Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Engelbert
Engelbertus, ep. Colonien.

7. listopadu, připomínka
Postavení:biskup a mučedník
Úmrtí:1225
Atributy:biskupské insignie, kříž a meč, trnová koruna a hřeby, knížecí čapka, palma

ŽIVOTOPIS

Narodil se asi roku 1185 jako syn hraběte Engelberta z Bergu poblíž Kolína nad Rýnem v Německu. Matka Markéta byla dcerou hraběte z Gelderlandu. Vzdělání se mu dostalo v katedrální škole v Kolíně nad Rýnem, kde byl již v roce 1199 zařazen mezi kanovníky a ještě jako chlapec vlivem příbuzných získal církevní obročí. Roku 1203 byl jmenován proboštem katedrály v Cáchách.

V mládí byl zapletený do politiky a ovlivňován vrstevníky z řad šlechty. Během sporů mezi papežem a říší byl na straně Oty IV., což vedlo k jeho exkomunikaci papežem Inocencem III. Poté se papeži podřídil a v roce 1212 vystupoval proti albigenským. Kolem roku 1216 je uváděn jako arcibiskup v Kolíně nad Rýnem a v této hodnosti i jako poručník Jindřicha, syna Bedřicha II., který se v Cáchách r. 1222 stal králem. Biskup Engelbert se důsledně snažil o obnovu života své diecéze, zastával se chudých a slabých, vystupoval proti bezpráví, hájil práva a svobodu církve. To vedlo k vystupňované nenávisti, které se dočkal od šlechty, a k jeho následnému zavraždění.

Pohřben byl ve své katedrále a v místě jeho mučednické smrti byl později na usmíření postaven klášter cisterciaček. Svatořečený byl v roce 1618.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Willibrordus (739); Prosdocimus (s. III.); Athenodorus, ep. Neocæsarien. in Ponto (s. III.); Amaranthus (asi s. III.); Hieron et socii (s. IV.); Herculanus, ep. Catalaunen (548); Baldus (asi 552); Cungarus (s. VI.); Florentius, ep. Argentoraten (před r. 614); Lazarus, stylita in monte Galesio (1054); Engelbertus, ep. Colonien. (1225); Antonius Baldinucci (1717); Vincentius Grossi (1917)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský