Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Jan Duns Scotus
Ioannes Duns Scotus

8. listopadu, připomínka
Postavení:kněz OFM, nazývaný „doctor subtilis“ a „doctor marianus“
Úmrtí:1308

ŽIVOTOPIS

Narodil se v roce 1266 do rodiny, která přišla z Irska a usadila se na Littledeanu u Dunsu ve Skotsku. Na Janově výchově měl podíl jeho strýc P. Eliáš Duns, františkán z kláštera v Dumfries. Jan v tomto klášteře oblékl řeholní hábit v době, kdy mu ještě nebylo ani 15 let. Byl velmi nadaný a už před přijetím kněžského svěcení učil své spolubratry teologii.

Knězem se Jan Duns stal 17. 3. 1291 v Northamptonu. Poté byl poslán pokračovat v dalším studiu do Paříže a roku 1296 se přestěhoval do Oxfordu, kde chodil po tři roky na přednášky věhlasného františkána Wilhelma de Ware. Snadno pak dosáhl titulu bakaláře teologie a filozofie. V roce 1301 začal přednášet v Cambridge a další rok učil na Sorbonně v Paříži. Odtud odešel v důsledku toho, že si obhajobou papeže Bonifáce VIII., na jehož stranu se postavil, znepřátelil francouzského krále Filipa.

Vrátil se do Anglie, kde pak v letech 1303-1306 učil v Oxfordu a přitom zde v roce 1304 získal doktorát. V roce 1306 o. Jan Duns Scotus přišel znovu do Paříže a nekompromisně vystupoval na obranu Neposkvrněného početí Panny Marie. Učeným mužům vyvracel všechny námitky proti Mariinu výsadnímu postavení. Mezi mnohými profesory i skupinou pochlebující králi vzbudil vůči sobě výraznou nenávist. Začalo jeho pronásledování, teror a vydírání, které mu poškodily zdraví. V roce 1307 Duns Scotus musel opustit Paříž a přestěhovat se do Kolína nad Rýnem, kde měl od generála řádu za úkol bojovat proti bludným naukám. Byl zde vítán s nadšením, ale cítil už velkou vyčerpanost a v dalším roce svého kněžského působení zemřel vysílený nemocí a, podle mnohých, doslova uštván. Jeho ostatky byly uloženy za hlavním oltářem minoritského kostela v Kolíně nad Rýnem a dnes jsou umístěny v kamenném sarkofágu s bohatým zdobením od mistra Josefa Honsbergera v bočním výklenku kostela.

Blahořečený byl 20. 3. 1993 papežem Janem Pavlem II., který zároveň řekl, že pro naši dobu, bohatou na různé vymoženosti, v níž mnozí ztratili víru a vedou život vzdálený od Krista a jeho evangelia, je blah. Duns Scotus nejen zářivým a neobyčejným příkladem, schopným vniknout do tajemství Boha, ale i přesvědčivou silou, která ho díky vlastní svatostí činí mistrem myšlení a života pro církev a celé lidstvo.

Další papež, Benedikt XVI., o Janu Dunsovi Scotovi napsal: „Tento velký středověký filosof a teolog se zasloužil o rozvoj učení církve stejně jako o lidské poznání. Teologickou vědu chápal především jako praktickou teologii a do jejího středu stavěl pravdu o Boží lásce. Nechával se vést učitelským úřadem církve a duchem zdravého kriticismu, který mu dovolal hlouběji pronikat k pravdě.“


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Godefridus, ep. Ambianen. (1115); Simpronianus, Claudius, Nicostratus, Castorius et Simplicius (asi 306); Clarus, presb. (asi 396); Deusdedit, Pp I. (618); Willehadus, ep. Bremen (789); Hugo de Glazinis (1250); Ioannes Duns Scotus (1308); Maria Crucifixa /Elisabeth Maria/ Satellico (1745)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský