepřátelé zapálili farní kostel a začali sestry hledat. Vyzbrojeným milicionářům se to podařilo ve večerních hodinách 24. 7. Kněze dopadli o něco dříve poblíž náměstí. Všechny odvezli do vězení ve Villafranca del Panadés. Poslední červencový den se sestry loučily se slovy: „Uvidíme se v nebi.“ Bylo jim totiž řečeno, že budou propuštěny a mají jít do Barcelony. Vyprovázelo je pak komando “Comité Rojo” a při silnici La Arrabassada směřující k Barceloně byly v nočních hodinách zastřeleny. Esperanza měla 61 let.

⁶² Marie Refugio M. Roqueta Serra – /šp: María R. de San Ángelo

Narodila se 20. 4. 1878 v Gabarra v provincii Lleida ve Španělsku do chudé rodiny. K Misijním karmelitkám v Gracia, v barcelonské provincii, vstoupila 1. 4. 1897 a 15. 12. začala noviciát. Po roce jako dvacetiletá složila 20. 12. 1898 časné sliby a slavné sliby vykonala 23. 4. 1904. Její činnost byla charakterizována jako andělská a vášnivá. Pracovala s nadšením a práci stále doplňovala modlitbou. Byla prostá a otevřená k přijetí jakékoli Boží vůle. Jednou jí ve snu bylo zjeveno, že zemře mučednickou smrtí s představenou matkou Esperanzou. S tou myšlenkou se na smrt připravovala a s vypuknutím občanské války ji očekávala. S matkou Esperanzou byla vězněna ve Villafranca del Panadés a 31. 7. zastřelena ve věku 58 let.

⁶³ Daniela de San Bernabé /Vincencie/ Achurra Gogenola – /šp: D. de San Bernabé

Narodila se 4. 4. 1890 v Berriatúa v provincii Vizcayave ve Španělsku do prosté baskické rodiny. Dne 23. 3. 1915 odešla do kláštera Misijních karmelitek a 23. 9. začala v Gracia noviciát. Po roce, 16. 10., složila časné sliby a 17. 10. 1921 věčné. Byla temperamentní, veselá se smyslem pro humor, pečlivá a pokorná. Byla poslána pracovat do Corts v barcelonské diecézi a pak sloužila nevidomým v Badaloně, v Casa Madre de Gracia a v Barceloně, kde vykonávala službu u nemocných po domech. Ve 46 letech ji “Comité Rojo” pro oddanost Kristu zastřelili u silnice La Arrabassada.

⁶⁴ Gabriela od sv. Jana od Kříže /Františka/ Pons Sardá – /šp: G. de San Juan de la Cruz

Narodila se 18. 7. 1880 v Esplugues de Francoli v provincii Tarragona ve Španělsku. Do kláštera Misijních karmelitek v Gracia v Barceloně přišla až ve 26 letech, 9. 4. 1907. Noviciát začala 11. května. Věčné sliby složila 17. 10. 1913. Gabriela měla pevný charakter, byla upřímná a připravená k obětem, které vyžadovalo zvolené povolání i v kritické době. Se zhoršováním situace řekla, že pokud budou sestry povolány k mučednictví, Bůh jim dodá i nezbytnou milost, aby obstály. Také prohlásila: „Budu poslední opouštět hořící klášter, jsem připravena obětovat život. Bože dej mi potřebnou milost.“ Zatčena byla společně se sestrou Danielou a zastřelena při silnici La Arrabassada. Bylo jí 56 let.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Leonardus, eremita (asi s. VI.); Felix, m. Thinisæ (s. III.); Paulus, ep. Cpolitanus (asi 351); Melanius (po r. 511); Iltutus /Farchog/, Abate e fondatore (asi 540); Callinicus, Himerius, Theodorus, Stephanus, Petrus, Paulus, Theodorus alter, Ioannes, Ioannes alter et socii, m. Hierosolymæ (638); Severus, ep. Barcinonen (asi s. VII.); Protasius, ep. Lausannen (s. VII.); Winnocus (asi 716); Stephanus, ep. Apten (1046); Theobaldus, presb. (1070); Christina Stumbelensis^♦ (1312); CDXCVIII Spanish Martyrum^♦ (1936); Patres Praedicatores e CDXCVIII Martyribus Hispanis ^♦ (1936); Patres Praedicatores e CDXCVIII Martyribus Hispanis – photo^♦ (1936); Patres Salesiani ex CDXCVIII Martyribus Hispanis^♦ (1936); Fratres Scholarum Christianarum ex CDXCVIII Martyribus Hispanis^♦ (1936); Fratres Maristae a Scholis ex CDXCVIII Martyribus Hispanis^♦ (1936); Fratres Carmelitani Discalceati ex CDXCVIII Martyribus Hispanis ^♦ (1936); Fratres Carmelitani et Sorores Carmelitanae Missionariae ex CDXCVIII Martyribus Hispanis ^♦ (1936); Thomas Mkinstuba Jihyoe, m. Nagasakii (1637); DXXII Spanish Martyrum^♦ (1934 až 1937)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský