Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-







sv. Simpronián, Klaudius, Nikostrát, Kastorius a Simplicius
Simpronianus, Claudius, Nicostratus, Castorius et Simplicius

8. listopadu, připomínka
Postavení:mučedníci
Úmrtí:asi 306
Patron:kameníků, sochařů, stavitelů; vzýváni jako ochránci dobytka
Atributy:kameníci, dláto, kružidlo, špičaté kladivo, příložník, kusy mramoru či kamene, pichlavé koruny nebo také oslavné koruny, kterými je korunují andělé

ŽIVOTOPIS

Martyrologium nám připomíná mučedníky označované jako „Čtyři korunovaní“ (Quattuor Coronati) a současně jmenuje pět světců. Jejich jména v martyrologiu jsou Simpronián, Klaudius, Nikostrát, Kastorius a Simplicius. Dříve byli často uváděni pod jmény: Sever, Severián, Karpofor a Viktorín. Někde je dočasná změna jejich jmen dávána do souvislosti s mnoha poctami, kterých se v Římě dostávalo jejich relikviím.

Uváděný počet čtyř kameníků je např. v hagiografickém díle S. Ravika odůvodňován významem číslice 4, vyjadřující události a věci z našeho světa, jak prý uvedl už sv. Bonaventura (počínaje čtyřmi biblickými řekami přes čtveřici evangelistů…). Vyskytují se ale i jiná vysvětlení a dodatečný 5. mučedník Simplicius ve čtveřici soch kameníků na zdi kostela Orsanmichele na Via Calzaiuoli ve Florencii není. Údajně proto, že podle legendy se stal křesťanem z vypočítavosti, kvůli síle požehnání při práci. To, že se stal křesťanem o něco později, však nemůže mít vliv na jeho svatost a korunu, kterou mu přineslo mučednictví pro víru.

Martyrologium k památce těchto mučedníků říká, že „se traduje, že byli kameníky v Srijemu v Panonii, v dnešním Chorvatsku a protože z důvodu víry odmítli vymodelovat sochu boha Asklepia, požadovanou císařem Diokleciánem, byli vhozeni do řeky a korunovaní Bohem pro milost mučednictví.“ A dodává: „Jejich kult vzkvétal v Římě již od starověku v bazilice na hoře Celio pod názvem Čtyř korunovaných.“

Tradovaná legendární podání tuto zprávu rozvíjí následovně. Jednalo se o křesťany, kteří patřili mezi nejlepší řemeslníky v lomech Pannonia. Jejich spoludělníci se z nevědomosti domnívali, že si k výsledkům práce pomáhají kouzly. Za magické formule prý považovali znamení kříže s prosbou o požehnání při práci. Simplicius, kterému se moc nedařilo, prý nejprve požádal Klaudia o slova nad dlátem, aby se nelámalo a potom usoudil, že dobré dláto nestačí, aby se mramor nesprávně neulomil. Od křesťanských přátel se dozvěděl, že si požehnání může vyprošovat sám, přijme-li víru v Krista. Učinil tak, přijal sv. křest a každou práci pak se svými druhy začínal znamením kříže a modlitbou. To jim pak vytýkal pohanský dozorce, kterému podle legendy odpověděli, že v síle toho znamení dělají veškerou práci. Po zadání práce na soše boha Asklepia, které se mělo klanět, odmítli práci s tím, že na ní nemohou dělat ve jménu Pána Ježíše, jak se po nich žádalo a také se odmítali klanět jakémukoliv božstvu. Za věrnost Bohu byli bičováni a trpěli další muka. Některé legendy uvádějí, že byli ubičováni k smrti. Je popsáno i mučení ve vroucím kotli a topení ve vodě, zejména při týrání Klaudia. Jinde je uvedeno, že po bičování jim byly na hlavy vsazeny železné koruny s bodci a nakonec v olověných sudech byli potopeni do řeky Sávy.

V pátém století byly jejich relikvie umístěny v římské bazilice na kopci Monte Celio a jejich kult zde vzrostl.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Godefridus, ep. Ambianen. (1115); Simpronianus, Claudius, Nicostratus, Castorius et Simplicius (asi 306); Clarus, presb. (asi 396); Deusdedit, Pp I. (618); Willehadus, ep. Bremen (789); Hugo de Glazinis (1250); Ioannes Duns Scotus (1308); Maria Crucifixa /Elisabeth Maria/ Satellico (1745)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský