Ludovicus Morbioli
| 9. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | vyznavač |
| Úmrtí: | 1485 |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Boloně v Itálii, kde se v roce 1433 narodil Františkovi a Anežce Morbioliovým. V mládí prý byl vášnivým hráčem a nestoudným svůdcem. Příliš rád se napil a měl pak agresivní sklony. Byl hezkého vzhledu, nosil elegantní oblek a za manželku získal Lucii di Giovanni Toru.V roce 1462 se přestěhoval do Benátek, kde potom pro těžké onemocnění pobýval ve špitálu regulárních kanovníků Svatého Salvátora. Zde prožil hlubokou krizi i své obrácení. Roku 1470 se uzdraven vrátil do Boloně, dohodl se s manželkou na tom, že se vzdálí od rodiny, aby vedl život kajícníka. Začal chodit v hábitu, který se podobal karmelitánskému, avšak k tomuto řádu se nepřipojil a později údajně nosil bílý oděv s křížem na prsou. V ruce také nosíval na dřevěné holi kříž s připevněnou bílou látkou připomínající praporec.
Převážně žil v Bentivoglio na severovýchodě od Boloně, ale i v jejích ulicích vyžebrával příspěvky pro nejchudší. Lidé, kteří ho dříve znali, byli velmi překvapení jeho proměnou i jeho svědectvím. Velmi rád hovořil o Bohu s mladými lidmi, vyzýval je k pokání a připomínal jim potřebu umrtvování. Sám provázel všechny odsouzence na smrt. Na vzdálenější místa cestoval na oslu. Navštívil také města Modenu a Ferraru. Při asketickém životě v Boloni onemocněl, dostal se do velké nouze a v suterénu domu na Luzzo č. 4 zemřel na holé podlaze.
V roce 1614 byl zahájen jeho beatifikační proces a 24. 10. 1842 byl kongregací obřadů povolen jeho kult s omezením jako blahořečeného.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
dedicatio basilicæ Lateranensis; Ursinus (s. III.); Agrippinus (s. III.); Vito (asi 530); Eustolia et Sopatra (s. VI.); Georgius, ep. Ludeven (asi 870); Ioanna de Signa♦ (1307); Gabriel Ferretti (1456); Ludovicus Morbioli♦ (1485); Gratia de Catharo♦ (1508); Georgius Napper♦ (1610); Elisabeth a Sanctissima Trinitate Catez (1906); Henricus Hlebowicz♦ (1941); Aloysius Beltrame Quattrocchi♦, paterfamilias (1951); Carmen a Iesu Infante González Ramos García Prieto♦ (1899)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský